30 Cdo 4218/2015

26. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 30
  • OSŘ - § 138 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o zaplacení 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 159/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2014, č. j. 30 Co 477/2014-177, takto:



Dovolací řízení se zastavuje.


Odůvodnění:


Žalobce se v řízení domáhá náhrady majetkové újmy ve výši 500 000 Kč, která mu měla být způsobena žalovanou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. Správní orgány podle žalobce porušily zákon a v žalobcem vyjmenovaných případech nerozhodovaly včas o jeho podáních. Důsledkem opakovaného nedodržení lhůt podle správního řádu je podle tvrzení žalobce jeho neschopnost plnit splatné závazky, která vedla až k exekucím na jeho důchod. K tomu žalobce předkládá seznam osmnácti rozhodnutí a přípisů soudů a správních úřadů vydaných v rozmezí mezi dny 16. 12. 2008 a 19. 7. 2012, podle kterých je žalobce povinen plnit určité částky. Z dat rozhodnutí je podle žalobce patrno, že finanční problémy žalobce nastaly vlivem nemoci a následné invalidity, že k nim však významnou měrou přispěl stav, kdy úřady a ministerstvo o záležitostech žalobce včas nerozhodovaly.

Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací zrušil usnesení soudu prvního stupně č. j. 31 C 159/2013-162 a zastavil řízení o návrhu žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu č. j. 30 Co 223/2014-121, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně č. j. 31 C 159/2013-106 o tom, že žádost o osvobození od soudních poplatků i o ustanovení zástupce se zamítá).

Prvnímu návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce (pro celé řízení) nebylo vyhověno z toho důvodu, že žalobce své tvrzené právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně. Ze žaloby vyplývá, že z případů žalobcem tvrzených nesprávných úředních postupů byl žalobce úspěšný pouze ohledně dodatečného zápočtu doby pojištění pro účely výpočtu výše invalidního důchodu (Česká správa sociálního zabezpečení zvýšila přiznaný invalidní důchod zpětně od 8. 8. 2008). Z listin připojených k žalobě pak vyplývá, že finanční závazky žalobce se staly splatnými již před 27. 10. 2010 (zpravidla v letech 2007 až 2009). I kdyby žalobce prokázal svá tvrzení uplatněná v žalobě, tj. nesprávný úřední postup spočívající v opožděném vydávání rozhodnutí, a i kdyby prokázal odsouzení k finančnímu plnění osmnácti předloženými rozhodnutími, a dále také kdyby prokázal skutečnou úhradu uvedených závazků (kterou ani netvrdil), nelze dospět k závěru o odpovědnosti žalované za tvrzenou škodu ve výši 500 000 Kč. Opožděnost vydání rozhodnutí mohla mít pouze takový dopad, že doplatek invalidního důchodu ve výši 3 058 Kč nebyl žalobci vyplacen ve lhůtě třiceti dnů, tj. do 27. 10. 2010, ale až v březnu 2011. To nemohlo způsobit neschopnost žalobce zaplatit včas pohledávky v tvrzené výši 500 000 Kč, a to jak s ohledem na naprostý nepoměr obou částek, tak s ohledem na to, že pohledávky žalobce byly splatné již přede dnem 27. 10. 2010 (viz odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 15. 5. 2014, č. j. 30 Co 223/2014-121).

Spolu s podáním dovolání proti usnesení odvolacího soudu č. j. 30 Co 223/2014-121 žalobce požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení a o osvobození od soudních poplatků (č. l. 127). Soud prvního stupně návrh žalobce zamítl s tím, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (usnesení č. j. 31 C 159/2013-162), avšak odvolací soud dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že o shodném návrhu žalobce bylo již dříve (negativně) rozhodnuto (usnesením soudu prvního stupně č. j. 31 C 159/2013-106 ve spojení s usnesením odvolacího soudu č. j. 30 Co 223/2014-121). Důvodem pro předchozí zamítnutí návrhu žalobce byla skutečnost, že žalobce v řízení své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně, v tomto směru nenastala v řízení žádná změna, usnesení č. j. 31 C 159/2013-106 proto zakládá překážku věci pravomocně rozsouzené pro nový návrh žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce na č. l. 127, odvolací soud tedy řízení zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu č. j. 30 Co 477/2014-177 podal žalobce dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem.

Usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 9. 2015, č. j. 31 C 159/2013-193, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání proti napadenému usnesení zvolil zástupcem advokáta. Žalobce si však zástupce nezvolil.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

V usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uvedl, že:

1) Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.

2) Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví (ke shodnému postupu Nejvyššího soudu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 26 Cdo 3418/2013-88) a k přezkoumání dovolání přikročí po uplynutí lhůty k podání dovolání (§ 240 o. s. ř., ve spojení s § 241b odst. 3 o. s. ř.).

3) Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o. s. ř.).

V posuzované věci směřuje dovolání žalobce proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o ustanovení advokáta pro celé řízení (nikoliv proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé jako v případě posuzovaném v usnesení sen. zn. 31 NSCR 9/2015). I v tomto případě se však uplatní závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014; 26 Cdo 4831/2014; 26 Cdo 4832/2014).

Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci pro řízení o dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o žádosti o ustanovení zástupce pro celé řízení. Dospěl k závěru, že není splněna podmínka § 138 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť ve věci jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).

Podle ustanovení § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. jde zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013, a ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud odkazuje na přiléhavé závěry odvolacího soudu o zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva žalobcem, obsažené v usnesení č. j. 30 Co 223/2014-121 (viz výše).

Nejvyšší soud k závěrům odvolacího soudu dodává, že je zřejmé, že mezi celou tvrzenou škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem nemůže být příčinná souvislost, neboť ani včasné vyplacení částky 3 058 Kč by zjevně nemohlo zabránit vydání osmnácti rozhodnutí, podle kterých měl žalobce plnit částky mnohonásobně vyšší, a jejichž vydáním (a následnou exekucí) měla žalobci vzniknout škoda ve výši 500 000 Kč. Žaloba však zjevně nemůže být úspěšná ani částečně. Včasné vyplacení částky 3 058 Kč nemohlo zabránit vydání kteréhokoliv z rozhodnutí, která žalobce v žalobě vyjmenovává a která mu měla způsobit škodu. Většina z vyjmenovaných rozhodnutí se týká částek v řádu desítek tisíc korun, tedy částek mnohem vyšších než je doplatek důchodu, který měl být žalobci opožděně vyplacen. Pouze rozhodnutí na č. l. 28, 52 a 54 se týkají závazků v menší výši, než je žalobci vyměřený doplatek důchodu. Tyto závazky se však staly splatnými již v roce 2009 (viz rozsudek na č. l. 28), resp. bylo rozhodnuto o posečkání jejich úhrady do 2. 4. 2012 (viz rozhodnutí finančního úřadu na č. l. 52 a 54), prodlení s vyplacením doplatku důchodu na přelomu let 2010 a 2011 tak na nesplnění těchto závazků ze strany žalobce nemohlo mít vliv, ani kdyby bylo prokázáno.

Vzhledem k tomu, že ve věci samé jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je i dovolání proti rozhodnutí soudu o nevyhovění žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska).

Žalobce tedy nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a tím ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení § 30 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro to, aby byl žalobci ustanoven advokát pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu č. j. 30 Co 223/2014-121.

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.


V Brně dne 26. dubna 2016



JUDr. Pavel Simon
předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015, ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4218.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies