20 Cdo 1501/2016

12. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241a odst. 1
  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) J. B., T., B) M. Ch., T., C) P. D., T., D) L. D., T., E) JUDr. P. K., T., F) V. K., T., G) P. K., T., H) J. K., T., I) H. K., T., J) H. K., T., K) E. M., T., L) P. S., S., a M) V. T., T., všech zastoupených Mgr. Karlem Neubertem, advokátem se sídlem v Třebíči, Oldřichova 159/1, proti povinnému Ing. B. O., T., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 E 3/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2015, č. j. 37 Co 280/2015-87, takto:



I. Dovolání se odmítá.

II. Povinný je povinen zaplatit oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 801 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Karla Neuberta.
Stručné o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2015, č. j. 37 Co 280/2015-87, jímž bylo k odvolání povinného potvrzeno usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 14. 5. 2015, č. j. 11 E 3/2015-34, o nařízení výkonu rozhodnutí pro nepeněžité plnění ukládáním pokut, odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatel v dovolání sice citoval text ustanovení § 237 o. s. ř., nezvolil však žádné z hledisek přípustnosti dovolání a zjevně tento výběr ani nemínil provést, jak o tom svědčí celý obsah dovolání včetně tvrzení dovolatele, který „je přesvědčen, že splňuje alespoň některou ze shora citovaných zákonných podmínek, a že z tohoto důvodu je (…) jeho dovolání přípustné“.

Argumentace dovolatele ve zbylé části dovolání vychází výhradně z námitky, že mezi skutkovými zjištěními obecných soudů a provedenými důkazy je dán „extrémní rozpor“, a ze své podstaty proto nemůže naplnit důvod dovolání, resp. takovou námitku nelze od 1. 1. 2013 v dovolacím řízení uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).

Na základě výsledku dovolacího řízení je dovolatel podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. povinen zaplatit oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 801 Kč, zahrnující násobek odměny advokáta oprávněných za vyjádření se k dovolání ve výši 600 Kč při zastoupení 13 osob [§ 7 bod 4, § 9 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. e) a § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále „AT“], náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a odst. 3 AT) a 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř., zákon č.235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů).

Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná v odůvodnění napadeného usnesení uvedené konstatování odvolacího soudu, že odvolání povinného „je dle obsahu zčásti návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí“.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 12. dubna 2016


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu




Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1501/2016, ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1501.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies