29 NSCR 80/2016

28. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací), Insolvenční, Insolvenční (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 43 odst. 2

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Ing. Jaroslava Jandy, LL. M., Ph. D., narozeného 9. října 1950, bytem Svor 90, PSČ 471 51, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS 22654/2011, o nejasném podání dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem, se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2016, č. j. KSLB 76 INS 22654/2011, 4 VSPH 2268/2015-B-201, takto:


Dovolání se odmítá.




O d ů v o d n ě n í :


Usnesením ze dne 5. listopadu 2015, č. j. KSLB 76 INS 22654/2011-B-190, odmítl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) návrh dlužníka Ing. Jaroslava Jandy, LL. M., Ph. D., ze dne 26. října 2015, nazvaný „žaloba pro zmatečnost proti rozhodnutí insolvenčního správce ze dne 25. července 2012“ (B-186, B-189).

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. ledna 2016, č. j. KSLB 76 INS 22654/2011, 4 VSPH 2268/2015-B-201, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je souladné se závěry, jež Nejvyšší soud přijal k výkladu ustanovení § 43 o. s. ř. např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2007, sp. zn. 21 Cdo 1697/2006, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4515/2007. Co do posouzení, že rozhodnutí insolvenčního správce nejsou „soudními rozhodnutími“, odpovídá napadené rozhodnutí především jednoznačné dikci § 9 insolvenčního zákona (jež vymezuje role procesních subjektů v insolvenčním řízení), jakož i tomu, jak bylo uvedené ustanovení vyloženo např. v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 32/2010, uveřejněného pod číslem 52/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 28. dubna 2016


JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 NSCR 80/2016, ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.80.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies