23 Cdo 4566/2015

07. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně DEPRAG CZ a.s., se sídlem v Lázních Bělohrad, T. G. Masaryka 113, PSČ 507 81, IČO 00169668, zastoupené JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou, se sídlem v Nové Pace, K. J. Erbena 1266, PSČ 509 01, proti žalované Mgr. V. R., zastoupené JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737, PSČ 500 02, o zaplacení částky 321 656 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 Cm 80/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2015, č. j. 12 Cmo 269/2014-90, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):




Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. března 2014, č. j. 35 Cm 80/2013-66, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 321 656 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).Žalobkyně se v řízení domáhala náhrady škody, kterou měla žalovaná způsobit žalobkyni jako jediná jednatelka společnosti RP TOOLS s.r.o. tím, že poté co byla této společnosti rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. února 2012, č. j. 18 Cm 39/2011-50, uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 321 656 Kč a náklady řízení, rozprodala žalovaná majetek této společnosti, převedla majetkově ocenitelné obchodní kontakty společnosti za podhodnocené ceny, tím snížila aktiva společnosti a zkrátila uspokojení pohledávky žalobkyně; podle názoru žalobkyně žalovaná nesplnila povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, nesplnila povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení, a proto objektivně odpovídá za škodu, která žalobkyni v důsledku jejího jednání vznikla. Soud prvního stupně vyzval žalobkyni k doplnění jejích tvrzení o tom, v čem spočívá škoda, kterou měla žalovaná způsobit svým jednáním žalobkyni a k navržení příslušných důkazů k těmto tvrzením. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoplnila svá tvrzení a nenavrhla k tomu důkazy, to vše přes poučení soudu podle § 118b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud prvního stupně žalobu zamítl.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. května 2015, č. j. 12 Cmo 269/2014-90, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno porušení právní povinnosti žalovanou, které by bylo v příčinné souvislosti se vznikem tvrzené újmy žalobkyně, tedy že žalovaná porušila povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Následky porušení povinnosti jednat za společnost s péčí řádného hospodáře podle § 194 odst. 5 a § 135 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), však lze uplatnit proti jednateli společnosti pouze společností samotnou, nikoliv třetí osobou, tedy jinou společností. Z toho důvodu odvolací soud nepovažoval žalobkyni za osobu aktivně legitimovanou k vymáhání náhrady škody vzniklé porušením takové povinnosti, takovou osobou by mohla být jen společnost RP TOOLS s.r.o. Odvolací soud neshledal ani odpovědnost žalované za škodu v důsledku nepodání insolvenčního návrhu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění důvodů přípustnosti podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), konkrétně tvrdí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 30. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 4240/2010, z něhož citovala, že „základním předpokladem vzniku zákonného ručení jednatele za závazky společnosti podle ustanovení § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 obch. zák. vůči třetím osobám, kterým z porušení jejich povinnosti vznikla škoda, je odpovědnost jednatele za škodu způsobenou společnosti. Rozsah ručení za závazky společnosti ve vztahu ke třetím osobám je omezen rozsahem odpovědnosti za škodu vzniklou z porušení povinností při výkonu funkce jednatele a tento nárok je možné vymáhat za podmínek stanovených v ustanovení § 194 odst. 6 obch. zák. až poté, jestliže byl marně uplatněn u společnosti.“ Z toho dovolatelka dovozuje, že je aktivně legitimována k vymáhání náhrady škody podle § 194 odst. 6 obch. zák. Soudům obou stupňů pak vytkla, že neprováděly žádné důkazy k prokázání nesplnění povinnosti žalované jednat s péčí řádného hospodáře. Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále opět jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Jak již Nejvyšší soud v minulosti judikoval (např. v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013) „má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky procesního práva odvolacím soudem odchyluje.“ Totéž samozřejmě platí u otázky hmotného práva.

Dovolatelka v dovolání uvedla rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nimiž má být napadený rozsudek v rozporu, a to konkrétně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 4240/2010. Od tohoto rozhodnutí se však odvolací soud neodchýlil. Dovolatelkou namítané rozhodnutí se totiž týká jiného nároku než toho, který byl uplatněn v nyní posuzované věci. Dovolatelka se domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout porušením povinností žalované jednat s péčí řádného hospodáře, neboť jako jednatelka společnosti RP TOOLS s.r.o. dle tvrzení žalobkyně snížila aktiva této společnosti a zkrátila uspokojení pohledávky žalobkyně vůči této společnosti. Dovolatelkou namítané rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 4240/2010, se však zabývalo řešením otázek souvisejících s otázkou ručení jednatelů za závazky společnosti podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 obch. zák., tedy zcela jiného nároku než toho, který byl odvolacím soudem posuzován v této věci. Žádné jiné rozhodnutí dovolacího soudu, od něhož by se měl odvolací soud odchýlit, žalobkyně v dovolání neoznačila.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dovolání nesplňuje předpoklady ustanovení § 237 o. s. ř. a není tudíž přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.






V Brně dne 7. dubna 2016


JUDr. Zdeněk Des předseda senátu






Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4566/2015, ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4566.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies