28 Cdo 1426/2015

01. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 104 odst. 2
  • OSŘ - § 241

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých ČR, o.s., IČ 226 69 761, se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 47, proti žalovaným 1. Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých, z.s., IČ 697 81 923, se sídlem v Praze 2, Legerova 22, zastoupenému JUDr. Milošem Tomsem, advokátem se sídlem Praze 1, Celetná 11, a 2. J. K., o zaplacení 350.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 158/2008, o dovolání Mgr. Marka Konečného, advokáta se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2583/15, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2014, č. j. 51 Co 497/2013-159, takto:



I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Mgr. Marek Konečný, advokát se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2583/15, je povinen zaplatit žalovanému 1. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.100 Kč k rukám advokáta JUDr. Miloše Tomse do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 22. 8. 2013, č. j. 14 C 158/2008-136, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 350.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 322.500 Kč řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 4. 2014, č. j. 51 Co 497/2013-159, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III., napadených odvoláním žalobce, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal jménem žalobce dovolání advokát Mgr. Marek Konečný.

K tomuto dovolání se vyjádřil prostřednictvím advokáta žalovaný 1.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) zabýval tím, zda jsou dány předpoklady pro věcné projednání předmětného dovolání.

Z ustanovení § 241 o. s. ř. vyplývá, že dovolatel – nemá-li právnické vzdělání buď on sám, nebo osoba, jež za něj ve smyslu § 21, § 21a, § 21b, případně § 26a odst. 3 o. s. ř. jedná – musí být zastoupen advokátem (respektive notářem). Je-li ovšem dovolání podepsáno pouze údajným zástupcem účastníka řízení, jenž ani přes opatření soudu dle § 104 odst. 2, věty první, o. s. ř. nedoložil plnou moc, která jej k zastupování daného účastníka opravňuje, Nejvyšší soud dovolací řízení v souladu s § 104 odst. 2, větou třetí, o. s. ř. zastaví (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 733/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 847/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2792/2012).

V řešené věci byl podle obsahu spisu Mgr. Marek Konečný, který žalobce dosud nezastupoval, avšak podal jeho jménem dovolání, soudem prvního stupně dne 18. 12. 2014 vyzván k doložení plné moci k zastupování žalobce (viz doručenku na č. l. 170 p. v.). Výzva k předložení plné moci, z níž by vyplývalo právo Mgr. Konečného jednat jeho jménem v dovolacím řízení, byla následně postupem podle § 49 o. s. ř. doručena rovněž přímo žalobci, a to na adrese sídla zapsané ve veřejném rejstříku, jež je uvedena taktéž v samotném dovolání (viz usnesení na č. l. 172a a obálku na č. l. 173). Jelikož nebyla navzdory těmto procesním výzvám do spisu potřebná plná moc doplněna, přistoupil Nejvyšší soud podle § 104 odst. 2, věty třetí, o. s. ř. k zastavení dovolacího řízení.

Nad rámec řečeného lze podotknout, že by předmětné dovolání nemohlo být úspěšným, ani kdyby bylo podáno řádně zmocněným zástupcem účastníka, neboť by je Nejvyšší soud musel odmítnout pro absenci vymezení předpokladů jeho přípustnosti coby obligatorní náležitosti tohoto opravného prostředku (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4813/2014, či usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. III. ÚS 1823/14).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 147 odst. 1 o. s. ř. s tím, že za osobu, která z procesního hlediska zavinila zastavení řízení, pročež je jí možno uložit náhradu nákladů řízení, jež by bez jejího zavinění nevznikly, se v obdobných případech považuje tvrzený zástupce, nedoloživší přes výzvu soudu své oprávnění vystupovat za účastníka (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2006, sp. zn. 26 Cdo 832/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4925/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sen. zn. 29 ICdo 36/2012). V dovolacím řízení vznikly žalovanému 1. v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud s ohledem na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. s účinností od 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným pod č. 116/2013 Sb., stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). K tomu srovnej více rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010. Dle § 8 a § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 9.700 Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a navýšením o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. má tedy žalovaný 1. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12.100 Kč. Naopak žalovanému 2. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, stejně tak jako žalobci a žalovaným v jejich vzájemném vztahu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 4. 2016


JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu




Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1426/2015, ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.1426.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies