28 Cdo 5148/2015

12. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 238 odst. 1 písm. d)

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce J. Č., zastoupeného JUDr. Karlem Krňanským, advokátem se sídlem v Praze 2, Šumavská 46/22, proti žalované Ing. K. A., zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 2569/108f, o zaplacení částky 16 680 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 125 C 78/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. července 2015, č. j. 27 Co 151/2015-335, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 517 Kč k rukám advokáta JUDr. Ing. Ondřeje Kubáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Žalobce podal dovolání proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž tento soud změnil rozsudek Obvodního soudu v Kladně ze dne 3. září 2014, č.j. 125 C 78/2012-232, ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 14. ledna 2015, č.j. 125 C 78/2012-255, tak, že se zamítá žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 16 680 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), a jímž odvolací soud současně rozhodl o nákladech řízení (výroky II, III a IV).

Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Shledal, že dovolání není přípustné

Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, se poměřuje ustanovením § 237 o. s. ř. Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. však platí, že „dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží“.

Dovoláním dotčeným výrokem pod bodem I bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 16 680 Kč, jež nepřesahuje zákonem stanovený limit 50 000 Kč, ve věci, v níž nejde o vztah pracovněprávní, případně o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř., ovšem ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy, nelze-li na podkladě v řízení prokázaných skutečností žalobci přiznat postavení dodavatele ve smyslu § 52 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neboť při plnění dluhu za jiného (jenž však, dle závěru odvolacího soudu, žalované nevznikl) nejednal v rámci své podnikatelské činnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 856/2015) a kdy žalobcem uplatňovaný nárok současně není ani plněním ze smlouvy, nýbrž (dle tvrzených okolností) má jít právě o nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním za jiného (k otázce, kdy jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2376/2014, uveřejněné pod číslem 12/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3180/2014).

Sluší se dodat, že bagatelní limit přípustnosti dovolání nedosahuje ani výše nákladů řízení, jejichž náhrada byla žalovanému uložena výroky II až IV rozsudku odvolacího soudu (k otázce přípustnosti dovolání proti výroku o nákladech řízení – se zřetelem na omezení plynoucí z ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání nezakládá ani poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, je pak povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení (srov. § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř.), jež sestávají z odměny advokáta za zastupování v dovolacím řízení ve výši 1 780 Kč [§ 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k/, § 8 odst. 1, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta v částce 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 437 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.








V Brně dne 12. dubna 2016


Mgr. Petr Kraus
předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5148/2015, ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.5148.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies