21 Cdo 1828/2014

21. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 243b odst. 5
  • OSŘ - § 218 písm. c)
  • OSŘ - § 237 odst. 1 písm. c)
  • OSŘ - § 228 odst. 1 písm. a)
  • 36/1967 Sb. - § 8
  • 36/1967 Sb. - § 11 odst. 1
  • OSŘ - § 229 odst. 1 písm. f)

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Blažkem, advokátem se sídlem v Havířově-Městě, Moskevská č. 1440/24a, proti žalovanému OKD, a. s. se sídlem v Karviné, Doly, Stonavská č. 2179, IČO 26863154, o odškodnění pracovního úrazu, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 25. dubna 2008, č. j. 15 C 240/2005-145, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. srpna 2009, č. j. 16 Co 220/2008-218, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 240/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2012, č. j. 16 Co 410/2011-339, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 20. 8. 2009, č. j. 16 Co 220/2008-218, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 4. 2008, č. j. 15 C 240/2005-145, „v odstavcích II. a III. výroku“ (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 442.207,- Kč s úroky z prodlení z částek a ve výši, které byly ve výroku specifikovány, a ve výroku, jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení), změnil jej „v odstavci IV. výroku“ (tj. ve výroku, jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů státu České republice „na účet“ Okresního soudu v Karviné 14.351,- Kč) tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl, že žádný z účastníků a Česká republika nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud - poté, co dokazování doplnil revizním znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, specializace neurologie, který vypracoval znalec MUDr. Jan Kristek - dospěl ve věci samé k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že mezi pracovním úrazem žalobce ze dne 3. 12. 1998 a vznikem škody není dána příčinná souvislost, a proto požadavek žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 12. 2003 do 31. 3. 2008 není důvodný.

Dovolání žalobce proti tomuto rozsudku krajského soudu Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 10. 2. 2011, č. j. 21 Cdo 1/2010-243, jako nepřípustné odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti rozsudku okresního soudu a rozsudku krajského soudu podal žalobce dne 28. 3. 2011 u Okresního soudu v Karviné žalobu na obnovu řízení z důvodu uvedeného v ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Žalobu odůvodnil tím, že na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR se začátkem ledna 2011 seznámil s rozhodnutím Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009 (ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Co 149/9), z jehož odůvodnění zjistil, že MUDr. Marta Kotasová zpracovala v této věci znalecký posudek a jako konzultanta z oboru neurologie a neurotraumatologie si přibrala MUDr. Jana Kristka. Z videozáznamu tiskové konference ministra spravedlnosti na internetových stránkách se dále dozvěděl, že soudní znalec není zaměstnancem soudu, nýbrž osobou samostatně výdělečně činnou. Dovozuje tedy, že MUDr. Marta Kotasová a MUDr. Jan Kristek spolupracovali a spolupracují na vypracovávání kolektivních znaleckých posudků a jsou obchodními partnery. Žalobce tvrdí, že v době, kdy byl MUDr. Jan Kristek ustanoven jako revizní znalec v jeho věci, nevěděl, že spolupracuje s MUDr. Martou Kotasovou na vypracovávání kolektivních znaleckých posudků a že jsou obchodními partnery; pravomocné rozhodnutí bylo v posuzovaném případě vyneseno na základě lékařských posudků, které vypracovali soudní znalci, kteří nejsou nezávislí a nestranní, zatajili existenci důležitých skutečností a porušili přísahu znalce.

Okresní soud v Karviné – poté, co usnesením ze dne 14. 4. 2011, č. j. 16 Co 200/2014-283, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2011, č. j. 16 Co 200/2014-283, zamítl návrh žalobce na vydání předběžného opatření, aby „žalovaný byl povinen obnovit dnem 11. 4. 2011 výplatu náhrady za ztrátu na výdělku, splatnou v obvyklých výplatních termínech, minimálně do výše rozhodného výdělku před zastavením výplaty 25.838,- Kč s následnou valorizací“, a co Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 5. 2011, č. j. 16 Nc 18/2011-279, k námitce podjatosti vznesené žalobcem rozhodl, že soudce Okresního soudu v Karviné JUDr. Jan Chowaniec není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 240/2005 – usnesením ze dne 10. 8. 2011, č. j. 15 C 240/2005-316, žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 240/2005 zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že žaloba na obnovu řízení byla podána včas a že žalobce je k podání žaloby na obnovu řízení aktivně legitimován, dovodil, že „o skutečnosti, že znalec není zaměstnancem soudu, ale je osoba samostatně výdělečně činná, žalobce věděl již ke dni 8. 10. 2008, což vyplývá z jeho vyjádření na policii“, a že „tvrzená skutečnost, že znalkyně MUDr. Marta Kotasová spolupracovala při vypracování znaleckých posudků s MUDr. Janem Kristkem jako konzultantem, není nová a hlavně nemůže pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. V původním řízení MUDr. Marta Kotasová vypracovala sama znalecký posudek, se kterým žalobce nesouhlasil s ohledem na to, že znalkyně neměla potřebnou specializaci (neurologie), což uplatnil v odvolacím řízení, a právě proto odvolací soud ustanovil revizního znalce MUDr. Jana Kristka, který tuto specializaci splňuje. Nejedná se o novou skutečnost, která může pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, ale „ve skutečnosti se jedná o námitku podjatosti znalců, přičemž věc je pravomocně skončena“.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 3. 2012, č. j. 16 Co 410/2011-339, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce podal žalobu na obnovu řízení včas. Vycházel z ustálené judikatury soudů, podle které mohou být důvodem žaloby na obnovu řízení i nové skutečnosti a důkazy, jimiž může být podstatně oslabena věrohodnost svědka, znalce nebo účastníka a posílena věrohodnost jiných osob slyšených k důkazu, z toho, že žalobce v posuzovaném případě uplatnil jako důvod pro obnovu řízení skutečnost, že znalkyně MUDr. Marta Kotasová v jiné věci (vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Co 149/2007) přibrala k vypracování znaleckého posudku jako konzultanta MUDr. Jana Kristka, z čehož dovozoval, že mezi uvedenými znalci existuje vztah ekonomické závislosti, pro který měl být MUDr. Jan Kristek vyloučen z vypracování znaleckého posudku v původním řízení, a z toho, že v průběhu řízení o obnovu řízení (v odvolacím řízení) žalobce rozšířil důvody pro obnovu řízení o další skutečnost, a to, že MUDr. Marta Kotasová a MUDr. Jan Kristek vypracovávají pro žalovanou za finanční odměnu znalecké posudky i mimo řízení, tedy že „vztah ekonomické závislosti existuje nejen mezi oběma znalci navzájem, ale rovněž mezi znalci a žalovanou, což oslabuje věrohodnost znaleckých posudků vypracovaných v původním řízení; věrohodnost MUDr. Marty Kotasové oslabuje podle názoru žalobce také skutečnost, že „pravděpodobně již 17 let neodvádí sociální a zdravotní pojištění z příjmů ze znalecké činnosti, které je třeba posuzovat jako příjmy z podnikání“. Odvolací soud souhlasil s názorem soudu prvního stupně, že důvodem pro vyloučení znalce z vypracování revizního znaleckého posudku (případně důvodem pro oslabení věrohodnosti revizního znalce) není bez dalšího okolnost, že „revidovaný“ znalec v minulosti přibral revizního znalce k vypracování znaleckého posudku v jiné věci, neboť možnost znalce přibrat konzultanta k posuzování zvláštních dílčích otázek je stanovena zákonem, který rovněž předpokládá, že konzultant má právo na odměnu za provedenou konzultaci (§ 10 odst. 2 a § 18 odst. 2 věta druhá zákona č. 36/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů); se zřetelem na způsob odměňování se mezi konzultantem a ustanoveným znalcem nejedná o vztah ekonomické závislosti. Podle zjištění odvolacího soudu MUDr. Marta Kotasová neurologa MUDr. Jana Kristka sice zná již asi 20 let a spolupracuje s ním příležitostně jako s jedním z odborných lékařů (jednak při výkonu znalecké činnosti, jednak v rámci výkonu povolání vedoucí lékařky posudkové komise detašovaného pracoviště Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě), „jejich vztah ovšem zůstává v profesionální společenské rovině“, příjmy MUDr. Marty Kotasové plynou zejména z pracovního poměru, příjmy MUDr. Jana Kristka z provozování neurologické ambulance, a MUDr. Marta Kotasová přibírá MUDr. Kristka jako konzultanta jednou až dvakrát za rok. Za této situace odvolací soud uzavřel, že „nelze mít v žádném případě zato, že by oba znalci byli na sobě ekonomicky závislí“. Podle názoru odvolacího soudu důvodem pro vyloučení znalce (případně důvodem pro oslabení věrohodnosti znalce) není bez dalšího ani okolnost, že znalec v minulosti vypracoval pro některého z účastníků znalecký posudek v jiné věci mimo soudní řízení, neboť znalcimohou podávat znalecké posudky i mimo řízení na základě dohody s fyzickou nebo právnickou osobou; z obsahu spisu nevyplývá, že by vztah MUDr. Jana Kristka či MUDr. Marty Kotasové vůči žalovanému přesáhl profesionální rovinu. Shodně se soudem prvního stupně se odvolací nezabýval otázkami, zda výkon funkce znalce představuje podnikání nebo jinou samostatně výdělečnou činnost, zda MUDr. Marta Kotasová byla či nebyla povinna z příjmů ze znalecké činnosti odvádět zdravotní a sociální pojištění a zda si tuto povinnost vůči příslušným orgánům plnila či neplnila, neboť zjištění v tomto směru by „nemohlo vést z povahy věci ke zpochybnění věrohodnosti a věcné správnosti odborných znaleckých závěrů“. Námitku žalobce, že soud prvního stupně, který zamítnul žalobu na obnovu řízení, nebyl správně obsazen, neboť složení senátu nebylo stejné jako v původním řízení a bylo stanoveno v rozporu s rozvrhem práce okresního soudu pro rok 2011, odmítl jako nedůvodnou, neboť „projednávaná věc byla ze zákonem aprobovaného objektivního důvodu (změna specializace) přidělena podle předem stanovených pravidel určených rozvrhem práce jinému soudci“, a proto k porušení práva žalobce na zákonného soudce v daném případě nedošlo.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V první řadě namítá, že odvolacím soudem nebyla správně vyřešena právní otázka porušení práva na zákonného soudce a přísedícího, přestože v doplnění odvolání ze dne 29. 12. 2012 uvedl, že „soud prvního stupně ve věci 15 C 240/2005, tj. soud, který zamítnul žalobu na obnovu řízení, nebyl správně obsazen“, neboť „složení senátu nebylo stejné jako v původním řízení a složení nového senátu nebylo ustanoveno v souladu s rozvrhem práce soudců a přísedících pro rok 2011“, přičemž „Okresní soud v Karviné změnu v obsazení senátu nevysvětlil ani nezdůvodnil“ a „o změně a důvodech změny v obsazení senátu neexistuje oficiální (úřední) záznam nebo usnesení“, z čehož dovozuje, že „dovolacím soudem má být právní otázka porušení práva na zákonného soudce v řízení na obnovu řízení posouzena jinak“.Dále nastoluje otázku „porušení práva na nestranného znalce – vztah znalců vůči žalovanému“, otázku „ekonomické závislosti znalců“ a otázku „důvěryhodnosti znalců a věrohodnosti znaleckých posudků“s tím, že uvedené právní otázky mají být posouzeny jinak, než jak je posoudil odvolací soud.Ve vztahu k otázce „porušení práva na nestranného znalce – vztah znalců k žalovanému“ namítá, že odvolací soud nezohlednil skutečnost, že znalkyně MUDr. Marta Kotasová je „součástí určitého, žalovanou stranou vytvořeného a využívaného systému, ve kterém žalovaný se znalkyní dlouhodobě spolupracuje a počítá s činností znalkyně v tomto systému i do budoucna“; znalkyně „je zapsána v seznamu znalců, které žalovaný systematicky dlouhodobě využívá v procesu přiznávání rent bez soudního řízení“. Ve vztahu k otázce „ekonomické závislosti znalců“namítá, žemezi znalci MUDr. Martou Kotasovou a MUDr. Janem Kristkem existuje vztah ekonomické závislosti, pro který by měl být MUDr. Jan Kristek vyloučen z vypracování revizního znaleckého posudku v původním řízení. Vytýká odvolacímu soudu, že neprovedl jím „navrhované analýzy“ ke zjištění skutečného stavu o obchodních vztazích mezi znalkyní a žalovaným a že nevyhověl jeho důkazním návrhům ke zjištění ekonomické závislosti mezi oběma znalci navzájem a mezi znalci a žalovaným (připojením spisu sp. zn. 16 Co 18/2012, výslechem obou znalců a výslechem pana P.) a že se spokojil pouze s výpovědí znalkyně MUDr. Marty Kotasové; nebyl proveden důkaz výslechem MUDr. Kristka a soudy se nezabývaly otázkami, zda znalkyně MUDr. Marta Kotasová dodržuje zákon o znalcích. Navrhl, aby dovolací soud rozhodl tak, že „usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 16 Co 410/2012 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 15 C 240/2005, se zrušují“.

Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené usnesení bylo vydáno v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a v § 237 o. s. ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží [238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Po přezkoumání napadeného usnesení, které provedl bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

V posuzovaném případě žalobce podal dne 28. 3. 2011 u Okresního soudu v Karviné žalobu na obnovu řízení z důvodu uvedeného v ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Žaloba na obnovu řízení je v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Žaloba na obnovu řízení je tedy právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobu na obnovu řízení lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř. Důvod žaloby (důvod obnovy řízení) může být měněn jen po dobu trvání lhůt k žalobě (srov. § 232 odst. 2 o. s. ř.). Uplatněným důvodem žaloby (důvodem obnovy řízení) je soud vázán a nemůže napadené rozhodnutí posuzovat z jiného důvodu, než který byl označen v žalobě nebo který byl uplatněn dodatečně v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky - odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3502/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4183/2011).

Podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. může účastník napadnout žalobou na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Skutečnosti a důkazy jsou - jak vyplývá z ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - důvodem obnovy řízení pouze tehdy, jsou-li pro účastníka nové, tedy - řečeno jinak - jen v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení. Pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který podal žalobu na obnovu řízení, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný (srov. rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28. 7. 1967, sp. zn. 4 Cz 81/67, uveřejněné pod č. 6/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, anebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2839/2009). „Novost“ je třeba hodnotit z hlediska ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., podle něhož pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. To znamená, že tyto skutečnosti musely existovat ke dni vyhlášení rozsudku nebo vydání rozhodnutí, avšak účastník je nemohl bez své viny použít v původním řízení (s výjimkou nového rozhodnutí, kterým může být i rozhodnutí vydané až po skončení původního řízení, jestliže pozdějším rozhodnutím bylo rozhodnuto jinak než v době původního řízení a toto nové rozhodnutí může pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci).

Již v minulosti byl v soudní praxi přijat a nadále je uplatňován právní názor - z něhož vycházel i odvolací soud - že důvodem žaloby na obnovu řízení mohou být i nové skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž může být podstatně oslabena věrohodnost svědka, znalce nebo účastníka a posílena věrohodnost jiných osob slyšených k důkazu, tedy - jinak řečeno - nové skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž je možné zpochybnit předpoklady, na nichž bylo hodnocení důkazů založeno (srov. například rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 1949, sp. zn. Rv I 463/48, uveřejněné pod č. 55/1950 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Žalobou na obnovu řízení však nelze napadnout samotné hodnocení důkazů soudem provedené podle ustanovení § 132 a násl. o. s. ř.

K otázce pochybností účastníka o nepodjatosti znalce, který podal ve věci znalecký posudek, byl Nejvyšším soudem přijat právní názor (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, uveřejněný pod číslem 109/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že znalecký posudek vypracovaný znalcem, který nesmí ve věci posudek podat z důvodů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), není způsobilým důkazem, na základě něhož by bylo možné učinit skutková zjištění soudů; ke skutečnostem, pro které je znalec vyloučen, soud přihlíží kdykoliv za řízení.

Pochybnost o nepodjatosti znalce však nemůže založit samotná okolnost, že znalec ve znaleckém posudku zaujal na věc odborný názor, který byl odlišný od názoru některého z účastníků řízení, a který vyzněl v jeho neprospěch.

Znalce ustanovují v jednotlivých věcech orgány veřejné moci za podmínek, které jsou uvedeny v právních předpisech, upravujících řízení před nimi vedené. V občanském soudním řízení ustanovuje znalce soud (srov. 127 o. s. ř.). Znalec vykonává znaleckou činnost osobně (popřípadě za pomoci konzultanta) a je povinen provést znalecký úkol řádně a ve stanovené lhůtě (srov. § 8 až 10 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „zákon č. 36/1967 Sb.“).

Znalec nesmí podat posudek, lze-li mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. § 11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb.). Jakmile se znalec dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně; stejnou povinnost mají i účastníci řízení. O tom, zda znalec je vyloučen, rozhoduje orgán (v občanském soudním řízení předseda senátu), který jej pro podání posudku ustanovil (srov. § 11 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. a § 17 o. s. ř.).

Znalec je osobou, která prostřednictvím svých odborných znalostí (v oboru, pro nějž byl ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu jmenován znalcem) posuzuje skutečnosti, které mu byly orgánem veřejné moci - v občanském soudním řízení soudem - určeny (při ustanovení znalcem v jednotlivé věci nebo později v průběhu příslušného řízení), a ve znaleckém posudku sděluje soudu subjektivní výsledek svého posouzení. Byl-li znalec ustanoven v jednotlivé věci soudem a podal-li proto tomuto soudu znalecký posudek, nelze znaleckou činnost pokládat za projev jeho osobního zájmu. Vzhledem k tomu, že znalce ustanovil soud, že znalec byl povolán k podání posudku v občanském soudním řízení a pro účely tohoto řízení (znalecký posudek slouží jako jeden z důkazů pro zjištění skutkového stavu věci) a že jde o úkon odborníka, nezávislého a vzhledem k jeho poměru k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo jejich zástupcům nepodjatého, má znalecká činnost veřejnoprávní povahu a slouží k dosažení účelu příslušného řízení vedeného před soudem. Na tomto závěru nic nemění ani to, že znalec vykonává svou činnost za úplatu [právo znalce na odměnu a náhradu hotových výdajů se neřídí „dohodou“, ale určuje ji - jak je zřejmé zejména z ustanovení § 17 až 19 zákona č. 36/1967 Sb. a z vyhlášky č. 37/1967 Sb. - soud podle stupně odbornosti potřebného k provedení úkonu a podle množství účelně vynaložené práce].

Podává-li znalec v souvislosti s právními úkony fyzických nebo právnických osob na jejich žádost posudek mimo řízení před orgány veřejné moci, poskytuje tuto odbornou pomoc na základě dohody v rámci výkonu své funkce (§ 12 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb.). Odměna znalce se v takovém případě řídí smlouvou mezi znalcem a osobou, která znalecký posudek objednala (§ 17 odst. 4 zákona č. 36/1967 Sb.).

Činnost znalců povolaných k podání znaleckého posudku pro účely příslušného řízení před orgánem veřejné moci (v občanském soudním řízení před soudem) je třeba důsledně odlišovat od podávání posudku znalcem na základě dohody s fyzickou či právnickou osobou, která si posudek „objednala“, kdy posudek neslouží potřebám žádného řízení před orgánem veřejné moci (před soudem) a kdy jde nepochybně o soukromoprávní činnost znalce(srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 845/2013).

V projednávané věcižalobce zpochybňoval věrohodnost znaleckého posudku MUDr. Marty Kotasové a revizního znaleckého posudku MUDr. Jana Kristka, podaných v původním řízení, z nichž soudy obou stupňů při rozhodování věci vycházely, zejména tvrzením, že mezi těmito znalci existuje vztah ekonomické závislosti (neboť znalkyně MUDr. Marta Kotasová v jiné věci přibrala k vypracování znaleckého posudku jako konzultanta MUDr. Jana Kristka), z čehož dovozuje, že znalec MUDr. Jan Kristek měl být vyloučen z podání revizního znaleckého posudku v původním řízení; vztah ekonomické závislosti podle žalobce existuje nejen mezi oběma znalci navzájem, ale rovněžmezi oběma znalci a žalovaným, neboť tito znalci vypracovávají pro žalovaného za finanční odměnu znalecké posudky i mimo řízení,což oslabuje věrohodnost znaleckých posudků vypracovaných v původním řízení.

Znalcův poměr k účastníkům řízení může být založen – mimo jiné - i vztahem ekonomické závislosti, lze-li mít důvodné pochybnosti, že znalec nebude schopen z tohoto důvodu podat nepodjatý znalecký posudek. Důvodné pochybnosti o poměru znalce k účastníkům řízení (případně o poměru mezi znalci) z tohoto důvodu však nemohou vzniknout, jestliže se o vztah ekonomické závislosti nejedná. O vztah ekonomické závislosti se může jednat jen v takovém případě, že bez příjmů z takové (honorované) činnosti by ten, který takto příjmy získává, nemohl existovat (právě proto, že je na nich ekonomicky závislý). Nic takého ve vztahu mezi žalovaným, znalkyní MUDr. Martou Kotasovou a znalcem MUDr. Janem Kristkem nebylo v řízení před soudy zjištěno ani tvrzeno. Samotná skutečnost, že znalci vedle výkonu stálého zaměstnání a kromě znalecké činnosti pro soudy provádějí za odměnu odbornou činnost pro jiného znalce nebo pro jiné fyzické a právnické osoby, neumožňuje závěr o jejich ekonomické závislosti na takové činnosti nebo na těch, pro které tuto činnost vykonávají.

Proto ani skutečnost tvrzená žalobcem, že „znalkyně MUDr. Marta Kotasová v jiné věci přibrala k vypracování znaleckého posudku jako konzultanta MUDr. Jana Kristka“ a že „oba znalci vypracovávají pro žalovaného za finanční odměnu znalecké posudky i mimo řízení“, nemůže být sama o sobě – jak správně dovodil odvolací soud – důvodem pro vyloučení znalce (případně důvodem pro oslabení věrohodnosti znalce a jím podaného znaleckého posudku), neboť – jak vyplývá z výše uvedeného – jak možnost znalce přibrat konzultanta, tak možnost znalců podat za odměnu v souvislosti s právními úkony fyzických nebo právnických osob na jejich žádost posudek mimo řízení před orgány veřejné moci (kdy jde nepochybně o soukromoprávní činnost znalce),je v souladu se zákonem č. 36/1967 Sb.

Dovolací soud považuje za správný i názor odvolacího soudu, že zjištění v tom směru, zda MUDr. Marta Kotasová byla či nebyla povinna z příjmů ze znalecké činnosti odvádět zdravotní a sociální pojištění a zda si tuto povinnost vůči příslušným orgánům plnila či neplnila, by „nemohlo vést z povahy věci ke zpochybnění věrohodnosti a věcné správnosti odborných znaleckých závěrů“.

Dospěl-li tedy odvolací soud - poté, co se zabýval všemi námitkami žalobce proti osobám znalců a poté, co správně dovodil, že žalobci se nepodařilo zpochybnit nepodjatost znalkyně MUDr. Marty Kotasové a znalce MUDr. Jana Kristka - k závěru, že znalkyně MUDr. Marta Kotasová ani znalec MUDr. Jan Kristek nebyli vyloučeni z podání znaleckých posudků, a proto nebyla oslabena ani věrohodnost jimi podaných znaleckých posudků provedených v původním řízení, že tedy žalobcem tvrzené skutečnosti nejsou způsobilým důvodem obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., vycházel z ustálené judikatury soudů a dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Dovozuje-li žalobce v dovolání jiné skutkové závěry, nejedná se o způsobilý důvod k obnově řízení, ale o snahu směřující k nepřípustné reparaci pravomocného soudního rozhodnutí.

Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) dále vyplývá, že žalobce uplatňuje také dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. [když tvrdí, že „zjištění skutečného stavu o obchodních vztazích mezi znalkyní a žalovaným nebylo provedením jím navrhované analýzy provedeno“, že odvolací soud nevyhověl jeho důkazním návrhům ke zjištění ekonomické závislosti mezi oběma znalci navzájem a mezi znalci a žalovaným (připojením spisu sp. zn. 16 Co 18/2012, výslechem obou znalců a výslechem pana P.) a že nebyl proveden důkaz výslechem MUDr. Jana Kristka] a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (když nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž usnesení soudů v řízení o obnově vychází). Správnost rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska těchto dovolacích důvodů nemohl dovolací soud přezkoumávat, neboť skutečnost, že řízení je eventuálně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že – podle názoru dovolatele - rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neposkytuje - jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. - způsobilý podklad pro přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohou založit ani námitky žalobce, že odvolacím soudem nebyla správně vyřešena právní otázka porušení práva na zákonného soudce a přísedícího, přestože v doplnění odvolání ze dne 29. 12. 2012 uvedl, že „soud prvního stupně ve věci 15 C 240/2005, tj. soud, který zamítnul žalobu na obnovu řízení, nebyl správně obsazen“, neboť „složení senátu nebylo stejné jako v původním řízení a složení nového senátu nebylo ustanoveno v souladu s rozvrhem práce soudců a přísedících pro rok 2011“, přičemž „Okresní soud v Karviné změnu v obsazení senátu nevysvětlil ani nezdůvodnil“ a „o změně a důvodech změny v obsazení senátu neexistuje oficiální (úřední) záznam nebo usnesení“, z čehož dovozuje, že „dovolacím soudem má být právní otázka porušení práva na zákonného soudce v řízení na obnovu řízení posouzena jinak“; uvedeným tvrzením žalobce uplatňuje zmatečnostní vadu podle ustanovení podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Zmatečnosti však nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. - způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 82, ročník 2006). Uvedený předpoklad v projednávané věci však naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o .s. ř.

Protože dovolání žalobce směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 21. dubna 2016

JUDr. Mojmír Putna


předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1828/2014, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1828.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies