7 Tdo 401/2016

13. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 146 odst. 1,3
  • TrZ - § 358 odst. 1,2 písm. a)

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 4. 2016 o dovolání obviněného M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 4 To 107/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 110/2014 takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.

O d ů v o d n ě n í


Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 11 T 110/2014, byl obviněný M. M. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu bylo podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku uloženo protialkoholní ústavní ochranné léčení. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř., podle § 229 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Ostravě v podstatě v tom, že obviněný dne 9. 2. 2014 kolem 14,30 hodin v O.- P. v pivnici B. před přítomnými hosty bezdůvodně, vědomě a se záměrem způsobit mu újmu na zdraví fyzicky napadl poškozeného A. Z. tím způsobem, že do poškozeného, který byl pod zjevným vlivem alkoholu a stál v čelním postavení k němu, s rozběhem a s rukama napřaženýma před sebe strčil velkou silou dlaněmi do těla v oblasti ramen, přičemž silným nárazem do poškozeného zapříčinil jeho nekontrolovaný pád zády k zemi, při němž se poškozený udeřil hlavou o zeď a podlahu, upadl do bezvědomí a utrpěl hlubokou tržnou ránu v týlní krajině hlavy v délce 15 cm s otokem a krevní podlitinou v okolí a dále těžké zranění lebky a mozku specifikované ve výroku o vině. Ze zjištění uvedených ve výroku o vině vyplývá, že obviněný se uvedeného jednání dopustil, ačkoli byl v minulosti dvakrát odsouzen k nepodmíněným trestům odnětí svobody mimo jiné za tři trestné činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů).

O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o trestu a proti výroku o ochranném léčení, státní zástupkyně v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a jeden z poškozených proti výroku o náhradě škody, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 4 To 107/2015. Podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušen z podnětu odvolání státní zástupkyně ve výroku o trestu a z podnětu odvolání poškozeného ve výroku o náhradě škody stran tohoto poškozeného a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo nově rozhodnuto o náhradě škody. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadl především proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině, a v důsledku toho napadl i výrok o trestu, výrok o náhradě škody a výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy nesprávně posoudily skutek, pokud na něj aplikovaly ustanovení § 146 odst. 3 tr. zákoníku. Vyjádřil názor, že za těžkou újmu na zdraví jako těžší následek posuzovaného činu neodpovídá ani z nedbalosti. Uvedl, že při činu zachoval potřebnou míru opatrnosti vzhledem ke konkrétní situaci na místě. Zdůraznil, že proti poškozenému stál čelem, že poškozený musel jeho útok vnímat, že se jednalo jen o jediný úder nikoli velké razance a že u poškozeného nemohl předpokládat stav těžké opilosti se sníženými reflexními mechanismy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označila dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou podstatnou argumentaci nad rámec odůvodnění obou rozsudků, takže nebylo třeba předkládat ho obviněnému, resp. obhájci k případné replice.

V souvislosti s tím, že obviněný podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě označené jako odvolání proti výroku o trestu, pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že obviněný v rámci takto deklarovaného odvolání namítl, že razance jeho úderu nebyla natolik silná, aby poškozenému způsobil nějaké zranění. Obviněný tedy vytýkal vadu, která měla původ ve výroku o vině, a proto Krajský soud v Ostravě z podnětu odvolání obviněného přezkoumal v souladu s ustanovením § 254 odst. 2 tr. ř. i výrok o vině. Za tohoto stavu bylo přípustné, aby dovolání směřovalo proti výroku o vině, resp. proti tomu, že výrok o vině zůstal rozsudkem Krajského soudu v Ostravě nedotčen. Tento rozsudek má povahu pravomocného rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž o vině soud rozhodl ve druhém stupni, což je podmínkou přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř., přičemž jde o rozhodnutí, které obsahově odpovídá rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, způsobí-li uvedeným činem těžkou újmu na zdraví.

Z hlediska subjektivní stránky jde o trestný čin, k jehož spáchání se vyžaduje úmysl ve vztahu k ublížení na zdraví, kterým se rozumí porucha zdraví vymezená v § 122 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví, kterou se rozumí vážná porucha zdraví vymezená v § 122 odst. 2 tr. zákoníku, postačí vzhledem k ustanovení § 17 písm. a) tr. zákoníku nedbalost.

Podle § 16 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

V posuzované věci byly zákonné znaky zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku zjištěným skutkem evidentně naplněny.

Jednání obviněného spočívalo ve fyzickém útoku, ke kterému byl obviněný motivován vzájemnými konflikty s poškozeným v minulosti a subjektivním pocitem, že poškozený se na něho dívá pohrdlivě. Útok obviněného proti poškozenému byl nenadálý, neočekávaný, neměl žádnou zjevnou bezprostřední příčinu, byl veden sice holýma, ale napřaženýma rukama s rozběhem a byl zaměřen čelně proti poškozenému do horní části jeho těla v oblasti ramen. Tento způsob provedení útoku jasně svědčí o tom, že byl záměrný a že obviněný chtěl poškozenému přivodit pád. Úmysl obviněného nutně zahrnoval i to, že poškozený se při pádu zády na zem zraní úderem hlavy do pevné překážky, jako je zeď či podlaha. Pokud poškozený při tomto mechanismu utrpěl tržnou ránu v týlní krajině hlavy o délce 15 cm s otokem a krevní podlitinou v okolí, šlo o zranění, které je typickým následkem popsaného mechanismu a které odpovídá ublížení na zdraví podle § 122 odst. 1 tr. zákoníku, a obviněný způsobil toto zranění úmyslně. Je tedy jasné, že obviněný jinému úmyslně ublížil na zdraví ve smyslu § 146 odst. 1 tr. zákoníku.

Pád poškozeného a náraz jeho hlavy do zdi a podlahy měl však ještě další následek, jímž byly zlomenina lebky, zhmoždění mozku a krvácení pod tvrdou plenu mozkovou. V tomto ohledu již šlo o těžkou újmu na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, tj. vážnou poruchu zdraví spočívající v poškození důležitého orgánu.

K otázce zavinění obviněného ve vztahu ke způsobené těžké újmě na zdraví Okresní soud v Ostravě v odůvodnění svého rozsudku (str. 16) v rámci svých úvah uvedl, že „na srozumění obviněného způsobit poškozenému těžší následek ukazuje zejména intenzita působícího násilí, když se jednalo o velkou intenzitu síly, a skutečnost, že poškozený v žádném případě nemohl očekávat napadení“. Jestliže Okresní soud v Ostravě uvažoval o „srozumění“ obviněného s těžším následkem, pak by to odpovídalo úmyslnému zavinění podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (tzv. nepřímý úmysl) a skutek by musel být kvalifikován jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Krajský soud v Ostravě korigoval citovanou úvahu v odůvodnění napadeného rozsudku (str. 6) se závěrem, že na zjištěný skutkový stav bylo správně aplikováno ustanovení § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud pokládá posouzení skutku s použitím ustanovení § 146 odst. 3 tr. zákoníku za správné, a to i z hlediska nedbalostního zavinění obviněného. Způsob provedení útoku a okolnosti jeho spáchání včetně toho, že poškozený má za sebou zeď, je pod vlivem alkoholu, má sníženou schopnost obranné reakce a není způsobilý kontrolovat pád svého těla, byly takové povahy, že obviněnému umožňovaly i z jeho subjektivního hlediska snadno předvídat vážné zranění poškozeného v úrovni těžké újmy na zdraví. Při útoku, jemuž byl poškozený vystaven, bylo jasné, že jeho pád zády k zemi a náraz hlavou do zdi či podlahy jsou prakticky nevyhnutelné a že tu je reálná možnost vzniku vážného zranění. Předvídat tento průběh a výsledek podniknutého útoku nekladlo na obviněného žádné mimořádné nároky, neboť to spadalo do rámce běžné životní zkušenosti. Je tedy odůvodněn závěr, že obviněný věděl, že může poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví. Lze připustit, že obviněný nechtěl způsobit těžkou újmu na zdraví a nebyl s jejím způsobením ani srozuměn, avšak jestliže spoléhal, že těžkou újmu na zdraví nezpůsobí, pak to očividně bylo bez jakýchkoli přiměřených důvodů. Za tohoto stavu obviněný za těžkou újmu na zdraví poškozeného odpovídá z nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Námitky obviněného nemohou obstát.

O nějaké opatrnosti na straně obviněného nelze ve spojitosti s posuzovaným útokem vůbec hovořit. Způsob a celkové okolnosti provedení útoku naopak svědčí o tom, že byl aktem vyložené bezohlednosti a holé agrese.

Námitka, že poškozený musel útok vnímat, byla patrně míněna tak, že poškozený se mohl útoku bránit a tím sám předejít vzniku těžkého následku. Tato námitka se ovšem zcela míjí s tím, že útok byl nevyprovokovaný nějakou příčinou, která by mohla být poškozenému zřejmá, že byl z hlediska poškozeného náhlý, překvapivý a naprosto neočekávaný a že byl proveden s rychlostí, která nějakou adekvátní obrannou reakci ani neumožňovala.

Opilost poškozeného rozhodně není možné jakkoli hodnotit ve prospěch obviněného. Poškozený se v důsledku vlivu alkoholu nacházel ve stavu, kdy schopnost jeho obrany a kontroly vlastního pádu byla výrazně snížena, avšak o tom obviněný věděl, neboť vnímal přítomnost poškozeného v restauraci a viděl, že požívá alkoholické nápoje. Ani silná tělesná konstituce poškozeného nemůže mít vliv na závěr o zavinění obviněného, nehledě na to, že tělesná konstituce obviněného byla srovnatelná.

To, že útok spočíval v jediném úderu, nemá žádný význam, neboť tak jak byl úder veden, byl sám o sobě způsobilý přivodit pád poškozeného zády k zemi a náraz jeho hlavy do zdi či podlahy. Námitka, že úder nebyl veden s velkou razancí, je neslučitelná se zjištěním, že šlo o útok s rozběhem, s napřaženýma oběma rukama a se současným úderem obou rukou do těla poškozeného v oblasti ramen.

Výrok o vině obviněného zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byl tento výrok ponechán nedotčen, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. dubna 2016


JUDr. Petr Hrachovec předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 7 Tdo 401/2016, ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.401.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies