30 Cdo 5065/2015

19. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 238 odst. 1 písm. d)
  • OSŘ - § 241a odst. 2
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s.r.o., IČ 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7,zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zaplacení 114 999,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 335/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, č. j. 11 Co 92/2015-99, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.




O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně se proti České republice domáhala zaplacení částky v celkové výši 114 999,54 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) pod sp. zn. ČTÚ-103 179/2010, ČTÚ-103 070/2010, ČTÚ-105 254/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 1 666,66 Kč), ČTÚ-103 326/2010, ČTÚ-103 557/2010, ČTÚ-103 560/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 3 333,32 Kč), ČTÚ-103 290/2010, ČTÚ-103 345/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 4 999,98 Kč), ČTÚ-103 543/2010, ČTÚ-103 177/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 6 666,64 Kč), ČTÚ-103 299/2010, ČTÚ-103 238/2010, ČTÚ-103 096/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 9 999,96 Kč), ČTÚ-103 249/2010, ČTÚ-103 078/2010, ČTÚ-103 559/2010 a ČTÚ-103 319/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 11 666,62 Kč).Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 12. 2014, č. j. 7 C 335/2013-60, konstatoval, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který o návrzích vedených u něj pod sp. zn. ČTÚ-103 290/2010, ČTÚ-103 299/2010, ČTÚ-103 543/2010, ČTÚ-103 238/2010, ČTÚ-103 096/2010, ČTÚ-103 179/2010, ČTÚ-103 070/2010, ČTÚ-105 254/2010, ČTÚ-103 249/2010, ČTÚ-103 078/2010, ČTÚ-103 326/2010, ČTÚ-103 557/2010, ČTÚ-103 560/2010, ČTÚ-103 177/2010, ČTÚ-103 559/2010 a ČTÚ-103 319/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky 114 999,54 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl, že se žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se zamítá žaloba co do konstatování, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který o návrzích vedených u něj pod sp. zn. ČTÚ-103 290/2010, ČTÚ-103 299/2010, ČTÚ-103 543/2010, ČTÚ-103 238/2010, ČTÚ-103 096/2010, ČTÚ-103 179/2010, ČTÚ-103 070/2010, ČTÚ-105 254/2010, ČTÚ-103 249/2010, ČTÚ-103 078/2010, ČTÚ-103 326/2010, ČTÚ-103 557/2010, ČTÚ-103 560/2010, ČTÚ-103 177/2010, ČTÚ-103 559/2010 a ČTÚ-103 319/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., bylo porušeno právo žalobkyně na rozhodnutí věci v zákonem stanovené lhůtě, ve výroku II odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II a ve výroku III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2496/11). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení, za jejichž nepřiměřenou délku požaduje zadostiučinění v penězích. Dovolání v rozsahu nároku plynoucího ze správního řízení sp. zn. ČTÚ-103 179/2010, ČTÚ-103 070/2010, ČTÚ-105 254/2010, ČTÚ-103 326/2010, ČTÚ-103 557/2010, ČTÚ-103 560/2010, ČTÚ-103 290/2010, ČTÚ-103 345/2010, ČTÚ-103 543/2010, ČTÚ-103 177/2010, ČTÚ-103 299/2010, ČTÚ-103 238/2010, ČTÚ-103 096/2010, ČTÚ-103 249/2010, ČTÚ-103 078/2010, ČTÚ-103 559/2010 a ČTÚ-103 319/2010 není přípustné s ohledem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích nepřesahujících svou výší částku 50 000 Kč (viz výše).

K žalobkyní namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), což není.

Jelikož žalobkyně podala dovolání proti všem výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.


V Brně dne 19. dubna 2016


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5065/2015, ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5065.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies