33 Cdo 4513/2015

21. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • ObčZ 1964 - § 622 odst. 1
  • ObčZ 1964 - § 625
  • ObčZ 1964 - § 626
  • ObčZ 1964 - § 419
  • OSŘ - § 242 odst. 3
  • OSŘ - § 118a odst. 2
  • OSŘ - § 213b odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) I. P. R., a b) J. R., zastoupených Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Maiselova 60/3, proti žalované CANABA a.s. se sídlem v Praze 4, Štětkova 1001/5 (identifikační číslo osoby 14868075), zastoupené JUDr. Otakarem Pazdziorou, advokátem se sídlem v Děčíně I, Řetězová 195/2, o odstranění vady a o 38.874,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 101/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2015, č.j. 19 Co 109/2015-443, takto:





I. Dovolání se zamítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.287,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Hedviky Hartmanové, advokátky.




O d ů v o d n ě n í


Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10. 12. 2014, č.j. 32 C 101/2011-398, uložil žalované – mimo jiné – „odstranit vadu rodinného domu č.p. , který je ve společném jmění žalobců a je umístěn v ulici , na pozemku st. v katastrálním území T., obec T., spočívající ve špatně provedeném plotu mezi pozemky parc. číslo a v katastrálním území T. a projevující se kýváním plotu tak, aby byl realizován plot stabilní, který se nebude naklánět ani kývat“, a zaplatit žalobcům 38.874,- Kč; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Podle soudu prvního stupně žalobci - vlastníci nemovitostí, které nabyli kupní smlouvou uzavřenou s žalovanou, reklamovali včas (v záruční době) závadu plotu, která má povahu vady v právním smyslu, a to vady odstranitelné (§ 622 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). S ohledem na zjištěné skutečnosti (část plotu hrozila zhroucením) posoudil žalobou uplatněný nárok na zaplacení 38.874,- Kč jako právo na náhradu nákladů, které žalobci vynaložili k odvrácení hrozící škody (§ 417 odst. 1, § 419 obč. zák.). Rozsudkem ze dne 20. 5. 2015, č.j. 19 Co 109/2015-443, Městský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně „jen tak, že se plot nachází mezi pozemky parc. č. a “, jinak je potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a ztotožnil se i s právním názorem, podle něhož žalobcům svědčí právo na odstranění vady plotu ve smyslu § 622 odst. 1, věty první, obč. zák. Výrok, kterým soud prvního stupně zavázal žalovanou odstranit vadu věci, je materiálně vykonatelný, „neboť uvádí, s jakým výsledkem má být oprava provedena“. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalobci (kupující) mají právo na slevu z kupní ceny nemovitostí, protože část plotu (tři betonové sloupky) museli z bezpečnostních důvodů opravit („postup, kterým by byla /v této části/ výměna či oprava, již možný není /§ 622 odst. 1, poslední věta, obč. zák./“). Přiměřenou slevou je částka, kterou žalobci za nutnou opravu plotu zaplatili.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Vytýká, že zjištění o závadě plotu v celé jeho délce soud učinil jen ze svědecké výpovědi V. S., který část plotu (tři betonové sloupky) vyměnil. Podle dovolatelky jí nelze uložit povinnost opravit i tu část plotu, kterou žalobci sami zbourali a nově postavili („tvrzená vada v této části neexistuje“). Předmětem sporu je právo na odstranění vady plotu a současně právo na náhradu škody ve výši 38.874,- Kč; posledně uvedené právo však žalobci nemají, což deklaroval i odvolací soud. Nesprávně však žalobou uplatněný nárok posoudil jako právo na slevu z kupní ceny nemovitostí, přestože žalobci (kupující) toto právo – na rozdíl od práva na odstranění vady – neuplatnili. Za tvrzenou vadu věci tak přiznal kupujícím současně právo na její odstranění a právo na slevu z kupní ceny. To, že je možné věc posoudit po právní stránce jinak, než soud prvního stupně, účastníkům nepředestřel, takže dovolatelka se nemohla vyjádřit k takovému posouzení, případně předložit tvrzení a důkazy k přiměřenosti výše slevy. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobci se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnili a navrhli, aby dovolací soud zamítl dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§ 237, § 239 o.s.ř.); konkurenci práv z odpovědnosti za vady předmětu převodu a nároku na náhradu škody, resp. účelně vynaložených nákladů při splnění speciální prevenční povinnosti, posoudil v rozporu s tím, co je uvedeno níže.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 622 odst. 1 obč. zák., jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má kupující právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna, a prodávající je povinen vadu bez zbytečného odkladu odstranit. Není-li to vzhledem k povaze vady neúměrné, může kupující požadovat výměnu věci, nebo týká-li se vada jen součásti věci, výměnu součásti. Není-li takový postup možný, může kupující žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit.

Podle ustanovení § 625, věty první, obč. zák. se práva z odpovědnosti za vady uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena.

Podle ustanovení § 626 odst. 1 obč. zák. práva z odpovědnosti za vady věci, pro které platí záruční doba, zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době.

Podle ustanovení § 417 odst. 1 obč. zák. je ten, komu hrozí škoda, povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení. Kdo odvracel hrozící škodu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu škody, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, a to nejvýše v rozsahu odpovídajícím škodě, která byla odvrácena (§ 419 obč. zák.).

Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle něhož žalobci kupní smlouvou z 9. 10. 2009, jíž předcházela smlouva o budoucí smlouvě kupní z 9. 9. 2008 (doplněná osmi dodatky), nabyli od žalované vlastnické právo k pozemkům parc. č. , st. a rodinnému domu č.p. na parcele č. v katastrálním území a obci T.; právní účinky vkladu práva nastaly 12. 10. 2009. Žalovaná se – kromě jiného – zavázala vybudovat oplocení z KB bloků s dřevěnou výplní, včetně branky a zvonku s videotelefonem. Záruční dobu strany sjednaly v délce dvou roků od převzetí předmětu koupě. Dopisem z 25. 5. 2011 žalobci vytkli žalované nedostatečnou stabilitu oplocení a požadovali opravu; současně žalovanou upozornili na havarijní stav části plotu stojícího na přední straně pozemku s tím, že tuto část opraví na své náklady okamžitě, jestliže žalovaná ve lhůtě pěti dnů od doručení dopisu nepotvrdí, že je připravena plot opravit; protože žalovaná reklamaci neuznala, nechali žalobci vyměnit tři betonové sloupky. Václav Světlý, autorizovaný stavitel pro pozemní stavby, vyúčtoval žalobcům za opravu částku 38.874,- Kč a jako svědek v řízení před soudem prvního stupně uvedl, že všechny betonové sloupky mezi plotovými poli včetně podezdívek byly závadné, neboť neobsahovaly předepsanou výztuž (minimální výztuž představují dva ocelové profily 12 mm), dutiny ve sloupcích nebyly zality, ale pouze zasypány přeschlým betonem, a že tři sloupky, které zboural až do základů, byly velmi nestabilní, nakláněly se a hrozily zřícením.

Občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12 2013 upravoval v souvislosti s kupní smlouvou v části osmé („Závazkové právo“) institut odpovědnosti za vady jednak obecnými ustanoveními (§ 499 až § 510), jednak ustanoveními hlavy druhé („Kupní a směnná smlouva“). Jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, použijí se na právní vztahy založené kupními smlouvami – kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě – i ustanovení § 613 až § 627 (srov. § 612 odst. 1 obč. zák.). O poměru těchto úprav Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení týkající se prodeje zboží v obchodě jsou ve vztahu k obecným ustanovením o kupní smlouvě (§ 588 až § 600 obč. zák.) nejen doplňující, ale i speciální; upravují-li některé otázky proti obecným ustanovením o kupní smlouvě odlišně, má přednost tato zvláštní úprava (srov. rozsudky ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 1314/2005, a ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008). Na rozdíl od úpravy obecné, která spojuje zánik práva žalovat u soudu pouze s absencí notifikace vad (reklamace) u prodávajícího v prekluzivních lhůtách, které běží od převzetí věci kupujícím (§ 599 odst. 1 obč. zák.), v právních vztazích z kupní smlouvy uzavřené s podnikatelem nestačí, že kupující v záruční době vytkl prodávajícímu vady věci (reklamoval); z ustanovení § 625 a § 626 obč. zák. vyplývá, že zániku práv z odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě kupující zamezí, uvede-li v záruční době konkrétní právo, které z titulu reklamovaných vad uplatňuje (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1830/2014, a ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4367/2013).

Odvolací soud s ohledem na to, že žalovaná (prodávající) v době uzavření smlouvy byla podnikatelským subjektem, správně dovodil, že právní vztah účastníků se řídí (i) zvláštními ustanoveními o prodeji zboží v obchodě; přehlédl však, že dopisem z 25. 5. 2011, jímž žalované vytkli vady plotu, uplatnili žalobci právo na bezplatné, včasné a řádné odstranění vad, nikoliv právo na přiměřenou slevu z ceny věci (§ 622 odst. 1 obč. zák.). Žalobci jako kupující vykonali volbu práva odpovídajícího reklamovaným vadám, jiné právo z důvodu téže vady by mohli požadovat jen tehdy, kdyby uplatněné právo zaniklo (např. opravou by vady nešlo odstranit), nebo kdyby vady, pro které bylo uplatněné, nabyly nového charakteru (např. z odstranitelných by se staly neodstranitelné). Plněním speciální prevenční povinnosti k odvrácení hrozící škody však předpoklady pro změnu volby práva z titulu odpovědnosti za vady nenastaly. Z toho vyplývá, že částku 38.874,- Kč nelze žalobcům přiznat jako slevu z kupní ceny.

Ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „právní institut náhrady škody je od nároku z titulu odpovědnosti řádně odlišen. Ačkoliv oba tyto nároky obstojí samostatně a lze tak uplatňovat nárok na náhradu škody nezávisle na nárocích z titulu odpovědnosti za vady, nelze přehlédnout, že nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady, se nelze domáhat z titulu náhrady škody“. Škodou je přitom újma, jež vznikla jako následek vadného plnění, tj. majetková újma, spočívající nikoliv ve vadnosti samotného předmětu koupě a prodeje, nýbrž ve znehodnocení této či jiné věci v důsledku vadného plnění; pouze újmu, která z vady vznikla, lze odškodnit v rámci náhrady škody (viz rozsudky ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1612/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/2007, ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2267/2007, ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1074/2011, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1618/2001 /v poměrech smlouvy o opravě a úpravě věci/, ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1849/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34/2004 /v poměrech smlouvy o opravě a úpravě věci/).

Skutečnosti, které zjistil soud prvního stupně a z nichž odvolací soud vyšel, umožňují po právní stránce žalobou uplatněný nárok na zaplacení peněžní částky posoudit podle § 419 obč. zák. Ustanovení § 417 odst. 1 obč. zák. ukládá osobě, které hrozí škoda, zakročit k jejímu odvrácení tak, aby ke škodě vůbec nedošlo, popř. aby její rozsah byl co nejmenší. Zákrok musí být přiměřený okolnostem ohrožení. Povinnost nahradit náklady, které (účelně) vynaložila osoba odvracející hrozící škodu, stíhá – mimo jiné – toho, kdo hrozící nebezpečí způsobil. Výměna tří betonových sloupků, které byly v takovém havarijním stavu, že jejich zřícení mohlo způsobit škodu, za níž by odpovídali žalobci (vlastníci nemovitosti), je zákrokem přiměřeným okolnostem ohrožení a peněžní částka, kterou žalobci za výměnu zaplatili, je účelně vynaloženým nákladem k odvrácení takové škody. Protože žalovaná, která odpovídá za to, že předmět koupě při převzetí žalobci je ve shodě s kupní smlouvou (§ 616 odst. 1 obč. zák.), vadným plněním nebezpečí hrozící zřícením části oplocení způsobila, je subjektem povinným k náhradě vynaložených nákladů.

Právní závěr odvolacího soudu, podle něhož zjištěné závady oplocení v celé délce mají povahu vady v právním smyslu, a to vady, kterou lze odstranit (§ 622 odst. 1, věta první, obč. zák.), dovolatelka nezpochybnila. I když žalobci provedli preventivní opatření ve smyslu § 417 odst. 1 obč. zák., nezbavuje to žalovanou povinnosti odstranit vadu předmětu prodeje, tj. provést zákrok, jehož výsledkem bude stabilní oplocení v celé délce.

Je-li dovolání – jako v souzené věci – přípustné, přihlédne dovolací soud k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/, b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.).

Poučení účastníků řízení podle § 118a odst. 2 ve spojení s § 213b odst. 1 o.s.ř. přichází v úvahu jen tehdy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkům prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto. Jinými slovy, soud účastníky řízení poučí, jestliže jimi uvedená tvrzení a navržené (případně nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení přistupovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003). Situace, na níž dopadá citované ustanovení, v dané věci nenastala; právo na peněžité plnění odvolací soud – byť nesprávně – posoudil na základě skutkového stavu převzatého z řízení před soudem prvního stupně.

Pro úplnost nutno uvést, že samotné hodnocení důkazů soudem – opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o.s.ř. – nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o.s.ř.; skutková zjištění týkající se závad oplocení soud prvního stupně ostatně neučinil jen ze svědecké výpovědi V. S., ale i z jiných důkazů.

Žalovaná sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů však žádnou argumentaci nevznesla.

Přestože je napadené rozhodnutí v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, dovolací soud dovolání zamítl, neboť v konečném výsledku je jeho rozhodnutí správné (§ 243d písm. a/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k/ a § 12 odst. 3, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 4.896,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 1.091,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).




V Brně 21. dubna 2016



JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4513/2015, ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.4513.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies