3 Tdo 442/2016

26. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 2 odst. 5
  • TrŘ - § 2 odst. 6

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2016 o dovolání, které podal obviněný M. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 68 To 234/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 70/2015, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.


Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 3 T 70/2015, byl obviněný M. M. uznán vinným ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR, se sídlem Jeremenkova 42a, Olomouc, ve výši 6.527 Kč a poškozenému J. M., bytem P., U., ve výši 15.572 Kč.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 68 To 234/2015, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 12. 11. 2015 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) trestního řádu. K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný uvedl, že poškozenému byl nesprávně přiznán statut úřední osoby, když soudy nezohlednily jejich dlouhodobé nepřátelské vztahy a trvající sousedské spory. Poukázal na to, že jej poškozený v minulosti napadl, za což byl později uznán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví a trestného činu výtržnictví, a z tohoto důvodu také propuštěn od policie. Výpověď poškozeného přejaly soudy zcela nekriticky a bez hodnocení věrohodnosti poškozeného. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 7 Tdo 629/2012 dovolatel uvedl, že poškozený zjevně zneužíval statut policisty, vystupoval vůči němu jako podjatý a svojí kontrolou nesledoval zájem na bezpečnost silničního provozu a plnění služebních povinností, ale šlo mu jen o záminku, jak jej donutit změnit svoji výpověď ohledně výše uvedeného napadení. Obviněný dále namítl, že již z laického pohledu neodpovídají údajná zranění poškozeného jejich popisovanému mechanismu vzniku. Přesto soudy nevyhověly návrhu obhajoby na vypracování znaleckého posudku, který by měl otázku mechanismu vzniku zranění posoudit. Dovolatel rovněž poukázal na časový nesoulad průběhu skutkového děje, přičemž podle jeho názoru jsou skutková zjištění objektivně nemožná. Přestože měl útočník poškozeného všude šacovat, našly se pachové stopy pouze na kapse kalhot a peněžence. Podrobně popsal své výhrady k odbornému vyjádření a protokolu o provedení pachové identifikace. Nenašly se také žádné otisky prstů, trasologické, biologické ani jiné stopy. Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) trestního řádu obviněný namítl, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, když vyšetřování vedli a stopy zajišťovali mj. kolegové ze zaměstnání poškozeného.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k opakovanému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) trestního řádu pokrývá pouze případy, kdy ve věci vyloučený orgán fakticky rozhodl, nevztahuje se tedy na orgán, který ve věci prováděl konkrétní procesní úkony. Námitka obviněného proto pod tento dovolací důvod nespadá. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, podstatnou část dovolání tvoří námitky proti skutkovým zjištěním, proti procesu dokazování a proti tomu, jakým způsobem nalézací soud důkazy hodnotil a k jakým závěrům poté dospěl. Podle státního zástupce námitky tohoto charakteru nespadají pod uplatněný dovolací důvod, když současně ve věci nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces. K tomu se státní zástupce podrobně vyjádřil k jednotlivým námitkám dovolatele. Pokud jde o námitku obviněného, že poškozený vůči němu zneužíval statut policisty, podle státního zástupce nic takového ze skutkových zjištění nevyplývá. Z příslušných přestupkových spisů lze totiž dovodit, že první kontrola obviněného byla provedena zcela jinými policisty a druhá byla provedena hlídkou ve složení poškozeného a dalšího policisty, přičemž důvodem kontroly bylo, že obviněný jel na jízdním kole po nesprávné straně silnice, evidentně vrávoral zleva doprava, a jevil se tak pod vlivem alkoholu. Při následné dechové kontrole bylo ovlivnění alkoholem skutečně zjištěno a jeho věc byla poté postoupena k projednání přestupkovému orgánu. Takové jednání poškozeného nelze podle státního zástupce označit za svévoli či postup v rozporu s jeho pravomocí, a tedy i on požíval ochrany úřední osoby vyplývající z § 325 trestního zákoníku.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.

K vyjádření státního zástupce předložil dovolatel obsáhlou repliku, v níž zopakoval, že postup soudu, který se nevypořádal s návrhem obhajoby na provedení znaleckého posudku objasňujícího mechanismus zranění poškozeného, je přímo učebnicovým příkladem naplnění jedné ze základních variant tzv. opomenutých důkazů. Obviněný zdůraznil, že objektivně zjistitelná zranění tvrzením poškozeného neodpovídají, a proto měl soud povinnost vyžádat vypracování znaleckého posudku i bez výslovného návrhu obhajoby. Pokud tak neučinil, dopustil se hrubé chyby, která jednoznačně naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) trestního řádu. Opětovně poukázal na časovou a místní nemožnost skutkových tvrzení poškozeného. Vyjádření státního zástupce považuje obviněný pouze za spekulace. Proto na podaném dovolání trvá.

Obviněný M. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byly v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dány důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) trestního řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) trestního řádu je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 trestního řádu, aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle § 31 trestního řádu. Musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vyloučený soud (soudce) vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) trestního řádu. Proto k uplatnění dovolacího důvodu zde nestačí, že byla kterákoli z osob podílejících se na řízení vyloučena, třebaže učinila jiná než meritorní rozhodnutí. Nepostačuje rovněž, byl-li za podjatého ve věci označen např. státní zástupce, zástupce jiné strany řízení či soudní zapisovatel a tento dovolací důvod není tedy možno uplatnit ani v souvislosti s případným vyloučením policejního orgánu činného ve fázi přípravného řízení, neboť tento se nepodílel na vlastním rozhodnutí ve věci samé, tj. na vydání rozhodnutí, jímž se v konkrétním trestním řízení konečným způsobem meritorně rozhoduje. Pokud tedy dovolatel směřoval svoji námitku vůči údajně podjatému policejnímu orgánu, resp. osobám v něm služebně činným, míjela se jeho argumentace s obsahem deklarovaného důvodu dovolání. Na tom nemůže nic změnit ani argumentace obviněného v replice k vyjádření státního zástupce, podle níž měl být daný důvod dovolání naplněn již tím, že nalézací soud dopustil hrubé chyby v podobě nevyžádání znaleckého posudku k mechanismu vzniku zranění poškozeného. Takové výhrady totiž z dovolání obviněného rozhodně neplynou a byly doplněny až v reakci na vyjádření státního zástupce. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze však měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§ 265f odst. 2 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ani Okresního soudu v Šumperku netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Dovolací argumentace obviněného byla založena primárně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutků, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. To se týká i údajného opomenutého důkazu v podobě znaleckého posudku k mechanismu vzniku zranění poškozeného. Přestože obviněný v rámci mimořádného opravného prostředku prosazuje existenci objektivní potřeby vypracování uvedeného znaleckého posudku s ohledem na domnělý zjevný rozpor mezi zraněním poškozeného, popisem jeho vzniku poškozeným a lékařskými zprávami, soudy tento subjektivní pohled obviněného nesdílejí. Své závěry o zranění poškozeného bez jakýchkoliv pochybností opřel nalézací soud o výpověď poškozeného, objektivní lékařské zprávy a fotodokumentaci těla poškozeného. Pokud jde o návrh obhajoby na vypracování znaleckého posudku, lze připustit, že soud prvního stupně do jisté míry pochybil, když výslovně neodůvodnil, proč mu nevyhověl, ovšem s ohledem na odůvodnění svých závěrů (zejm. str. 6 rozsudku) lze uzavřít, že důvodem byla právě nadbytečnost takového důkazu. S dovolatelem nelze souhlasit, že se jedná pouze o spekulaci (státního zástupce), jelikož z argumentace nalézacího soudu je patrné, že ohledně existence zranění poškozeného i mechanismu jeho vzniku neměl soud žádné pochybnosti, jelikož tato skutečnost byla dostatečně ověřena výpovědí poškozeného, lékařskými zprávami i fotodokumentací těla poškozeného. Přehlédnout pak nelze ani to, že obhajoba daný návrh činila za jisté důkazní situace, ovšem později v průběhu dokazování jej již neopakovala, a zejména tuto otázku neučinila ani předmětem řádného opravného prostředku. Výhradu pak obhajoba vtělila až do mimořádného opravného prostředku v návaznosti na změnu obhájce. Takové dovolací námitky se proto míjely s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

V rámci uplatněného důvodu dovolání lze za relevantní považovat pouze námitku proti přiznání statutu úřední osoby poškozenému. Jelikož se však podle skutkových závěrů soudů obviněný dopustil svého jednání v souvislosti s výkonem pravomoci policisty, kdy poškozený jako policista u něho předtím prováděl dechovou zkoušku při jízdě na kole, nelze námitce přiznat opodstatnění. Se státním zástupcem lze souhlasit, že z příslušného přestupkového spisu nelze vysledovat žádné zjevné zneužití pravomoci policisty poškozeným, jak se snaží předkládat obviněný (kontrola byla provedena dvoučlennou policejní hlídkou z důvodu vrávoravé jízdy obviněného na kole, navíc po nesprávné straně silnice).

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítljako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 26. 4. 2016




JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu



Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 3 Tdo 442/2016, ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.442.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies