32 Cdo 4797/2015

20. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 238 odst. 1 písm. d)

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně WUSITON s. r. o., se sídlem v Brně - Zábrdovicích, Příkop 843/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25536206, zastoupené JUDr. Janem Vokálem, advokátem se sídlem v Brně – Zábrdovicích, Bratislavská 199/12, PSČ 602 00, proti žalované Železárny-Annahütte, spol. s. r. o., se sídlem v Prostějově, Dolní 3137/100, PSČ 796 01, identifikační číslo osoby 00546542, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně – Zábrdovicích, Koliště 259/55, PSČ 602 00, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 7/2008, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2014, č. j. 8 Cmo 266/2014-97, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2 240 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.




Odůvodnění:


Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2014, č. j. 36 Cm 7/2008-66, v odvoláním napadených výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba na povolení obnovy řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 53/2000 a žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů částku 17 799 Kč (výrok pod bodem I). Odvolací soud zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Usnesení odvolacího soudu výslovně v obou jeho výrocích napadla žalovaná včasným dovoláním.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, není vzhledem k § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dovodil, že úprava obsažená v § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 [ve znění účinném od 1. 1. 2014 jde o § 238 odst. 1 písm. c)] se uplatní i v případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50 000 Kč (srov. např. usnesení ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015, ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, a ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 33 Cdo 103/2015).

V řízení, jehož obnovy se žalovaná v souzené věci domáhala, jí bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2006, č. j. 36 Cm 53/2000-81, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2007, č. j. 2 Cmo 89/2007-129, uloženo zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč s 16% úrokem z prodlení od 20. 6. 2000 do zaplacení, přičemž současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah). Jde tu tak – ve smyslu shora citované judikatury – o situaci, v níž bylo usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.

Na tom nemůže nic změnit ani poučení odvolacího soudu, že dovolání je – za splnění předpokladů stanovených v § 237 o. s. ř. - přípustné, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 tamtéž).

V části, v níž výslovně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu též ve výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů, postrádá dovolání jakoukoliv argumentaci a nemá tedy žádnou z náležitostí vyžadovaných ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež v tomto rozsahu brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání v této jeho části (srov. § 243c odst. 1 větu první o. s. ř.).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.




V Brně 20. dubna 2016


JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu





Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4797/2015, ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.4797.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies