7 Td 8/2016

20. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Kompetenční
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 25

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud ve věci obviněného JUDr. L. H.,vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 40/2015, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. dubna 2016 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:


Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích neodnímá.



Odůvodnění:


Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podal dne 22. 12. 2015 u Krajského soudu v Českých Budějovicích obžalobu na obviněného JUDr. L. H. pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 17 T 40/2015, uznal obviněného JUDr. L. H. vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu za tento zločin trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s dozorem, současně mu uložil trest zákazu činnosti v trvání 6 let spočívající ve výkonu funkce statutárního orgánu či jeho člena, prokuristy a osoby zmocněné k obchodnímu vedení obchodních korporací. Dále bylo podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

Obviněný se podle tohoto rozhodnutí uvedeného zločinu dopustil tím, že (citace) „v době od 20.10.2011 do 13.11.2012 v Táboře a v Dačicích jako předseda představenstva a generální ředitel společnosti Zoologická zahrada Tábor - Větrovy, a.s., IČ 27609898, se sídlem Praha 10 - Horní Měcholupy, Nad Přehradou 408, se záměrem tuto obchodní společnost neoprávněně obohatit vylákal od různých poškozených finanční prostředky tím způsobem, že nejméně v 7 případech s nimi uzavřel smlouvy o půjčkách a investicích na provoz zoologické zahrady, na základě kterých od nich převzal finanční prostředky, přestože si byl vědom nepříznivé ekonomické situace společnosti, nedostatku zdrojů jejích příjmů a toho,že nebude schopna převzaté finanční prostředky vrátit a převzatým smluvním závazkům ve lhůtách splatnosti ani později dostát, což věřitelům zatajil, a převzaté peníze následně řádně nevrátil, když takto konkrétně:
1) dne 20.10.2011 v Dačicích jako dlužník uzavřel se společností CENTROPEN a.s., IČ 00142492, se sídlem Dačice, Třída 9. května 161, jako věřitelem smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky ve výši 5.000.000 Kč se splatností dne 31.3.2012, téhož dne vystavil směnku vlastní ve prospěch věřitele na částku 5.178.630 Kč zahrnující úroky splatnou dne 31.3.2012 a předmětnou částku, která byla zaslána poškozenou společností převodem na účet společnosti Zoologická zahrada Tábor - Větrovy a.s. ve dvou splátkách dne 20.10.2011 ve výši 3.000.000 Kč a dne 21.10.2011 ve výši 2.000.000 Kč, přijal, ačkoli si byl vědom toho, že během letní sezony 2011 společnost Zoologická zahrada Tábor - Větrovy, a.s. negenerovala dostatek příjmů k překlenutí nastávajícího zimního období a že nemá zajištěny dostatečné budoucí zdroje příjmů, z nichž by mohla sjednanému závazku ve lhůtě splatnosti dostát; následně dne 26.3.2012 poškozené společnosti uhradil pouze sjednaný úrok ve výši 178.630 Kč a dne 28.3.2012 s ní uzavřel dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce, jímž byla prodloužena splatnost o 6 měsíců do dne 30.9.2013;poté dne 25.9.2012 s poškozenou společností uzavřel novou smlouvu o půjčce, která nahradila smlouvu původní a v níž se zavázal uhradit dne 30.6.2013 částku ve výši 5.227.500 Kč zahrnující úroky, a téhož dne vystavil novou směnku vlastní ve prospěch věřitele na uvedenou částku, ačkoli si byl vědom toho, že ani během letní sezony 2012 společnost Zoologická zahrada Tábor - Větrovy, a.s. negenerovala dostatek příjmů k překlenutí nastávajícího zimního období a že nemá zajištěny dostatečné budoucí zdroje příjmů, přičemž dne 1.10.2012 poškozené společnosti uhradil pouze další sjednaný úrok ve výši 203.333 Kč; převzaté peníze však ani v dodatečně prodloužené lhůtě splatnosti ani později nevrátil a způsobil tak poškozené společnosti škodu ve výši 5.000.000 Kč;
2) dne 6.12.2011 v Táboře jako příjemce uzavřel s Ing. L. Č., bytem Dačice, J. Ž., generálním ředitelem společnosti CENTROPEN a.s., jako poskytovatelem smlouvu o poskytnutí investice, jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky ve výši 1.000.000 Kč s možností jejího dalšího budoucího navýšení jako účasti na podnikatelské činnosti společnosti Zoologická zahrada Tábor - Větrovy, a.s. na dobu neurčitou s roční výplatou úroků ve výši 5 až 8% p.a., a předmětnou částku, která byla zaslána poškozeným na účet společnosti Zoologická zahrada Tábor - Větrovy a.s. dne 9.12.2011, přijal; následně dne 7.3.2012 na základě této smlouvy o poskytnutí investice na žádost obžalovaného poškozený svoji investici navýšil o další částku ve výši 1.000.000 Kč, kterou zaslal téhož dne na účet společnosti Zoologická zahrada Tábor - Větrovy a.s., a obžalovaný tuto částku opět přijal, ačkoli si v obou případech byl vědom toho, že ekonomická situace společnosti a zejména nedostatek zdrojů příjmů neumožní sjednaným závazkům v podobě výplaty úroků ve stanovených lhůtách splatnosti a vrácení poskytnutých finančních prostředků dostát;převzaté peníze dosud nevrátil a způsobil tak poškozenému škodu ve výši 2.000.000 Kč;
3) počátkem roku 2012 jako dlužník uzavřel s Ing. Z. K., bytem Sezimovo Ústí, K. H., coby věřitelem ústní smlouvu o půjčce, na základě které Zoologická zahrada Tábor - Větrovy a.s. přijala dne 14.02.2012 částku 600.000 Kč, s příslibem jejího splacení po skončení letní sezony 2012 provozu zoologické zahrady, nejpozději do 30.11.2012, ačkoli si byl vědom toho, že ekonomická situace společnosti a zejména nedostatek zdrojů příjmů neumožní sjednanému závazku dostát; převzaté peníze však ve lhůtě splatnosti ani později nevrátil a způsobil tak poškozenému škodu ve výši 600.000 Kč;
4) dne 9.9.2012 v Táboře jako dlužník uzavřel s P. K., bytem Bechyně, T., jako věřitelem smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky ve výši 1.125.000 Kč se splatností dne 9.2.2013, téhož dne vystavil směnku vlastní ve prospěch věřitele na částku 1.125.000 Kč splatnou dne 9.2.2013, kterou rovněž sám jako fyzická osoba avaloval, a předmětnou částku v hotovosti před podpisem smlouvy přijal, ačkoli si byl vědom toho, že ekonomická situace společnosti i jeho osoby a zejména nedostatek zdrojů příjmů neumožní sjednanému závazku dostát; převzaté peníze však ve lhůtě splatnosti ani později nevrátil a způsobil tak poškozenému škodu ve výši 1.125.000 Kč;
5) dne 11.10.2012 v Dačicích prostřednictvím Ing. L. Č., uzavřel jako dlužník s P. K.,bytem Telč, M., místopředsedou představenstva společnosti CENTROPEN a.s., jako věřitelem ústní smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky ve výši 300.000 Kč se splatností dne 30.11.2012, dne 15.10.2012 vystavil směnku vlastní ve prospěch věřitele na částku 303.000 Kč zahrnující úroky splatnou dne 30.11.2012, a předmětnou částku, která byla zaslána poškozeným na účet společnosti Zoologická zahrada Tábor - Větrovy a.s. dne 11.10.2012, přijal, ačkoli si byl vědom toho, že ekonomická situace společnosti a zejména nedostatek zdrojů příjmů neumožní sjednanému závazku dostát; následně po opakovaných upomínkách po lhůtě splatnosti dne 19.7.2013 a dne 3.9.2013 poškozenému vrátil vždy částku po 100.000 Kč, přičemž celkem tak vylákal od poškozeného částku ve výši 300.000 Kč a na dosud nevrácených finančních prostředcích způsobil poškozenému škodu v celkové výši 100.000 Kč;
6) dne 11.10.2012 v Dačicích jako dlužník uzavřel s Ing. L. Č., bytem Dačice, J. Ž., jako věřitelem ústní smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky ve výši 500.000 Kč se splatností dne 30.11.2012, dne 15.11.2012 vystavil směnku vlastní ve prospěch věřitele na částku 503.000 Kč zahrnující úroky splatnou dne 30.11.2012, a předmětnou částku, která byla zaslána poškozeným na účet společnosti Zoologická zahrada Tábor – Větrovy, a.s. dne 11.10.2012, přijal, ačkoli si byl vědom toho, že ekonomická situace společnosti a zejména nedostatek zdrojů příjmů neumožní sjednanému závazku dostát; převzaté peníze však ve lhůtě splatnosti ani později nevrátil a způsobil tak poškozenému škodu ve výši 500.000 Kč;
7) dne 13.11.2012 v Táboře jako dlužník uzavřel s P. K., bytem Bechyně, T., jako věřitelem smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky ve výši 1.040.000 Kč se splatností dne 31.12.2012, téhož dne vystavil směnku vlastní ve prospěch věřitele na částku 1.040.000 Kč splatnou dne 31.12.2012, kterou rovněž sám jako fyzická osoba avaloval, a předmětnou částku v hotovosti před podpisem smlouvy přijal, ačkoli si byl vědom toho, že ekonomická situace společnosti i jeho osoby a zejména nedostatek zdrojů příjmů neumožní sjednanému závazku dostát;
převzaté peníze však ve lhůtě splatnosti ani později nevrátil a způsobil tak poškozenému škodu ve výši 1.040.000 Kč;přičemž uvedeným jednáním způsobil různým poškozeným škodu v celkové výši 10.565.000 Kč, z této škody do současné doby nahradil částku ve výši 200.000 Kč a dosud neuhrazená výše škody činí částku ve výši 10.365.000 Kč“.

Podáním ze dne 1. 2. 2016 (č. l. 1247 tr. spisu) učinil obviněný návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích a její přikázání jinému krajskému soudu v obvodu Vrchního soudu v Olomouci. Má za to, že s ohledem na podstatu žalovaného jednání a vztah obyvatel, správních orgánů a soudů k jeho osobě, s ohledem na prezentaci celé kauzy a zejména jeho osoby ve sdělovacích prostředcích, médiích, internetových serverech, denním tisku, se jeho osoba stala negativně mediálně známou a médii kriminalizovanou, kdy je v očích veřejnosti nejméně Jihočeského kraje nežádoucí osobou a žádný ze soudců ani z přísedících Krajského soudu v Českých Budějovicích, potažmo ze všech soudců v obvodu Vrchního soudu v Praze, není schopen v jeho věci nestranně rozhodovat. K tomu jako důkaz obviněný doložil řadu článků z různých médií. Důvodem jeho návrhu je také skutečnost, že v budově Krajského soudu v Českých Budějovicích vyslechl rozhovor dvou zaměstnankyň soudu, které o něm hovořily v negativních souvislostech, z jejich hovoru nabyl dojmu, že je o jeho věci prakticky předem rozhodnuto. Tento dojem u něj ještě zesílil na základě dalších indicií, které z různých stran získal (od známých z okruhu advokátů, soudců, zastupitelů města Tábor, soudních znalců). Skutečnost, že se o jeho trestní věci běžně „v kuloárech“ Krajského soudu v Českých Budějovicích hovoří, posiluje jeho přesvědčení o podjatosti všech soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích i soudců pobočky krajského soudu v Táboře. Dále poukázal na to, že ve stavebním řízení vedeném Zoologickou zahradou Tábor – Větrovy, a. s., vydal Krajský úřad v Českých Budějovicích nezákonná rozhodnutí, která byla Krajským soudem v Českých Budějovicích zrušena, v důsledku čehož hrozí krajskému úřadu povinnost nahradit škodu způsobenou nezákonným postupem. Poukázal na to, že ředitelem Krajského úřadu v Českých Budějovicích je M. K., který je otcem soudce Okresního soudu v Českých Budějovicích, kdy tito lidé mají logicky vazby i na své kolegy z krajského soudu, stejně tak jako na státní zastupitelství. Obviněný dodal, že z těchto důvodů nemá elementární důvěru v to, že proces vedený u Krajského soudu v Českých Budějovicích bude procesem spravedlivým a nepodjatým. Zdůraznil, že i soudci jsou lidé, kteří jsou pod vlivem médií, veřejných sdělovacích prostředků, internetových serverů, mohou být i bez naprosté znalosti věci ovlivňováni, a může v nich být od počátku vytvořen negativní náhled na jeho osobu i celou věc, ačkoli, jak obviněný tvrdí, od počátku se žádné trestné činnosti nedopustil. Obviněný poukázal na to, že se v advokacii pohybuje již od roku 2008, je mu dobře známo justiční prostředí zejména v Jihočeském kraji a ví, co všechno je možno očekávat. Obviněný dále ve svém návrhu na delegaci namítal nezákonnost obžaloby, neboť se podle něj opírá o nezákonně získané listiny. Ty měly být opatřeny při prohlídce jiných prostor, která však byla nařízena v jiné trestní věci. Prohledávané prostory sloužily jako pobočka Mezinárodní advokátní kanceláře, s. r. o., tedy místo vztahujícího se k výkonu advokacie, v nichž se předpokládá výskyt informací o klientech, jichž se dotýká povinnost mlčenlivosti advokáta, přičemž zástupce České advokátní komory nebyl ani prohlídce v této kanceláři ani prohlídce v jeho bydlišti přítomen. Obviněný má za to, že takto zajištěné listiny nemohou být použity jako důkazní prostředky v trestním řízení. Obviněný dále cituje z příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků a z příkazu k domovní prohlídce. Uvedl, že až na základě těchto listin byli policií kontaktováni údajní poškození, z nichž žádný předtím trestní oznámení nepodával. Obviněný dále uvádí, že obžaloba se opírá o znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, z něhož však podle něj vyplývá, že znalci nebyla policejním orgánem předložena celá řada zcela zásadních dokumentů, z nichž je podle něj zřejmé, že bylo možno očekávat příjmy na úhradu předmětných závazků. Obviněný dále v návrhu na delegaci podrobně rozebírá jednotlivé body obžaloby, přičemž u každého shledává procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě nemohly být naplněny znaky uvedeného zločinu podvodu. Podle obviněného jsou dány důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř., přičemž poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 49/2006, kde bylo takovému návrhu vyhověno.

Dne 7. 3. 2016 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání obviněného nazvané jako „Oznámení o podaném Návrhu na odnětí a přikázání věci v souladu s § 25 tr. ř. zák. č. 141/1961 Sb., (trestní řád) v platném znění“. Na základě tohoto podání Nejvyšší soud požádal o zapůjčení trestního spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 17 T 40/2015, který mu byl zaslán dne 8. 4. 2016 k řízení o návrhu obviněného na odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích a její přikázání jinému soudu v obvodu Vrchního soudu v Olomouci.

Nejvyšší soud však shledal, že nejsou dány procesní důvody vyplývající z ustanovení § 25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.

Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.

Postup podle § 25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.

V posuzované věci je z hlediska rozhodnutí o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci podstatné, že soudem I. stupně již byl vyhlášen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 17 T 40/2015, kterým bylo (nepravomocně) rozhodnuto o vině obviněného a trestní řízení ve věci bylo tím u tohoto soudu skončeno. Za této procesní situace, kdy příslušný soud ve věci již meritorně rozhodl, a řízení u tohoto soudu je skončeno, návrh obviněného na odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích, podaný dne 1. 2. 2016 (č. l. 1247 tr. spisu) v rámci řízení u soudu I. stupně, nelze meritorně projednat, neboť v době rozhodování Nejvyššího soudu již řízení ve věci u tohoto soudu neprobíhá. Nejvyšší soud již v minulosti konstatoval (např. usnesení sp. zn. 11 Nd 416/2000, 7 Td 31/2014, 7 Td 70/2014), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu, bylo již skončeno řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle § 25 tr. ř. odňata, nelze již o návrhu na delegaci rozhodnout, protože zde není věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout. Proto byl k návrhu obviněného JUDr. L. H. učiněn pouze formální výrok uvedený ve výrokové části tohoto usnesení.

Nutno podotknout, že se tak stalo nesprávným postupem Krajského soudu v Českých Budějovicích, který včas nepředložil návrh obviněného na delegaci soudu příslušnému k rozhodnutí, a tento posoudil sám, ač z ustanovení § 25 tr. ř. jednoznačně vyplývá, že o návrhu na odnětí a přikázání věci rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. V tomto případě byl Nejvyšší soud soudem příslušným k rozhodnutí o tomto návrhu na delegaci.

Protože o návrhu na delegaci nebylo možno rozhodnout z výše uvedených důvodů, Nejvyšší soud pouze nad rámec rozhodnutí k důvodům uvedeným v návrhu obviněného na delegaci uvádí, že tyto důvody nesvědčí pro závěr o důležitých důvodech předpokládaných ustanovením § 25 tr. ř. pro odnětí a přikázání věci.

Obviněný (jak vyjádřil ve svém návrhu) má za to, že žádný ze soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích, potažmo všech soudců v obvodu Vrchního soudu v Praze, není schopen v jeho trestní věci nestraně rozhodovat. Své přesvědčení postavil především na tvrzení údajné podjatosti jednak soudce a přísedících rozhodujících v jeho věci, tak všech soudců a přísedících v obvodu Vrchního soudu v Praze. Tato podjatost pak měla být podle jeho názoru způsobena zejména mediální štvanicí vedenou proti jeho osobě, kdy je médii kriminalizován a má za to, že jsou mu negativně nakloněny správní orgány a soudy, jakož i veřejnost.

V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné podotknout, že vyloučení orgánů činných v trestním řízení upravuje postup podle § 31 tr. ř., který ovšem obviněný již v předchozím řízení využil a o podjatosti soudce Mgr. O. Vítů a přísedících F. Princové a M. Brůnové bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 17 T 40/2015, že tyto osoby nejsou vyloučeny z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že uvedené osoby (senát) nemají žádný poměr k projednávané věci nebo k osobám jichž se úkony přímo dotýkají. Žádný poměr tedy nemají ani k osobě obviněného, jak se tento mylně domnívá. Také s ohledem na medializaci případu se necítí být členové senátu nijak ani pozitivně ani negativně ovlivněni.

Pro úplnost Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz. R 34/1997). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců (členů) senátu z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného pro poměr k osobě, by muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům jeho se týkajícím objektivně. Ani skutečnost, že obviněný je činný jako advokát v obvodu působnosti uvedeného krajského soudu nemůže automaticky znamenat, že celý soud, případně určitý senát, není schopen v jeho věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. Ani skutečnost, že trestná činnost daného typu vyvolala pozornost médií, není v takových případech neobvyklá a výjimečná. Zásadně nemůže být pravidlem, že medializací případu soud jako celek pozbývá způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout a tato mu bude odňata postupem podle § 25 tr. ř. Obecné připuštění takové možnosti by v konečném důsledku v podstatě znamenalo, že v případě medializace médií s celostátní působností, jak tomu bylo i v tomto případě (televize, internet), by v České republice nemohl být soud, který by ve věci mohl nestranně rozhodnout. Obviněný uvedl, že i soudci jsou lidé, kteří jsou pod vlivem médií a mohou být i bez naprosté znalosti věci ovlivňování. Mezi předpoklady výkonu funkce soudce ale lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům, ať již ze strany orgánů místní samosprávy, ze strany médií atd. Námitka obviněného, že rozsáhlá medializace celého případu, která má často nejen regionální ale i celostátní dosah, vyvolala (resp. může vyvolat) nestranné a neobjektivní rozhodnutí krajského i vrchního soudu, by tedy musela platit v podstatě na všechny soudy a nikoliv jen na Krajský soud v Českých Budějovicích a Vrchní soud v Praze. Nelze samozřejmě vyloučit, že v určitém konkrétním případě budou okolnosti natolik výjimečné, že bude vhodné návrhu na delegaci vyhovět, jak tomu zřejmě bylo ve věci rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 49/2006, kde bylo takovému návrhu vyhověno. Z obsahu tohoto rozhodnutí ale konkrétní okolnosti zjistit nelze.

Pokud jde o námitky obviněného týkající se údajné nezákonnosti opatření důkazů, námitky proti svědeckým výpovědím či proti znaleckému posudku, tyto nemají přímou souvislost s návrhem obviněného na odnětí předmětné trestní věci příslušnému soudu. Tyto námitky, jakož i námitky stran oprávněnosti obžaloby, správnosti rozhodnutí a správnosti postupu nalézacího soudu, mohou být řešeny v rámci řízení o jeho odvolání.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. dubna 2016



JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 7 Td 8/2016, ECLI:CZ:NS:2016:7.TD.8.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies