25 Cdo 2260/2015

26. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • EnerZ -
  • ObčZ 1964 - § 420

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně RWE GasNet, s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940, IČO 27295567, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti žalované M. Š., zastoupené JUDr. Martinem Tocikem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461/66, o 409.744,53 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 46 C 233/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2015, č. j. 56 Co 170/2014-218, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.390 Kč k rukám JUDr. Martina Tocika, advokáta se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 66, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:


Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 28. 2. 2014, č. j. 46 C 233/2012-168, zamítl žalobu co do částky 213.382,24 Kč s úrokem z prodlení, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 196.362,29 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce je distributorem plynu z distribuční soustavy do odběrných míst, z nichž jedním je nemovitost, jejíž spolumajitelkou je žalovaná, kam byl plyn dodáván též E. H., která dne 6. 8. 2007 podala žádost o ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky plynu s demontáží plynoměru; pokusy žalobkyně o demontáž nebyly úspěšné a smlouva s E. H. byla ukončena k 4. 9. 2007 se stavem plynoměru 10.043 m3 v souladu s bodem 5.4 a 5.5 Řádu provozovatele distribuční soustavy. Žalovaná pak uzavřela s žalobkyní smlouvu o dodávce plynu do tohoto odběrného místa 27. 4. 2011 se stavem měřidla 41.893 m3. Za neoprávněný odběr plynu od 5. 9. 2007 do 26. 4. 2011 žalobkyně vystavila fakturu na jméno E. H. a adresovala ji žalované. Soud dovodil, že za neoprávněný odběr plynu odpovídá žalovaná, která porušila povinnosti vyplývající z energetického zákona, neboť jako spoluvlastnice nemovitosti, v níž se nachází předmětné odběrné místo, byla povinna udržovat své odběrné zařízení ve stavu odpovídajícímu právním předpisům a technickým normám. Její námitky, že měla vlastní plynoměr ve svém bytě v nemovitosti a že část nemovitosti, kde se nachází předmětné odběrné místo, pronajímal druhý spoluvlastník, soud neshledal důvodnými. Vzhledem k datu podání žaloby a k tomu, že nejde o škodu způsobenou úmyslně, nýbrž spíš o opomenutí povinností, dovodil, že nárok žalobce na náhradu škody je ve tříleté objektivní promlčení lhůtě podle § 106 odst. 2 obč. zák. za období do 31. 7. 2009 ve výši 213.382,24 Kč promlčen.

K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. 1. 2015, č. j. 56 Co 170/2014-218, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil, ve vyhovujícím jej změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 196.362,29 Kč s úrokem z prodlení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, dospěl však k odlišnému právnímu závěru. Dovodil, že smlouva E. H. o sdružených službách dodávky plynu nezanikla žádným ze zákonných způsobů. V žádosti o ukončení smlouvy mohl zákazník zvolit způsob ukončení – s demontáží měřidla nebo bez demontáže (přepis); bylo zjištěno, že E. H. požádala o ukončení smlouvy s demontáží plynoměru, která však nebyla provedena, žalobce proces směřující k ukončení smlouvy nedokončil, takže nebylo naplněno smluvní ujednání, že smlouva zanikne dnem demontáže, a k ukončení pak došlo až přepisem na žalovanou dne 27. 4. 2011. Řád provozovatele distribuční soustavy byl součástí smlouvy žalobce s obchodníkem plynu, žalovaná jím nebyla vázána. Námitka, že v mezidobí spotřebovávala plyn žalovaná, nemá oporu v provedeném dokazování a žaloba vůči ní z titulu neoprávněného odběru není důvodná. Kromě toho nárok žalobkyně je částečně (za období od 5. 9. 2007 do 31. 7. 2009) promlčen, neboť žaloba byla podána dne 31. 7. 2012.

Tento rozsudek napadla žalobkyně dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení s tím, že v rozhodnutí odvolacího soudu je řešena otázka ukončení smlouvy o odběru plynu, která dosud dovolacím soudem nebyla vyřešena a je soudy rozhodována rozdílně, a při řešení promlčení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvádí, že jako provozovatel distribuční soustavy dodávala plyn do odběrného místa na základě smluvního vztahu mezi obchodníkem s plynem a E. H., a dovozuje, že na základě žádosti o ukončení smlouvy ze dne 6. 8. 2007 a vzhledem k tomu, že se jí opakovaně (7. 8. 2007, 11. 9. 2007 a 3. 3. 2011) nepodařilo demontovat plynoměr na odběrném místě, nastal ke dni 4. 9. 2007 na základě žádosti obchodníka s plynem účinek přerušení/ukončení dodávky plynu do odběrného místa, současně došlo k zániku rezervace distribuční kapacity a k zániku smlouvy o distribuci plynu, a tedy i smlouvy o sdružených službách dodávky plynu k odběrnému místu, a to v souladu s Řádem provozovatele distribuční soustavy, podle nějž „Smlouva o distribuci plynu do OM zaniká odpojením OPZ v případě, kdy o to požádá obchodník s plynem, který dodává plyn konečnému zákazníkovi nebo konečný zákazník, nejpozději však uplynutím třiceti kalendářních dnů ode dne doručení žádosti“. Uvádí, že z plynovodní přípojky k nemovitosti vedou 3 rozvody na místa spotřeby – předmětné odběrné místo, odběrné místo, k němuž měla smlouvu žalovaná, a třetí odběrné místo bez připojení. Jestliže po ukončení smlouvy mezi obchodníkem s plynem a E. H. pokračoval v odběrném místě odběr plynu, je tím působena škoda provozovateli distribuční soustavy, tedy žalobkyni. Žalovaná jako spolumajitelka nemovitosti je zodpovědná za správu této nemovitosti a musela si být neoprávněného odběru vědoma, demontáž plynoměru neumožnila s tím, že uzavře smlouvu na svou osobu, což učinila až 27. 4. 2011, a svou pasivitou způsobila žalobkyni škodu v podobě neoprávněného odběru, za niž odpovídá podle § 420 obč. zák. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nedošlo k řádnému ukončení smlouvy o dodávce plynu s E. H., ani s tím, že by žalobu podala až poté, co neúspěšně vymáhala pohledávku po E. H. Dále namítá, že její nárok v rozsahu 213.382,24 Kč není promlčen, neboť škoda byla způsobena úmyslným jednáním, jak v jiném obdobném případě dovodil Nejvyšší soud (rozsudek ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1250/2013), objektivní promlčecí doba je proto desetiletá, a s poukazem na judikaturu vztahující se k počátku a běhu subjektivní promlčecí doby podle § 106 odst. 1 obč. zák. dovozuje, že o škodě a o tom, kdo ji způsobil, se dozvěděla 27. 4. 2011, kdy bylo zpřístupněno odběrné místo. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se odvolací soud vypořádal a nejedná se o otázku, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe či by byla soudy rozhodována rozdílně. Skutečnost, že žalobkyně pohledávku do insolvenčního řízení přihlásila až po podání žaloby, dovolací důvod nezakládá. Navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je v této věci podle § 237 o. s. ř. přípustné.

Podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění účinném do 3. 7. 2009 (dále jen „energetický zákon“), smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce nebo obchodník s plynem dodávat plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet přepravu plynu, distribuci plynu, uskladnění plynu a oprávněný zákazník se zavazuje zaplatit dohodnutou cenu.

Smlouva o sdružených službách dodávky plynu podle § 72 odst. 2 energetického zákona je svojí povahou soukromoprávní smlouvou mezi obchodníkem s plynem (popř. výrobcem) a zákazníkem.

Jak vyplývá ze skutkových zjištění, jimiž je dovolací soud v dovolacím řízení vázán a není oprávněn je přezkoumávat, E. H. podala dne 6. 8. 2007 žádost o ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky plynu s demontáží plynoměru, v níž je stanoveno, že při demontáži měřidla bude smlouva ukončena dnem demontáže se stavem počítadla uvedeným v protokole. K demontáži měřidla, kterou měli provést pracovníci žalobkyně, však za dobu od 4. 9. 2007 do dubna 2011 ani přes tvrzené tři pokusy nedošlo. Za této situace je správný závěr odvolacího soudu, že smlouva E. H. o dodávce plynu nebyla v r. 2007 řádně ukončena. Rovněž správný je závěr odvolacího soudu, že k zániku uvedeného smluvního vztahu nedošlo podle bodu 5.4 a 5.5 Řádu provozovatele distribuční soustavy (dále jen „Řád“), neboť tento Řád nebyl obecně závazným předpisem ani nebyl součástí smlouvy uzavřené s E. H., nýbrž se jím řídí vztah mezi žalobkyní (provozovatelem distribuční soustavy) a obchodníkem s plynem; ostatně k přerušení ani ukončení distribuce plynu do odběrného místa v daném případě nedošlo. Právní otázka ukončení smluvního vztahu mezi E. H. a žalobkyní byla tedy odvolacím soudem vyřešena správně.

Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by žalovaná zabránila demontáži plynoměru nebo že by v žalovaném období odebírala plyn z předmětného odběrného místa, je závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti žaloby správný.

S ohledem na nedostatek pasivní věcné legitimace žalované v tomto sporu a na neexistenci nároku vůči ní, je bezpředmětná námitka v dovolání, týkající se otázky promlčení uplatněného nároku. Lze jen dodat, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak jej zjistily soudy nižších stupňů, a v řízení před soudy obou stupňů nebyly zjištěny žádné skutkové okolnosti, které by nasvědčovaly úmyslnému způsobení škody.

Jak vyplývá z výše uvedeného, otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, odvolací soud vyřešil po právní stránce správně a Nejvyšší soud neshledal ani existenci vad řízení ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř.; dovolání proto podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhrada se skládá z odměny za zastupování žalované advokátem za jeden úkon - tj. vyjádření k dovolání sepsané 15. 5. 2015 - ve výši 9.940 Kč podle § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty - § 137 odst. 1 a 3 písm. a/ o. s. ř. ve výši 2.150 Kč, celkem tedy 12.390 Kč.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2016



JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu






Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2260/2015, ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2260.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies