21 Cdo 2892/2014

28. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • EŘ - § 36 odst. 1
  • EŘ - § 42 odst. 1
  • OSŘ - § 255 odst. 1
  • OSŘ - § 262a odst. 1
  • OSŘ - § 107 odst. 1, 2
  • ObčZ 1964 - § 150 odst. 2

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v exekuční věci oprávněné SLAVIA INVEST a. s., se sídlem v Praze 6, Veleslavín, Křenova č. 438/7,IČO 25874501, zastoupené JUDr. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem v Praze 4, Michli, Michelská č. 1240/72, proti povinným 1) M. P., zemřelé dne 15. 12. 2011 a 2) V. K., za účasti (bývalého) manžela povinné 1) Ing. M. P., zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní č. 600/21, pro 1.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 11 Nc 679/2008, a u soudního exekutora JUDr. Martina Růžičky, se sídlem Exekutorského úřadu ve Zlíně, 2. května č. 2384 pod sp. zn. 77 EX 3562/08, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 19. prosince 2013, č. j. 54 Co 801/2013-227, takto:

Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:


Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 14. 5. 2008, č. j. 11 Nc 679/2008-7, nařídil podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 1997, č. j. 34 Cm 392/96-56, „k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1.500.000, Kč s 19% p. a. úrokem ode dne 7. 5. 2008 do zaplacení, úrok ve výši Kč 2.589.937,12“, pro náklady předcházejícího řízení a „pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny“, exekuci na majetek povinných, jejímž provedením pověřil „JUDr. Martina Růžičku, soudního exekutora se sídlem Exekutorský úřad, 2. května 2384, 760 01 Zlín“. Odvolání 1) povinné proti usnesení o nařízení exekuce bylo odmítnuto usnesením Krajského soud v Brně ze dne 9. 3. 2009, č. j. 26 Co 561/2008-19.

Soudní exekutor JUDr. Martin Růžička exekučním příkazem ze dne 26. 5. 2008, č. j. 77 Ex 3562/08-19, rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného „a to:
- pozemku p. č. 1410/8, p. č. 1410/16. p. č. 1410/22 – vše lesní pozemek se všemi součástmi a příslušenstvím, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na LV 67 pro katastrální území L.
- pozemku – vše lesní pozemek se všemi součástmi a příslušenstvím, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na LV 175 pro katastrální území B. u D.
- pozemku – zastavěná plocha a nádvoří
- budovy garáž bez čp/če na pozemku se všemi součástmi a příslušenstvím, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na LV 1905 pro katastrální území M. Ž., a jsou ve společném jmění manželů povinné a jejího manžela Ing. M. P., r. č. 430905/102.
- bytu v budově byt. dům – LV 8683 – Ž. n S. na pozemku a příslušný spoluvlastnický podíl id. 29/1000 na společných částech výše uvedeného domu a na pozemku – vše zastavěná plocha a nádvoří se všemi součástmi a příslušenstvím, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na LV 9064 pro katastrální území M. Ž., a jsou ve společném jmění manželů povinné a jejího manžela Ing. M. P.“; zároveň povinnému (jeho manželce) zakázal, aby označené nemovitosti převedl na někoho jiného, nebo je zatížil a jakkoliv s nimi nakládal, uložil mu, aby do patnácti dnů od doručení tohoto příkazu oznámil soudnímu exekutorovi, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo s tím, že pokud tak neučiní, odpovídá za škodu tím způsobenou.

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 25. 3. 2013, č. j. 11 Nc 679/2008 – 72, exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 5. 2008, č. j. 11 Nc 679/2008-7, proti 1) povinné zastavil, „návrh bývalého manžela 1) povinné ze dne 21. 11. 2011 na částečné zastavení této exekuce, pokud má být provedena prodejem nemovitostí podle exekučního příkazu vydaného JUDr. Martinem Růžičkou, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Zlín ze dne 26. 5. 2008, č. j. 77 Ex 3562/08-19“, zamítl a rozhodl, že „ve vztahu oprávněného k 1) povinné nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení“. Vzhledem k tomu, že 1) povinná dne 15. 12. 2011 zemřela, že následující dědické řízení bylo usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. 2. 2012, č. j. 8 D 19/2012-11, pro majetek nepatrné hodnoty zastaveno (toto usnesení nabylo právní moci dne 9. 2. 2012) a že „za dluhy 1) povinné nikdo neodpovídá, nejsou vůči tomuto účastníku splněny podmínky pro další trvání exekučního řízení“, rozhodl „ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a pouze ve vztahu k 1) povinné exekuci částečně zastavil“. I když dohodou o vypořádání společného jmění 1) povinné a jejího manžela Ing. M. P. ze dne 13. 1. 2010 s právními účinky vkladu práva ke dni 27. 1. 2010 došlo k vypořádání zaniklého společného jmění manželů, přičemž podle této dohody nabyl předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví bývalý manžel 1) povinné, k vypořádání došlo poté, co exekutor oběma účastníkům doručil usnesení o nařízení této exekuce, tedy v rozporu s ustanovením § 44a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) ve znění účinném do 31. 12. 2012 a vzhledem k tomu, že se exekutor neplatnosti uvedené dohody dovolal (doručením usnesení o ceně nemovitostí), nemovitosti dle této dohody připadající bývalému manželu lze v této exekuci postihnout.

Soudní exekutor JUDr. Martin Růžička usnesením o elektronické dražbě ze dne 15. 5. 2013, č. j. 077 EX 3562/08-198, nařídil elektronickou dražbu „nemovitostí:
P. M. Ing. – Ž. n S. pozemku – zastavěná plocha a nádvoří, Výměra 20 m², rozsáhlé chráněné území, budova bez čp/če, garáž, rozsáhlé chráněné území, na pozemku, se všemi součástmi a příslušenstvím, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na LV 1905 pro katastrální území M. Ž., katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou, a tak jak jsou popsány ve znaleckém posudku znalce Ing. Jana Štěpánka ze dne 12. 12. 2009 č. 4541-222/09“, která se koná prostřednictvím elektronického systému dražeb na adrese portálu www.exdrazby.cz; čas zahájení elektronické dražby stanovil na den 26. 6. 2013 v 9:00 hodin, a ukončení elektronické dražby na den 26. 6. 2013 v 11:00 hodin, a rovněž stanovil bližší podmínky elektronické dražby.

Po dražebním jednání konaném dne 26. 6. 2013 soudní exekutor JUDr. Martin Růžička usnesením ze dne 26. 6. 2013, č. j. 077 EX 3562/08-205, udělil „vydražiteli, kterým je R. Š., příklep na vydražené nemovitosti za částku 82.004,- Kč“. Připomněl, že ačkoliv bývalý manžel 1) povinné - Ing. M. P. doručil dne 13. 6. 2013 soudnímu exekutorovi podání, ve kterém podává návrh na zastavení exekuce spojený s návrhem na odklad, vzhledem k tomu, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 25. 3. 2013, č. j. 11 Nc 679/2008 – 72, návrh bývalého manžela 1) povinné na zastavení exekuce zamítl, přičemž se vypořádal se zcela obsahově shodnými námitkami povinného, přistoupil v souladu s ustanovením § 54 odst. 2 exekučního řádu k dražbě nemovitostí.

K odvolání (bývalého) manžela 1) povinné Ing. M. P. Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 19. 12. 2013, č. j. 54 Co 801/2013-227, usnesení soudního exekutora ze dne 26. 6. 2013, č. j. 077 EX 3562/08-205, změnil tak, že se příklep neuděluje. Vyšel z toho, že v projednávané věci nebylo soudem prvního stupně ani soudním exekutorem rozhodnuto o procesním nástupnictví po zemřelé 1) povinné, neboť nezanechala žádný majetek. Podle jeho názoru „soudní exekutor nepostupoval správně, když v rámci exekuce nařízené proti 1) povinné M. P., zemřelé dne 15. 12. 2011 přistoupil k provádění exekuce, resp. dražby prodejem nemovitostí ve vlastnictví osoby odlišné od povinné, i když se jednalo o jejího bývalého manžela a i když se jednalo o majetek ve společném jmění manželů, který byl dohodou ze dne 13. 1. 2010 vypořádán. V dalším průběhu exekuce nařízené proti později zemřelé M. P. by mohlo být pokračováno pouze za předpokladu, že povinnost vymáhaná touto exekucí přešla na nějakého nástupce 1) povinné a že by zde byl majetek postižitelný exekucí, který přešel na některého z nástupců“. Zemřelá 1) povinná však nezanechala žádný majetek, proto nemohlo být rozhodnuto o právním nástupci a tudíž nemohl být ani postižen majetek ve vlastnictví bývalého manžela 1) povinné.

Soudní exekutor JUDr. Martin Růžička poté usnesením ze dne 6. 2. 2014, č. j. 077 EX 3562/08-228, rozhodl, že „v tomto exekučním řízení bude nadále jednáno jako s povinným s Ing. M. P. a to ohledně prodeje nemovitostí podle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem Exekutorského úřadu Zlín JUDr. Martinem Růžičkou dne 26. 5. 2008, č. j. 77Ex 3562/08-19“. Vyšel z toho, že „k dnešnímu dni jsou tyto nemovitosti v Katastru nemovitostí zapsány ve vlastnictví Ing. M. P.“, že proto, „bude třeba v provedení exekuce pokračovat ohledně exekučního prodeje těchto nemovitostí formálně vůči němu, jako osobě povinné“, a že „přechod této povinnosti ve smyslu § 256 odst. 2 OSŘ lze prokázat výpisem z Katastru nemovitostí a rovněž ve věci neplatnosti vydaným Exekučním příkazem ze dne 26. 5. 2008, č. j. 77 Ex 3562/08-19 (§ 44a odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb.)“.

K odvolání Ing. M. P. Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 9. 6. 2014, č. j. 54 Co 352/2014-241, usnesení soudního exekutora změnil tak, že „v exekučním řízení se s Ing. M. P. jako nástupcem povinné M. P., zemřelé dne 15. 12. 2011, nepokračuje“; zároveň rozhodl, že Ing. M. P. nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Připomněl, že soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 3. 2013, č. j. 11 Nc 679/2008-72, rozhodl o zastavení exekuce „proti 1) povinné“, tedy v části, ve které byla exekuce vedena na majetek povinné M. P.. Jestliže usnesení v této části nabylo právní moci, pak exekuce v části, ve které byla vedena na majetek 1) povinné – M. P., byla zastavena v celém jejím rozsahu (tedy i v části, ve které byla prováděna prodejem nemovitostí). Po právní moci tohoto usnesení již též nebylo možno rozhodnout o tom, že v řízení bude pokračováno namísto dříve zemřelé povinné s osobou jinou, a to ani Ing. M. P., byť ten je v současné době vlastníkem nemovitých věcí, které byly dříve exekucí postiženy.

V dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 19. 12. 2013, č. j. 54 Co 801/2013-227, oprávněná namítá, že skončení řízení o dědictví jeho zastavením bez zjištění právních nástupců zemřelé se nemůže bez dalšího negativně promítnout do již dříve zahájených soudních řízení. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu o tom, že povinná nezanechala majetek, když z rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 25. 3. 2013, č. j. 11 Nc 679/2008-72, „jednoznačně vyplývá, že povinná M. P. vlastnila, a to ve společném jmění manželů, nemovitosti dražené v exekučním řízení, jelikož dohoda o vypořádání společného jmění manželů, uzavřená mezi ní a bývalým manželem Ing. M. P., je neplatná“. Dědické řízení po 1) povinné proto „vůbec nemělo být ukončeno rozhodnutím o jeho zastavení pro nedostatek majetku, když povinná byla vlastnicí nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou na listu vlastnictví č. 1905 pro obec M. Ž. a k. ú. Ž. n S. nacházejících se ve společném jmění manželů mezi ní a bývalým manželem Ing. M. P. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ing. M. P. navrhl, aby dovolací soud dovolání oprávněné zamítl, neboť je věcně správné a v souladu s ustanovením § 336k o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť otázka postupu exekutora (soudu) po smrti povinného, je-li exekucí (výkonem rozhodnutí) postižen majetek podléhající režimu § 262a o. s. ř., nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba posuzovat (přezkoumávané usnesení o příklepu bylo vydáno dne 26. 6. 2013) zejména podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění do 31. 7 2013, tedy do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů) – dále též jen „ex. řád“.

Podle ustanovení § 36 odst. 1 ex. řádu účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný.

Podle ustanovení § 36 odst. 2 ex. řádu účastníkem exekučního řízení je také manžel povinného, je-li exekucí postihován jeho majetek nebo majetek ve společném jmění manželů.

Obdobně ve věcech výkonu rozhodnutí platí, že účastníky řízení jsou oprávněný a povinný (srov. § 255 odst. 1 o. s. ř.) a jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy majetkové hodnoty nebo práva patřící do společného jmění manželů, je účastníkem řízení, pokud jde o tyto majetkové hodnoty, i manžel povinného (srov. § 255 odst. 2 o. s. ř.).

Z uvedeného vyplývá, že účastníky exekuce (výkonu rozhodnutí) jsou zásadně pouze oprávněný a povinný, ale v případě, že je exekucí (výkonem rozhodnutí) postihován majetek (majetkové hodnoty nebo práva) ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného, stává se účastníkem těchto řízení také manžel povinného, to však jen „pokud jde o tyto majetkové hodnoty“. Jinak řečeno, manžel povinného není v takovém případě účastníkem „celého“ exekučního řízení (řízení o výkon rozhodnutí), ale jen v té části, která se dotýká společného nebo jeho majetku (postihuje jej). To platí i v případě, postižení majetku, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství, nebo byl-li zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů smlouvou rozšířen o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky (srov. § 42 odst. 1 a 2 ex. řádu a § 262a odst. 1 a 2 o. s. ř.). Stejné platí i v případě, že po zániku manželství dojde k vypořádání společného jmění manželů dohodou, neboť práva věřitelů nesmí být dohodou o vypořádání společného jmění manželů dotčena (srov. § 150 odst. 2 v té době platného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – dále též jen „obč. zák“).

Podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Podle ustanovení § 107 odst. 2 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Podle ustanovení § 107 odst. 5 věta první o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

Tato ustanovení se uplatní také v exekučním řízení (srov. § 52 odst. 1 ex. řádu).

V projednávané věci bylo mimo jiné zjištěno, že 1) povinná M. P., zemřela dne 15. 12. 2011. Usnesením ze dne 9. 2. 2012, č. j. 8 D 19/2012-11, Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou řízení o dědictví po zemřelé M. P. podle ustanovení § 175h odst. 1 o. s. ř. zastavil, neboť zůstavitelka nezanechala žádný majetek. Usnesením ze dne 25. 3. 2013, č. j. 11 Nc 679/2008 – 72, Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 5. 2008, č. j. 11 Nc 679/2008-7, proti 1) povinné zastavil; podle záznamu ve spise „toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 04. 2013“.

Zemřela-li v projednávané věci 1) povinná, správně se odvolací soud zabýval tím, zda povaha věci umožňuje pokračovat v řízení, a zda jsou po zemřelé dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku řízení o dědictví převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Správně též vyšel z toho, že v projednávané věci nebylo soudem prvního stupně ani soudním exekutorem rozhodnuto o procesním nástupnictví po zemřelé 1) povinné, neboť ta nezanechala žádný majetek (v tomto směru vycházel z usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. 2. 2012, č. j. 8 D 19/2012-11, jímž bylo řízení o dědictví po zemřelé M. P. zastaveno, neboť zůstavitelka nezanechala žádný majetek). Navíc byla exekuce nařízená usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 5. 2008, č. j. 11 Nc 679/2008-7, proti 1) povinné usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 25. 3. 2013, č. j. 11 Nc 679/2008 – 72, zastavena. Tato zjištění a tyto úvahy však další závěr odvolacího soudu, že „tudíž nemohl být ani postižen majetek ve vlastnictví bývalého manžela povinné“ a proto nemohl být v dražbě konané dne 26. 6. 2013 ani udělen příklep, neumožňují.

Jak bylo již výše uvedeno, je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek (majetkové hodnoty nebo práva) ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného, stává se účastníkem řízení ohledně takového majetku manžel povinného. To platí i v případě, že lze (ve smyslu ustanovení § 42 odst. 1 a 2 ex. řádu a § 262a odst. 1 a 2 o. s. ř. a obdobně § 150 odst. 2 obč. zák.) postihovat majetek, který v době provádění exekuce (výkonu rozhodnutí) je již ve výlučném vlastnictví manžela povinného. Smrtí povinného se (vlastnická) povaha takového majetku postiženého exekucí (výkonem rozhodnutí) nemění. Nemění se nic ani na účastenství manžela (bývalého manžela) povinného, jehož majetek je fakticky exekucí (výkonem rozhodnutí) postižen, ani na účastenství oprávněného (oprávněných) a případných dalších povinných. Vzhledem k tomu, že v části exekuce, jež se provádí prodejem nemovitostí povinného je okruh účastníků definován samostatně, nic nebrání v pokračování v té části exekuce (výkonu rozhodnutí), jež postihuje majetek, jenž byl před smrtí povinného ve společném jmění manželů (případně podléhající režimu § 42 odst. 1 a 2 ex. řádu a § 262a odst. 1 a 2 o. s. ř.). Tomu nebrání ani skutečnost, že řízení je ve vztahu k povinnému zastaveno. Z pohledu exekučního řízení (řízení o výkon rozhodnutí) lze totiž exekučním titulem přiznanou pohledávku (jde-li o peněžité plnění) uspokojit i z jiného majetku než výlučně majetku povinného (z majetku ve společném jmění povinného a jeho manžela nebo – za okolností shora popsaných - i z majetku manžela povinného). Smrt povinného, který nezanechal žádný majetek, neznamená, že by se něco měnilo na tom, že pohledávka za ním může být exekučně uspokojena i z majetku podléhajícího režimu § 42 odst. 1 a 2 ex. řádu a § 262a odst. 1 a 2 o. s. ř. případně za použití § 150 odst. 2 obč. zák.

Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že zemře-li povinný a řízení o dědictví po něm bylo zastaveno, neboť nezanechal žádný majetek, v exekuci na majetek, který patří manželu (bývalému) povinného, se řízení dokončí s (bývalým) manželem povinného (dlužníka), který má všechna práva a povinnosti náležející jinak povinnému (dlužníku).

V projednávané věci byla exekuce vedena (mimo jiné) také prodejem nemovitostí 1) povinné (podle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou dne 26. 5. 2008, pod č. j. 77 Ex 3562/08-19). Dohodou o vypořádání společného jmění 1) povinné a jejího manžela Ing. M. P. ze dne 13. 1. 2010 s právními účinky vkladu práva ke dni 27. 1. 2010 došlo k vypořádání zaniklého společného jmění manželů, přičemž podle této dohody nabyl nemovitosti, které jsou předmětem této exekuce, do svého výlučného vlastnictví bývalý manžel 1) povinné. Tato dohoda – jak výše uvedeno – nemůže vést ke zkracování práv třetích osob (práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena). Zemřela-li 1) povinná (dne 15. 12. 2011) a řízení o dědictví po ní bylo zastaveno, neboť nezanechala žádný majetek, nebylo s kým na místě 1) povinné v řízení pokračovat a řízení proti ní bylo zastaveno (usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 25. 3. 2013, č. j. 11 Nc 679/2008 – 72). To ale nic nezměnilo na postavení bývalého manžela 1) povinné Ing. M. P., jako účastníka tohoto exekučního řízení v části, jež se týká prodeje nemovitostí v jeho vlastnictví [původně ve společném jmění 1) povinné a Ing. M. P.]. Nic se také nezměnilo na postavení oprávněného a 2) povinného a nic ani nebrání dokončení této části exekuce ve vztahu k Ing. M. P., neboť jde o samostatnou část exekučního řízení, která se týká prodeje nemovitostí. Závěr, že po smrti 1) povinné nebylo možno pokračovat v exekuci prodejem nemovitostí, jež byly původně ve společném jmění 1) povinné a jejího manžela (a udělit příklep v prováděné dražbě) jen proto, že 1) povinná nezanechala žádný majetek a nebylo tak možno rozhodnout o procesním nástupnictví po ní, nemůže obstát.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky toto usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2016



JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu





Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2892/2014, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2892.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies