32 Nd 406/2015

26. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Kompetenční, Ostatní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 11 odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci oprávněné České kanceláře pojistitelů, se sídlem V Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Ĺubomírem Vdovcem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 135/68, PSČ 603 00, proti povinnému V. R., o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 15 EXE 1549/2015, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:

Věc vedená u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 15 EXE 1549/2015 se podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou.



O d ů v o d n ě n í :


Soudní exekutorka Mgr. Marcela Petrošová podala dne 21. 9. 2015 u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou žádost o pověření a nařízení exekuce podle rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 1. 2015, č. j. 10 C 45/2014-50. Soudní exekutorka tak učinila na základě exekučního návrhu oprávněné, aby ji soud pověřil vedením exekuce na majetek povinného podle označeného rozhodnutí.

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 20. 11. 2015, č. j. 15 EXE 1549/2015-56, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po marném uplynutí lhůty k podání odvolání oprávněným bude věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne. Okresní soud dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť povinný není obyvatelem České republiky, proto není zapsán v Centrální evidenci obyvatel, neprochází ani Centrální evidencí vězňů. Podle zprávy Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend, soud zjistil, že povinný je státním příslušníkem Ukrajiny, který se podle cizinecké evidence nezdržuje na území České republiky. Také ze zprávy Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, oddělení pobytu cizinců Kraj Vysočina soud zjistil, že povinný má pobyt na území České republiky ukončený ke dni 29. 12. 2012, v současné době žádný povolený pobyt na našem území nemá. Úřad práce České republiky, Krajská pobočka v Brně, kontaktní pracoviště Brno město, na dotaz soudu sdělil, že povinný není a ani nebyl veden v jejich evidenci uchazečů o zaměstnání. Shodnou informaci soudu poskytl Úřad práce České republiky, Krajská pobočka v Jihlavě, kontaktní pracoviště Velké Meziříčí, který doplnil, že povinný nepobírá dávky státní sociální podpory ani dávky pomoci v hmotné nouzi, a tudíž mu není známa adresa, na níž se povinný zdržuje. Ústředí České správy sociálního zabezpečení soudu sdělilo, že neeviduje aktuální adresu povinného ani otevřený pojistný vztah u zaměstnavatele; povinný rovněž není evidován jako osoba samostatně výdělečně činná, ani nepobírá důchod. Dotázaný Městský úřad ve Žďáru nad Sázavou soudu sdělil, že povinný nebyl nalezen v informačním systému evidence obyvatel správního obvodu Žďár nad Sázavou. Rovněž Městský úřad ve Velkém Meziříčí povinného ve své evidenci nenalezl. Policie České republiky dále provedla několik místních řešení, které ovšem nepřinesly žádná relevantní zjištění.

Podle § 35 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), se exekuční řízení zahajuje na návrh (odstavec 1). Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi (odstavec 2). Exekutor může začít zjišťovat a zajišťovat majetek povinného nejdříve poté, kdy soud vydal pověření podle § 43a (odstavec 3).

Podle § 45 exekučního řádu věcně příslušným exekučním soudem je okresní soud (odstavec 1). Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2).

Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle § 252 odst. 2, část věty před středníkem, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „o. s. ř.“), nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek.

Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž je oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.

Protože povinný nemá bydliště v České republice ani se v ní nezdržuje, byl by místně příslušným k projednání a rozhodnutí v této věci soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Skutečnost, zda povinný má na území České republiky majetek, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, případně vyjde najevo až činností soudem pověřeného exekutora v rámci provádění exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzovaném případě jsou tedy splněny předpoklady pro to, aby Nejvyšší soud vydal rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř.

Nejvyšší soud s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení určil jako místně příslušný ten soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tj. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 26. 4. 2016


JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 32 Nd 406/2015, ECLI:CZ:NS:2016:32.ND.406.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies