11 Tdo 298/2016

06. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 265b odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 4. 2016 o dovolání, které podal obviněný P. N., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 8 To 474/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 2 T 90/2014, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 7. 2015, sp. zn. 2 T 90/2014, byl obviněný P. N. uznán vinným v bodech 1) – 5) pokračujícím přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a byl mu za to podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti (18) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 71 T 2/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Stalo se tak na podkladě skutkového zjištění, že:

1. v přesně nezjištěné době od října 2013 do ledna 2014 na různých místech v O., okres K. V., neoprávněně nejméně v 65 případech prodal pervitin v množství celkem nejméně 30 gramů za celkovou částku nejméně 30 000 Kč M. V.,

2. v přesně nezjištěné době od počátku června 2013 do konce února 2014 na různých místech v O., okres K. V., neoprávněně nejméně ve 100 případech prodal pervitin v množství celkem nejméně 23,6 gramu za celkovou částku nejméně 23 600 Kč T. Š.,

3. v přesně nezjištěné době od počátku ledna 2014 do 8. 2. 2014 v O., okres K. V., v domě na adrese H. ..., který obýval společně s M. K., neoprávněně nejméně ve 2 případech poskytl pervitin vždy po 0,2 gramu M. K., a to jako úhradu nájmu,

4. v přesně nezjištěné době od počátku září 2013 do počátku února 2014 v O., okres K. V., na ubytovně na adrese D. H. ...., v jejím okolí a na S. n. neoprávněně nejméně ve 14 případech prodal pervitin v množství celkem nejméně 2 gramy za celkovou částku nejméně 2 000 Kč R. V.,

5. v přesně nezjištěné době od listopadu 2013 do 7. 3. 2014 v O., okres K. V., na ubytovně na adrese D. H. ..., v jejím okolí a u kašny za radnicí na S. n. neoprávněně nejméně ve 30 případech prodal pervitin v množství celkem nejméně 6 gramů za celkovou částku nejméně 6 000 Kč Z. K.,

přičemž pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, který je uveden v Seznamu II. přílohy Úmluvy o psychotropních látkách ze dne 21. 2. 1971, jež byla vyhlášena ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 62/1989, jako psychotropní látka, ačkoliv k nakládání s takovou látkou neměl příslušné povolení Ministerstva zdravotnictví České republiky ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.

Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 5 ZT 38/2014 pro dílčí skutek pokračujícího přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku popsaný v bodě 5) obžaloby.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni tak, že je usnesením ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 8 To 474/2015, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný P. N. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že odvolací soud nepřipustil jeho důkazní návrh výslechem svědků D. L., A. O. a T. O., které jako nadbytečné a nic nového nepřinášející nebyly provedeny v řízení před soudem prvního stupně. Tyto přitom měly zásadní význam na hmotně právní posouzení skutku pod bodem 1) – 5) rozsudku, neboť by jimi bylo prokázáno, že se trestné činnosti kladené mu za vinu nedopustil ani nenaplnil znaky skutkové podstaty pokračujícího přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud rovněž pochybil, pokud mimo výslech těchto svědků odmítl jeho návrh na výslech dalších svědků – L. R., M. K. a O. Š., kteří vzhledem k tomu, že s ním žili ve společné domácnosti či s ním byli v každodenním kontaktu, mohli se vyjádřit ke způsobu jeho života. Bylo by tak prokázáno, že se trestné činnosti nedopustil, neboť s prodejem drog neměl nikdy nic společného. Uvádí, že podal-li návrh na provedení nových důkazů ještě v rámci odvolacího řízení, připravil se tak o možnost podání návrhu na obnovu řízení, neboť nebude splněna podmínka vzniku nových skutečností, které nebylo možno uplatnit v původním řízení. Pokud odvolací soud nepostupoval v souladu se zásadou přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu a zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neměl pro své zamítavé rozhodnutí zjištěn objektivní skutkový stav a aby mohl objektivně rozhodnout, měl dokazování doplnit. Obviněný proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný P. N. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně tvrzením, že neexistuje žádný důkaz, jež by jej usvědčoval z trestné činnosti, že s prodejem drog neměl nikdy nic společného), a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (že nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům výslechem svědků D. L., A. O. a T. O., které učinil v řízení před soudem prvního stupně ani jeho dalším návrhům na výslech dalších svědků L. R., M. K. a O. Š., které vznesl v řízení před odvolacím soudem), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru, týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala v bodech 1) až 5) znaky pokračujícího přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Nejvyšší soud konstatuje v obecné poloze, že námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotně právního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).

Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy prvního i druhého stupně řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování v tomto směru není již třeba, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu a jeho viny žádný vliv. V předmětné věci odvolací soud postupoval správně, když ohledně návrhů obviněného na doplnění dokazování, které nebyly provedeny v řízení před soudem prvního stupně, tak i dalších návrhů na výslech svědků, jež učinil v odvolacím řízení, o těchto rozhodl zamítavě, když je označil za nadbytečné a bezpředmětné vzhledem k existenci důkazů již provedených. Konstatoval též, že pakliže obviněný trestnou činnost popírá a svědci, kterým pervitin prodával nebo předával, nehovořili o tom, že by takovému předávání pervitinu byl někdo přítomen, obviněným navržení svědci, kteří se s ním měli v kritickou dobu stýkat nebo žít, nemohou pro posouzení věci uvést nic zásadního a významného. Právo obviněného na obhajobu tak nebylo zkráceno. Takové rozhodnutí je zcela a výlučně v kompetenci rozhodujících soudů, přičemž Nejvyšší soud se s názorem odvolacího soudu nedoplnit dokazování pro nadbytečnost důkazů plně ztotožnil.

V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karlových Varech, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Plzni, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Jedná se především o výpovědi svědků M. V., T. Š., R. V. a Z. K., kteří při svém výslechu v přípravném řízení popsali nejen okolnosti, za kterých se s obviněným setkali, ale také případy, kdy, v jakém množství, případně za jakou protihodnotu pervitin od obviněného získali, přičemž tuto svou výpověď stvrdili i u hlavního líčení, v jehož průběhu byl vyslechnut a tyto skutečnosti rovněž potvrdil svědek M. K. Citovaná svědectví si navzájem korespondují a jsou též podporována i dalšími, zejména listinnými důkazy, z nichž lze zmínit kupř. osobní výkazy obviněného, opis Rejstříku trestů, trestní příkaz Okresního soudu Ostrava sp. zn. 71 T 2/2014 a rozsudek téhož soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 10 T 201/2014–95. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání v uvedeném rozsahu nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný po objektivní i subjektivní stránce naplnil v bodech 1) – 5) skutkovou podstatu pokračujícího přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, když svým jednáním porušil zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s drogami.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného P. N. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. 4. 2016




JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu





Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 298/2016, ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.298.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies