20 Cdo 27/2016

21. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 238 odst. 1 písm. f)
  • OSŘ - § 229 odst. 4
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci žalobkyně Komerční banky, a.s., sídlem Na Příkopě 33, 114 07 Praha 1, identifikační číslo 45317054, jednající JUDr. Blankou Kovandovou, pověřenou zaměstnankyní, proti žalovanému T. M., pro nahrazení rozhodnutí správního orgánu podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2015, č. j. 24 Co 252/2014-121, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í (stručné dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) :


Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl jako nepřípustné [§ 218 písm. c), § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 9. 2014 pod č. j. 39 C 236/2013-92, kterým byla zamítnuta žaloba o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne 13. 3. 2013, evidenční číslo 2140/2013, registrační číslo 31/PS/2012.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 4. 6. 2015, a dospěl k závěru, že není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním – jakožto mimořádným opravným prostředkem – napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání za tam stanovených podmínek přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, nejde-li o rozhodnutí, vypočtená v ustanovení § 238 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
Právě o takovou situaci jde v nyní posuzované věci.

Podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. totiž platí, že účastník řízení může napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), a tak bylo také v dané věci odvolacím soudem rozhodnuto. Dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu tudíž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl se stručným odůvodněním podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první, § 243f odst. 3 o. s. ř.

Výrok o nákladech řízení podle ustanovení § 243f odst. 3 druhá věta o. s. ř. odůvodňovat netřeba (podle obsahu spisu žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. dubna 2016



JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 27/2016, ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.27.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies