20 Cdo 1586/2016

27. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241a odst. 1
  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce T. J., zastoupeného JUDr. Ivem Pavlů, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 121/11, proti žalované Hermann cotton s. r. o., se sídlem v Bystřičce 48, okres Vsetín, identifikační číslo osoby 25374826, zastoupené Mgr. Markem Ježkem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Tovární 1707/33, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 1/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2015, č. j. 17 Co 251/2014-161, takto:


I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Marka Ježka.







S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :


Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně (dále „odvolací soud“) ze dne 16. 12. 2015, č. j. 17 Co 251/2014-161, jímž odvolací soud k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově (dále „soud prvního stupně“) ze dne 15. 5. 2014, č. j. 6 C 1/2013-126, ve výrocích o zamítnutí žaloby na vyloučení věcí z exekuce a o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 - dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatel se předpokladem přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. nezabýval vůbec a nevystihl ani důvod dovolání, neboť jeho námitka týkající se - podle názoru žalobce extrémního - požadavku na unesení důkazního břemene a hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem, případně i soudem prvního stupně, směřuje proti správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a nemůže sama o sobě dovolací důvod založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).

Podle výsledku dovolacího řízení Nejvyšší soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč (§ 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.), zahrnující odměnu advokáta ve výši 1 500 Kč [§ 7 bod 4, § 9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále „AT“] za jeden úkon právní služby [vyjádření k dovolání - § 11 odst. 1 písm. k) AT], náhradu hotových výdajů advokáta v paušální výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a odst. 3 AT) a 21 % daň z přidané hodnoty, vypočtenou ze součtu odměny a náhrady (§ 137 odst. 3 o. s. ř., zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2016


JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1586/2016, ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1586.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies