25 Cdo 636/2015

26. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • ObčZ 1964 - § 421a
  • ObčZ 1964 - § 420

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně K. S., zastoupené JUDr. et MUDr. Janem Kalistou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 892/1, proti žalované PALAS ATHÉNA, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Hviezdoslavova 509, IČO: 25091468, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 285/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2014, č. j. 13 Co 174/2014, 175/2014-263, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2014, č. j. 13 Co 174/2014, 175/2014-263, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 12. 2013, č. j. 30 C 285/2011-206, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 17. 1. 2014, č. j. 30 C 285/2011-226, ve vyhovujících výrocích I. a II. a v závislých výrocích o nákladech řízení a o soudním poplatku, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 4.

Odůvodnění:


Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 16. 12. 2013, č. j. 30 C 285/2011-206, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 17. 1. 2014, č. j. 30 C 285/2011-226, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2.696.128 Kč a na náhradě za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 11. 2011 do ledna 2014 jí zaplatit 211.977 Kč, žalobu co do částky 5.299.138 Kč zamítl, řízení ohledně částky 1.087 Kč s příslušenstvím zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně 13. 11. 2009 v zařízení žalované podstoupila na oddělení jednodenní chirurgie operační zákrok – vynětí žíly a žilních městků na levé dolní končetině, při níž došlo k přerušení tibiálního nervu, a to jedním ze tří možných způsobů, popsaných ve znaleckém posudku prof. MUDr. Lubora Stejskala, DrSc., z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, neurochirurgie a neurotraumatologie, vypracovaného společně s konzultantem z oboru cévní chirurgie MUDr. Tomášem Pantoflíčkem, Ph.D., s tím, že konkrétní způsob ze tří možných nelze zpětně zjistit. Podle závěrů znalce k porušení nervu došlo při operaci, operační protokol neobsahuje zjištění o atypickém uložení nervu, operatér si nebyl vědom, že pracuje v rizikové oblasti, a poškození nervu bylo toho důsledkem. Operační výkon na dolní končetině žalobkyně nebyl proveden lege artis a ani pooperační léčba nebyla správná, žalovaná včas nerozpoznala tuto komplikaci, nebyla stanovena správná diagnóza a tím se snížila naděje na úpravu poškození levé dolní končetiny žalobkyně. Chirurgická revize pak potvrdila, že prvně zavedený chirurgický nástroj do těla žalobkyně roztrhl tibiální nerv, jehož umístění bylo standardní. Žalobkyně má trvalé následky, byla uznána plně invalidní, došlo k porušení stereotypu chůze, k vývoji algického vertebrogenního syndromu a k rozvoji smíšené úzkostně depresivní poruchy. Vzhledem k tomu, že všechny tři v úvahu přicházející způsoby porušení nervu jsou vyvolány obecně užívanou technologií operativního výkonu, soud dovodil, že každý z nich představuje poškození zdraví okolnostmi majícími původ v povaze přístroje či jiné věci, žalovaná odpovídá za škodu podle § 421a obč. zák., a protože ani pooperační péče nebyla správná, odpovídá též podle § 420 obč. zák. za škodu vzniklou žalobkyni na zdraví. Přiznal jí náhradu bolestného, za ztížení společenského uplatnění, za ztrátu na výdělku a za náklady spojené s léčením.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. září 2014, č. j. 13 Co 174/2014, 175/2014-263, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Ze znaleckého posudku vypracovaného prof. MUDr. L. Stejskalem, DrSc., s konzultantem MUDr. T. Pantoflíčkem, Ph.D., vyplývá, že operatér si nebyl vědom, že pracuje v rizikové oblasti, k poškození nervu mohlo dojít buď záměnou nervu za žilní větev nebo při odstranění žil namotáním nervu při zavedení ozubeného dlouhého nástroje, popř. přerušením nervu při odstranění safény. Odvolací soud s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (25 Cdo 2543/2010) dovodil, že došlo-li k roztržení tibiálního nervu prvně zavedeným chirurgickým nástrojem, a to kterýmkoliv z uvedených možných způsobů, byla vyvolávajícím činitelem povaha přístroje, který škodný následek vyvolal, a žalovaná proto odpovídá za škodu podle § 421a obč. zák. Non lege artis byla pak následná pooperační péče, při níž nebylo přerušení nervu včas rozpoznáno, a správná diagnóza byla stanovena až po 4 měsících, čímž škoda na zdraví žalobkyně dosáhla podstatně vyšší intenzity, proto žalovaná odpovídá za škodu vzniklou žalobkyni zároveň podle § 420 obč. zák. Námitky týkající se odbornosti znalce odvolací soud neshledal důvodnými, k problematice poškození nervu byl správně přizván znalec z oblasti neurologie a neurochirurgie, který zpracoval posudek s konzultantem lékařem – cévním chirurgem, a závěry posudku znalce MUDr. Dvořáčka, který posuzoval postup operatéra z hlediska lege artis, nejsou v dané věci relevantní.

Tento rozsudek napadla žalovaná dovoláním, v němž namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu týkající se aplikace § 421a obč. zák. (sp. zn. 25 Cdo 1475/2011) a dále od rozhodnutí publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 20/2000. Dovozuje, že v řízení byla posuzována činnost lékaře – cévního chirurga, proto měl soud vycházet z posudku znalce MUDr. Dvořáčka, který je cévním chirurgem a na základě zdravotnické dokumentace konstatoval, že v postupu žalovaného při léčbě žalobkyně nedošlo k porušení uznávaných postupů a pravidel lékařské vědy, a tento znalecký posudek měl být považován za revizní, byť byl předložen podle § 127a obč. zák. ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3928/2013. S poukazem na R 20/2000 dovolatelka dovozuje, že pokud soud posuzoval cévní operaci, není možné, aby znalce nepříslušné odbornosti (zde znalce z oboru neurochirurgie) nahradil pouze konzultant z příslušného oboru (znalec z oboru cévní chirurgie). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o odpovědnosti žalované podle § 421a obč. zák., který je v rozporu s rozhodnutím dovolacího soudu sp. zn. 25 Cdo 1475/2011, a dovozuje, že pokud se na škodlivém účinku neprojevila povaha použitého přístroje vyplývající z jeho charakteristických vlastností, nýbrž jen způsob jeho použití, nejde o odpovědnost podle § 421a obč. zák. V daném případě byl použit tzv. Smetanův nůž, jehož povaha sama o sobě újmu nepůsobí, neboť tento nástroj, jenž je obdobný skalpelu, je plně ovládán vůlí operatéra. Závěrem dovolatelka poukazuje na to, že nebylo provedeno měření EMG k přesnému stanovení míry porušení nervu žalobkyně a že návrhu na vyžádání revizního ústavního posudku nebylo vyhověno. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil věc k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření vyvracela důvody dovolání, poukázala na to, že v jejím případě nedošlo k poranění cév, nýbrž nervu, bylo tedy na místě posouzení znalce z oboru neurochirurgie s konzultací znalce z oboru cévní chirurgie. V trestním rozhodnutí publikovaném pod R 20/2000 se jednalo o zcela odlišný případ a odpovědnost podle § 421a obč. zák. vyplývá z konstantní judikatury dovolacího soudu, např. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2046/2007, 25 Cdo 1129/2005 a 25 Cdo 2543/2010, a v jejím případě došlo k přerušení nervu vlivem působení ostrého nástroje (Smetanova nože). Poukazuje na závěr znalce, že operatér postupoval non lege artis a že včasná správná diagnóza mohla zmírnit následky poškození jejího zdraví. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 7 zákona č. 404/2012 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky aplikace § 421a obč. zák., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).

Podle § 420 odst. 1 obč. zák. odpovídá každý za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle § 421a obč. zák. každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito.

Ustanovení § 421a obč. zák. obsahuje skutkovou podstatu zvláštní objektivní odpovědnosti toho, kdo plní závazek (zde poskytuje zdravotnické služby), za nebezpečí či riziko způsobení škody, které je dáno povahou či vlastnostmi užitého přístroje či jiné věci, ovšem za předpokladu, že okolnosti, které škodu způsobily, měly svůj původ právě v této konkrétní věci. Předpokladem odpovědnosti je způsobení škody v důsledku okolností přímo vyplývajících z povahy použitého přístroje či věci. Tato tzv. absolutní objektivní odpovědnost však neznamená odpovědnost za všech okolností při použití jakéhokoliv nástroje či přístroje, nýbrž vzniká pouze tehdy, jsou-li splněny všechny její zákonné podmínky, především je-li prokázáno, že konkrétní újma poškozeného byla vyvolána samotnými účinky přístroje či jiné věci použité při poskytnutí služby, které vyplývají právě z její povahy, tedy působením jejích charakteristických vlastností, jež se projevily negativním způsobem (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2458/2013, ze dne 25. 5. 2012, sp. zn 25 Cdo 2546/2010, ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1475/2011, ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 25 Cdo 964/2014). Odpovědnost je dána, jestliže konkrétní újma byla způsobena těmi okolnostmi, jež přímo vyplývají z povahy věci použité při poskytnutí služby, tedy v případě, že tato věc, byť správně použitá, právě svou charakteristickou vlastností zapříčinila vznik škody. Není-li prokázáno, že právě okolnosti mající původ v povaze věci použité při zdravotnické službě byly vyvolávajícím činitelem poškození zdraví, není naplněn základní předpoklad pro vznik odpovědnosti ve smyslu ust. § 421a obč. zák. Není-li najisto postavena existence příčinné souvislosti mezi okolnostmi majícími původ v povaze použité věci a poškozením zdraví, není nárok na odškodnění založen podle ust. § 421a obč. zák. (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1200/2007).

U odpovědnosti podle § 421a obč. zák. se předpokládá, že vyvolávajícím činitelem poškození zdraví je působení konkrétního přístroje, které má svůj původ v jeho specifických vlastnostech, a nikoliv jen ve způsobu jeho použití či ovládání. Soudní praxe shledala takové charakteristické vlastnosti například v konstrukci a ostrosti zvláštního operačního přístroje - tzv. troakaru při laparoskopické operaci, kdy nůž po zavedení tzv. naslepo je v pracovní poloze vysunut a automaticky se má skrýt po proniknutí do dutiny břišní, což se však v tehdy posuzovaném případě nestalo, a došlo tím k poranění pacienta (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2046/2007, uveřejněný pod č. 30/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V dané věci rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze zjištění, že tibiální nerv byl roztržen chirurgickým nástrojem zavedeným do těla žalobkyně. Povaha ani vlastnosti tohoto nástroje (konstrukce a ostrost nože) však samy o sobě nevyvolaly přetržení nervu, jestliže nástroj byl plně ovládán operatérem a záleželo na tom, jak s ním operatér zacházel. Poranění nervu nebylo způsobeno samotnou povahou tohoto nástroje ani projevem jeho vlastností, např. působením materiálu, konstrukce či specifických vlastností; okolností mající původ v povaze nástroje (§ 421a obč. zák.) není totiž způsob jeho ovládání při operativním výkonu či způsob vedení operace. Není proto správný právní názor odvolacího soudu, že samotné zavedení chirurgického nástroje do těla pacientky je okolností mající původ v povaze použitého nástroje a že škodlivý následek je projevem vlastností tohoto nástroje. Ostatně ani znalecky zjištěné tři možnosti poranění nervu jakožto příčina jeho poškození (záměna nervu za žilní větev, namotání nervu na ozubený nástroj při odstranění žil, přerušení nervu při odstranění safény) nejsou okolnostmi majícími původ v povaze přístroje nebo jiné věci použité při operaci.

Za této situace je třeba dosavadní výsledky řízení, týkající se provedení operativního výkonu, zhodnotit z hlediska obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák., zejména když ze skutkových zjištění vyplynulo, že operatér si nebyl vědom, že pracuje v rizikové oblasti, a že - byť při správně zvoleném postupu, nebylo vlastní provedení operačního výkonu na dolní končetině žalobkyně zcela bez pochybení, což nasvědčuje tomu, že předpoklad odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. spočívá nejen v postupu žalované při pooperační péči ale i při vlastním operačním výkonu. Z hlediska odpovědnosti dle § 420 obč. zák. není pouze rozhodující, zda byl zvolen správný postup při operaci, ale i to, zda samotný výkon byl proveden bez jakéhokoliv pochybení, jež vedlo ke škodě na zdraví, o jejíž náhradu se ve věci jedná. Odvolací soud ani soud prvního stupně však z tohoto hlediska odpovědnost žalované neposoudily.

Dovolací námitky o pochybení soudu při znaleckém dokazování dovolací soud neshledal opodstatněnými. O rozpor s rozhodnutím publikovaným pod R 20/2000 se nejedná, neboť tento judikát pojednává o přibrání znalců podle § 105 odst. 1 trestního řádu, nikoliv o znaleckém dokazování podle o. s. ř., a vzhledem ke změnám provedeným v o. s. ř. zákonem č. 218/2011 Sb. s účinností od 1. 9. 2011 již s ohledem na znění § 127a o. s. ř. není nutné, aby znalce ustanovil soud. Dovolatelce je třeba přisvědčit, že splňuje-li znalecký posudek předložený účastníkem řízení předpoklady stanovené v § 127 odst. 2 a § 127a o. s. ř., pohlíží se na něj jako na znalecký posudek vyžádaný soudem, a to platí i tehdy, jde-li o revizní znalecký posudek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, publikovaný pod č. 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O tom, které z navržených důkazů budou provedeny, rozhoduje soud (srov. § 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), a pokud některé z navržených důkazů neprovedl a toto své rozhodnutí odůvodnil, nejde o vadu, jež by měla za následek nesprávné právní posouzení věci.

Hodnocením předloženého znaleckého posudku z oboru cévní chirurgie MUDr. Miroslava Dvořáčka se zabýval soud prvního stupně se závěrem, že tento posudek nijak nezpochybňuje závěry znaleckého posudku prof. Stejskala a MUDr. Pantoflíčka; vyplývá z něj, že způsob léčby (jakožto metoda volby při dané indikaci) byl hodnocen jako postup lege artis, při němž však došlo k závažné komplikaci s vážnými důsledky pro pacientku s tím, že konkrétní způsob poranění nervu při operaci ze tří možných nelze zpětně zjistit, a ohledně tohoto poranění znalec odkázal na specialistu z oboru neurochirurgie nebo neurologie.

Jak vyplývá z výše uvedeného, právní názor na odpovědnost dle § 421a o. s. ř. není správný, a v dalším řízení je třeba posoudit nárok z hlediska § 420 obč. zák.

Vzhledem k tomu, že dovolání bylo shledáno opodstatněným, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v odpovídajícím rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2016


JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 25 Cdo 636/2015, ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.636.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies