21 Cdo 900/2016

19. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1
  • OSŘ - § 241a odst. 2

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská č. 1000/23, proti žalované GRISHKO DANCE s.r.o., se sídlem v Praze 1, Mikulandská č. 122/4, IČO 274 38 597, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 421/21, o 500.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 31/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2015 č.j. 23 Co 366/2015-169, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.217,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Nespaly, advokáta se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 421/21.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.11.2015 č. j. 23 Co 366/2015-169 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť v rozporu s ustanovením § 241a odst. 2 a § 237 o.s.ř. neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [tj. které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné; takovým vymezením není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013 sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 anebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2014, pod č. 4)], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Aby dovolání mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna ze skutečností v tomto ustanovení uvedených, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu,
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Zmíněný požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle výslovného znění ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř. obligatorní náležitostí dovolání, a dovolatel je proto povinen v dovolání vymezit, které z uvedených hledisek považuje za splněné. Lze současně připomenout, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti přijatého závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241a ve vazbě na § 237 o.s.ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, popřípadě usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, v němž Ústavní soud „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup“).

Jestliže odvolatel v daném případě pouze obecně uvádí, že „nesprávnost právního posouzení věci spatřuji v tom, že Městský soud v Praze rozhodl, že jednání, které se mi dostalo dne 10.12.2014 v provozovně žalovaného není diskriminačním jednáním“, vyjadřuje tím pouze svůj nesouhlas s tím, jak soud ve věci rozhodl; ve skutečnosti nenastoluje žádnou z uvedených alternativ, která by charakterizovala napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. dubna 2016



JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu





Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 900/2016, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.900.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies