20 Cdo 1209/2016

13. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241a odst. 1, 2, 3
  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněných a) JUDr. J. S., H. B., b) H. S., H. B., c) Ing. T. V., H. B., d) Ing. M. V., H. B., e) Ing. J. V., L., f) V. V., L., všech zastoupených JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem, sídlem Pod vilami 747/10, Praha 4, proti povinné ELSTAV spol. s r.o., sídlem Chudenická 1059/30, 100 00 Praha 10, identifikační číslo 49284126, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Pankráci 449/11, Praha 4, pro 442 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Miloše Dvořáka, Exekutorský úřad Sokolov, pod sp. zn. 041 EX 529/12, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2015, č. j. 28 Co 293/2015-146, takto:

Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í (stručné dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Městský soud v Praze změnil napadeným rozhodnutím usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 4. 2015, č. j. 49 EXE 4206/2012-135, kterým byla zastavena exekuce nařízená usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 8. 2012, č. j. 49 EXE 4206/2012-135 podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. tak, že se exekuce nezastavuje. Odvolací soud dospěl k závěru, že náklady exekuce, o nichž soudní exekutor rozhodl pravomocným příkazem k úhradě, povinný dosud neuhradil, a tudíž podle § 55a exekučního řádu pro zastavení exekuce důvod dán není.

Ve včasném dovolání povinná vytýká odvolacímu soudu, že věc nesprávně právně posoudil, a jeho přípustnost spatřuje v posouzení otázek, které podle jejího názoru dosud nebyly dovolacím soudem řešeny; a to zaprvé, zda v rámci řízení o zastavení exekuce je soud povinen přezkoumávat již pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce, a za druhé, zda plnění peněžité povinnosti třetí osobou, jež má za následek zastavení exekuce co do vymáhané pohledávky podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., vytváří ohledně exekutorovy odměny nárok pouze ve smyslu § 11 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb. Podle názoru dovolatelky exekutorova odměna správně vypočítána nebyla vzhledem k zastavení exekuce pro zmíněné splnění povinnosti osobou třetí, o čemž měl rozhodnout soud, u něhož zahájila řízení o zastavení exekuce.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 31. 8. 2015, a dospěl k závěru, že není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí na vyřešení dovolatelkou namítaných otázek hmotného nebo procesního práva nespočívá.

K doložení přípustnosti formulované otázky dovolatelka povýtce míjí, co bylo předmětem odvolacího řízení; totiž zda exekuce měla být zastavena, jak dovodil soud prvního stupně, či nikoli, k čemuž dospěl soud odvolací.

Jest souhlasit s odvolacím soudem, že exekutor má legitimaci k odvolání, pakliže nebylo – při zastavení exekuce – rozhodnuto [viz § 271 o. s. ř., § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ex. ř.] také o jeho nákladech (exekuce), k čemuž rozhodnutím soudu prvního stupně vskutku došlo. Tato legitimace však postačí nikoli pro přezkum samotného rozhodnutí o zastavení exekuce, nýbrž jen k oponentuře proti chybějícímu výroku o nákladech exekuce, což se zjevuje zejména v situaci, kdy soud prvního stupně exekuci zastavil pro nemajetnost povinné (§ 268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), a to byť tak učinil na návrh účastníků (§ 55 ex. ř.). Pakliže odvolací soud rozhodl, že „se exekuce nezastavuje“, z tohoto rámce sice formálně vybočil, nicméně soudnímu exekutorovi – jinak – vyhověl, neboť tím spornou otázku jeho nákladů (exekuce) vrátil zpět k posouzení v další fázi exekučního řízení, a to – což je v dané dovolací věci určující – aniž by ji sám jakkoli otevřel.

Jinak řečeno, odvolací soud se nikterak nepotřeboval vyjadřovat k otázkám, které dovolatelka nyní předkládá dovolacímu soudu, soustředěn zásadně k ustanovení § 55a ex. ř.

Z toho plyne, že na dovolatelkou předestřených právních otázkách (též dovolacích důvodech ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř.) napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, což jest klást naroveň tomu, jako kdyby žádné – z pohledu ustanovení § 237 o. s. ř. relevantní – otázky ku podpoře přípustnosti dovolaní nevznesla.

Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. se pak podává, že v dovolání musí být uvedeno – kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4), proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) – také to, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a). Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které takový údaj neobsahuje, může být o tuto náležitost doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; přitom podle ustanovení § 243b se v dovolacím řízení nepoužije ustanovení § 43.

Povinnost doložit přípustnost dovolání tak splněna není. Dovolatelka – pouze – žádá dovolací soud, aby rozhodl jinak, než soud odvolací, čímž ale míjí účel dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku.

Jelikož má dovolání vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 odmítl, a podle ustanovení § 243f odst. 2 o. s. ř. tak učinil rozhodnutím předsedy senátu s jen stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení § 243f odst. 3 o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 13. dubna 2016
JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1209/2016, ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1209.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies