26 Cdo 4805/2015

20. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně MHOLD, s. r. o.,se sídlem v Bratislavě, Révová 7, Slovenská republika, IČO 35750430, zastoupené JUDr. Pavlem Florianem, advokátem se sídlem v Praze 6, Václavkova 297/10, proti žalovanému V. Š., zastoupenému JUDr. Petrem Valentou, advokátem se sídlem v Praze 2, Krkonošská 1471/17, o zaplacení částky 339.360 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 58/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2015, č. j. 17 Co 512/2014-151, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 9. 2014, č. j. 19 C 58/2011-129, v napadené části tak, že žalobu na zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů státu.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Dovolatelka zpochybnila výklad nájemní smlouvy učiněný odvolacím soudem, zejména ve vztahu k jeho závěru, zda žalovaný jako pronajímatel (ne)dal souhlas se stavebními úpravami. Otázka výkladu smluv podle § 35 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“, je však v rozhodovací praxi dovolacího soudu ustálená (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a odvolací soud se při výkladu nájemní smlouvy od této ustálené praxe neodchýlil.

Námitkami, že soud nesprávně zjistil i obsah nájemní smlouvy, dovolatelka zpochybnila zjištěný skutkový stav, neboť v případě, že soud zjišťuje obsah smlouvy nebo vůli účastníků, jde o skutková zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1881/2003). Těmito námitkami tak uplatnila (podle obsahu dovolání - § 41 odst. 2 o. s. ř.) nepřípustný dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (mají-li je dovolatelé za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. dubna 2016



JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4805/2015, ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.4805.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies