20 Cdo 1479/2016

21. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému Ing. J. J., L., zastoupenému Alexanderem Petričko, advokátem se sídlem v Liberci II - Novém Městě, Chrastavská 188/27, pro 230 535 Kč s příslušenstvím, srážkami z příjmu povinného, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 41 E 852/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. května 2013, č. j. 30 Co 612/2012-42, takto:




I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



Stručné o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále „odvolací soud“) ze dne 28. 5. 2013, č. j. 30 Co 612/2012-42, jímž bylo k odvolání povinného potvrzeno usnesení Okresního soudu v Liberci (dále „soud prvního stupně“) ze dne 12. 12. 2010, č. j. 41 E 852/2010-32, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 - dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatel v dovolání ze dne 30. 8. 2013 uvedl, že usnesení soudu prvního stupně a usnesení odvolacího soudu „jsou v rozporu s dosavadními řešeními či rozhodnutími dovolacího soudu a rozhodně jsou v rozporu se Základní listinou práv a svobod“. V doplnění dovolání - poté, co si povinný k výzvě soudu zvolil pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů – dovolatel označením rozhodnutí dovolacího soudu dnem jeho (jejich) vydání a spisovou značkou či alespoň citací závěrů či úvah dovolacího soudu neupřesnil, s jakou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu má být odvolacím soudem řešená právní otázka v rozporu (srov. opět shora uvedené R 4/2014).

Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že odvolacím soudem řešená otázka promlčení práva vymáhat pojistné (§ 16 odst. 2 zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů) koresponduje s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, na níž odvolací soud přiléhavě odkázal (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2006, sp. zn. 20 Cdo 2219/2005, usnesení ze dne 18. dubna 2012, sp. zn. 20 Cdo 2511/2011, a usnesení ze dne 30. října 2012, sp. zn. 1137/2011, srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2005, sp. zn. 21 Cdo 1940/2005, usnesení ze dne 15. července 2010, sp. zn. 20 Cdo 2689/2008, a usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 867/2012).

S ohledem na výsledek dovolacího řízení se rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nezdůvodňuje (viz § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 21. dubna 2016


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1479/2016, ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1479.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies