20 Cdo 1415/2016

21. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241a odst. 1
  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněného D. H., V. D., zastoupeného Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem, sídlem Tyršův dům, Újezd 450/40, Praha 1, proti povinné Bc. H. K., P., zastoupené Mgr. Martinou Klvaňovou, advokátkou, sídlem Těšnov 5, Praha 1, pro 67 000,- Kč, pro 7 000,- Kč měsíčně, vedené u soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, Exekutorský úřad Liberec, pod sp. zn. 131 EX 11565/12, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015, č. j. 29 Co 191/2015-385, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í (stručné dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Dovoláním napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil ve výrocích I.) a III.) usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 5. 2015, č. j. 38 EXE 3427/2012-347, jímž byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce, nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 11. 2012, č. j. 38 EXE 3427/2012-16. Oba soudy dospěly k závěru, že dovolatelka zánik vymáhané pohledávky neprokázala, a tudíž důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. dán není.

Povinná v dovolání namítá nesprávnost skutkového závěru, že nebylo prokázáno, že vymáhaný dluh na výživném zanikl plněním; podle jejího názoru totiž „nelze odmítnout důkaz výpovědí svědka s tím, že nelze předpokládat, že tento svoji výpověď změní ve prospěch verze povinné“. Přípustnost dovolání pak spatřuje v tom, že tato „právní otázka“ dosud „nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena“. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání.

K dovolání se vyjádřil oprávněný s odůvodněným závěrem, že není přípustné.

Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 26. 11. 2015.

Předně stojí za pozornost, že dovolatelka v dovolání uplatnila zjevně dovolací důvod jiný, než ten, který je coby přípustný uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.; podstatou dovolání je totiž – pouze – nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu; dovolatelčiny námitky směřují vůči hodnocení již provedených důkazů, resp. tomu, že další, jí navržený, důkaz nebyl v řízení proveden (neboť jej soud měl za nadbytečný). Námitka neúplného dokazování však sama o sobě způsobilým dovolacím důvodem není, a potřebného nesprávného právního posouzení se tím podané dovolání nikterak nedotýká. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze totiž vytknout, že odvolací soud buď posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. např. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1867/2005); a tak tomu v případě posuzovaného dovolání očividně není.

Tím, že dovolatelka uplatnila v dovolání nezpůsobilý (skutkový) dovolací důvod, nevymezila (logicky ani vymezit nemohla) „způsobilé“ důvody přípustnosti dovolání, zakotvené v ustanovení § 237 o. s. ř.; již tím nemůže platit, jak se dovolatelka domnívá, že její „právní“ otázka (jestliže není vůbec otázkou právní) nebyla dosud dovolacím soudem „vyřešena“.

Uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 a § 238a o. s. ř.), je povinnou náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), jejíž nedostatek nelze odstranit po uplynutí lhůty k dovolání (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), přičemž podle ustanovení § 243b se pro dovolací řízení neuplatní „poučovací“ instrumentárium dle ustanovení § 43 o. s. ř.

Takto vadné dovolání dovolací soud podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítne, neboť pro tuto vadu nelze v řízení pokračovat.

Vzhledem k ustanovení § 243f odst. 2 o. s. ř. tak dovolací soud učinil rozhodnutím předsedy senátu, a jen se stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení § 243f odst. 3 o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 21. dubna 2016 JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu





Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1415/2016, ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1415.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies