21 Cdo 1829/2014

21. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 243c odst. 1
  • OSŘ - § 241a odst. 2
  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 228 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Blažkem, advokátem se sídlem v Havířově-Městě, Moskevská č. 1440/24a, proti žalovanému OKD, a. s. se sídlem v Karviné, Doly, Stonavská č. 2179, IČO 26863154, o odškodnění pracovního úrazu, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2012, č. j. 16 Co 410/2011-339, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 240/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2013, č. j. 16 Co 122/2013-415, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2013, č. j. 16 Co 122/2013-415, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen o. s. ř., odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [dovolatel pouze odkázal na již zrušenou právní úpravu přípustnosti dovolání účinnou do 31. 12. 2012, aniž by vůbec vylíčil, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v ustanoveních § 237 až § 238a o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2013); podle ustálené judikatury dovolacího soudu, může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.




Nehledě k výše uvedenému, napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2013, č. j. 16 Co 122/2013-415, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 1. 2013, č. j. 15 C 240/2005-395, kterým byla zamítnuta „žaloba žalobce na obnovu řízení podaná dne 10. 9. 2012“ (žalobou na obnovu řízení ze dne 10. 9. 2012 žalobce napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2012, č. j. 16 Co 410/2011-339, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 8. 2011, č. j. 15 C 240/2005-316, o zamítnutí žaloby na obnovu řízení „vedeného u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 240/2005“), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak; dovolání žalobce tedy nemůže být přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř.




Ustanovení § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř. podmiňuje přípustnost žaloby na obnovu řízení proti usnesení tím, že jde o usnesení ve věci samé. „Věcí samou“ byl v původním řízení žalobcem uplatněný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku z titulu odškodnění pracovního úrazu, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 4. 2008, č. j. 15 C 240/2005-145, který byl ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 442.207,- Kč s úroky z prodlení z částek a ve výši, které byly ve výroku specifikovány, a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2009, č. j. 16 Co 220/2008-218. Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení (ve věci odškodnění pracovního úrazu) je naproti tomu rozhodnutím výlučně procesní povahy, protože neřeší věc samu, ale pouze jedinou - a to procesní - otázku, zda věc sama bude v případném obnoveném řízení projednána znovu. Dovoláním napadané usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 1. 2013, č. j. 15 C 240/2005-395, jímž byla zamítnuta „žaloba na obnovu řízení podaná dne 10. 9. 2012“ (proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2012, č. j. 16 Co 410/2011-339), proto není usnesením ve věci samé, jak to požaduje ustanovení § 228 o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).




Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení (a o žalobě pro zmatečnost) je považováno při posouzení důvodnosti těchto mimořádných opravných prostředků - vyznělo-li rozhodnutí z pohledu předmětu řízení o těchto žalobách meritorně - za rozhodnutí ve věci samé. Pro posouzení přípustnosti žaloby na obnovu řízení (žaloby pro zmatečnost) je však třeba vztáhnout pojem „rozhodnutí ve věci samé“ - jak vyplývá z výše uvedeného - vždy na rozhodnutí napadené žalobou; okolnost, jak bylo o žalobě pro zmatečnost nebo o žalobě na obnovu řízení rozhodnuto, přitom není vůbec významná (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1474/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4706/2007).




Usnesení odvolacího soudu – jak vyplývá z výše uvedeného – tedy není v rozporu ani s nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1537/09, konkrétně s názorem uvedeným v jeho odůvodnění (v části IV., odstavci začínajícím slovy „Poslední námitka …“), kterého se žalobce v dovolání dovolává, tj. s názorem, že „rozhodnutí, kterým byla zamítnuta samotná žaloba o obnovu řízení, je rozhodnutím ve věci samé, protože jím bylo rozhodováno přímo o předmětu žaloby“.




Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 21. dubna 2016


JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1829/2014, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1829.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies