29 ICdo 6/2016

27. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací), Insolvenční
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 125
  • OSŘ - § 132

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně J. Č., zastoupené JUDr. Ladislavem Řípou, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, Dukelská 476/72, PSČ 293 01, proti žalovanému Ing. Janu Klášterskému, se sídlem v České Lípě, Boženy Němcové 2971, PSČ 470 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka M. Č., zastoupenému JUDr. Milanem Sýkorou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Bořanovická 560/2, PSČ 182 00, o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec pod sp. zn. 54 ICm 2891/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka M. Č., identifikační číslo osoby 72734795, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec, pod sp. zn. KSLB 54 INS 23028/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2015, č. j. 54 ICm 2891/2013, 101 VSPH 249/2015-150 (KSLB 54 INS 23028/2012), takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanémuna náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.





O d ů v o d n ě n í:


Rozsudkem ze dne 7. ledna 2015, č. j. 54 ICm 2891/2013-128, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec zamítl žalobu o vyloučení ve výroku specifikované bytové jednotky (dále jen „sporná bytová jednotka“) z majetkové podstaty dlužníka M. Č. (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Dovolatelkou předestřená otázka („zda je přípustné, aby soud při svém rozhodování zejména přihlížel k listinnému důkazu, který sám prohlásil za neplatný“) nečiní dovolání přípustným již proto, že na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Soudy (logicky) nepovažovaly za neplatnou „listinu“, jíž prováděly důkaz, ale dohodu, která byla v této listině zachycena.

Obecně přitom platí, že za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci (§ 125 o. s. ř.), tedy i listina, která obsahuje dohodu (či jiný právní úkon), bez ohledu na to, zda je tato dohoda platná (srov. obdobně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2004, sp. zn. 32 Odo 964/2003, jenž je veřejnosti přístupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolatelka přehlíží, že pro zjištění, zda spornou bytovou jednotku nabyla pouze za peněžní prostředky, náležející do jejího výlučného vlastnictví (a nikoliv do společného jmění dovolatelky a dlužníka), není podstatné, zda dohoda o vypořádání společného jmění manželů (podle níž mělo být vypořádáno i vlastnictví ke sporné bytové jednotce), je platným právním úkonem.

Pro úplnost pak Nejvyšší soud podotýká, že soudy svůj závěr o tom, že dovolatelka spornou bytovou jednotku nenabyla výlučně za peněžní prostředky získané jako dar od jejích rodičů, učinily (v souladu s § 132 o. s. ř.) na základě hodnocení všech v řízení provedených důkazů, včetně důkazů o výběrech peněz ze společného účtu dovolatelky a dlužníka a o půjčce poskytnuté dlužníkovi od zaměstnavatele, jakož i ze samotné výpovědi dovolatelky, podle níž dlužníkovi na vypořádání společného jmění zaplatila 100.000 Kč (tedy nikoliv toliko na důkazu dohodou o vypořádání společného jmění manželů).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.




V Brně dne 27. dubna 2016



JUDr. Petr Šuk předseda senátu







Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 29 ICdo 6/2016, ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.6.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies