3 Tdo 418/2016

20. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 23
  • TrZ - § 175 odst. 2 písm. c)
  • TrZ - § 175 odst. 3 písm. a)
  • TrZ - § 173 odst. 1
  • TrZ - § 122 odst. 2
  • TrŘ - § 120 odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných P. P., a J. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 2 To 48/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 21/2013, takto:

I. Podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 2 To 48/2015, zrušuje.

Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:
I.


Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 3 T 21/2013, byli obvinění P. P. a J. T. uznáni vinnými jednak zvlášť závažným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, taktéž spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že „v D. R., okres S., dne 31. 1. 2013, v B. ulici, v areálu společnosti I. T. s. r. o., poté, co poškození A. B., a O. B., odmítli uhradit částku 25.000 Kč za vývozní doklady k cisternovému návěsu zn. Magyar, z obavy, aby poškození bez uhrazení vývozních dokladů návěs nevyvezli z České republiky, poškozené fyzicky napadli tak, že obž. P. několikrát udeřil pěstí do tváře a hlavy poškozeného A. B. a následně se jej snažil opakovaně udeřit železnou trubkou o délce 53 cm a průměrů 3 cm do oblasti hlavy, což se mu nepodařilo, neboť poškozený rány rukama vykryl a byl tak udeřen do pravé a levé ruky a levého ramene, přičemž obž. P. na něho mířil revolverem zn. Taurus, model 85S a požadoval vydání dokladů k návěsu, čemuž poškozený vyhověl a obž. T. udeřil do oblasti hlavy poškozeného O. B., který následkem úderu upadl na zem a obž. P. mu z ruky vykopl mobilní telefon zn. Nokia 7360 a rozšlápl jej, přičemž tímto jednáním utrpěl poškozený A. B. tržnězhmožděnou ránu levé spánkové - temenní krajiny délky 7 cm silně krvácející a pronikající do podkoží, zlomeninu pravé loketní kosti, tříštivou zlomeninu levé klíční kosti s otokem a krevním výronem, zlomeninu V. záprstní kosti levé ruky s otokem a krevním výronem, otok a bolestivost bérce pod kolenem, což si vyžádalo lékařské ošetření na chirurgické ambulanci nemocnice NEMOS Sokolov s. r. o., kdy poškozený nebyl schopen nejméně po dobu dvou měsíců vykonávat zaměstnání řidiče a trpěl bolestmi hlavy a poškozený O. B. utrpěl tržnou ránu o délce 7,5 cm nad pravou spánkovou oblastí zasahující až do vlasové části hlavy, tržnou ránu o délce 2 cm na bradě, odřeninu na pravém lokti a oděrky v oblasti kloubů a dlaní na obou rukách a poškozením mobilního telefonu byla společnosti Yupi, se sídlem na Ukrajině, způsobena škoda ve výši 500 Kč“;

a obviněný P. P. byl dále uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „nejméně od 17. 1. 2013 do 31. 1. 2013 do 10.00 hodin v osobním motorovém vozidle tov. zn. VW Passat, které v té době užíval, dále v areálu společnosti I. T. s. r. o., v D. R., okres S., B. a v osobním motorovém vozidle tov. zn. Škoda Roomster, přechovával střelbyschopnou palnou krátkou kulovou opakovací zbraň - 5-ti ranný revolver brazilské provenience zn. Taurus, model 85S, ráže 38 Special, včetně 5 ks kulových nábojů ráže 38 Special tuzemské provenience Sellier & Bellot Vlašim, ačkoli není vlastníkem zbrojního průkazu, který je zapotřebí k držení palné kulové opakovací zbraně“.

Za to byl obviněný P. P. odsouzen podle § 175 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků, pro jehož výkon byl podle § 59 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Obviněný J. T. byl odsouzen podle § 175 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků, pro jehož výkon byl podle § 59 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Rozsudkem bylo dále rozhodnuto podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku o zabrání věci, a to železné trubky o délce 53 cm a průměru 3 cm zajištěné dne 31. 1. 2013 při ohledání osobního vozidla tov. zn. Škoda Roomster.

Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 3 T 21/2013, podali oba obvinění odvolání.

O odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 2 To 48/2015, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obou obviněných ve výroku o vině pod bodem 1), ve výroku o trestu a ve výroku o zabrání věci, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné P. P. a J. T. uznal vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že „v D. R., okr. S., dne 31. 1. 2013, v B. ulici, v areálu společnosti I. T., s. r. o., poté, co poškození A. B., a O. B., odmítli uhradit částku 25.000 Kč za vývozní doklady k cisternovému návěsu zn. Magyar, z obavy, aby poškození bez uhrazení vývozních dokladů návěs nevyvezli z České republiky, poškozené fyzicky napadli tak, že obžalovaný P. několikrát udeřil pěstí do tváře a hlavy poškozeného A. B. a následně se jej snažil opakovaně udeřit železnou trubkou o délce 53 cm a průměru 3 cm do hlavy, což se mu nepodařilo, neboť poškozený rány rukama vykryl, a byl tak udeřen do pravé a levé ruky a levého ramene, přičemž obžalovaný P. P. na něho mířil revolverem zn. Taurus, model 85S, a požadoval vydání dokladů k návěsu, čemuž poškozený vyhověl, zatímco obžalovaný J. T. udeřil do oblasti hlavy poškozeného O. B., který následkem úderu upadl na zem a obžalovaný P. P. mu z ruky vykopl mobilní telefon zn. Nokia 7360 a rozšlápl jej, přičemž tímto jednáním utrpěl poškozený A. B. tržnězhmožděnou ránu levé spánkové temenní krajiny délky 7 cm silně krvácející a pronikající do podkoží, zlomeninu pravé loketní kosti, tříštivou zlomeninu levé klíční kosti s otokem a krevním výronem, zlomeninu V. záprstní kosti levé ruky s otokem a krevním výronem, otok a bolestivost bérce pod kolenem, což si vyžádalo lékařské ošetření na chirurgické ambulanci nemocnice NEMOS Sokolov s. r. o., a od té doby poškozený nebyl schopen nejméně po dobu dvou měsíců vykonávat zaměstnání řidiče a trpěl bolestmi hlavy, a poškozený O. B. utrpěl tržnou ránu o délce 7,5 cm nad pravou spánkovou oblastí zasahující až do vlasové části hlavy, tržnou ránu o délce 2 cm na bradě, odřeninu na pravém lokti a oděrky v oblasti kloubů a dlaní na obou rukách a poškozením mobilního telefonu byla společnosti Yupi, se sídlem na Ukrajině, způsobena škoda ve výši 500 Kč“.

Obviněný P. P. byl za tento zločin a za přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, pro nějž byl uznán vinným pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku, odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl v souladu s ustanovením § 84 tr. podmíněně odložen na zkušební dobu s dohledem, která byla podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na 5 (pět) let.

Obviněný J. T. byl za tento zločin odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl v souladu s ustanovením § 84 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu s dohledem, která byla podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na 4 (čtyři) roky.

Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo dále rozsudkem rozhodnuto o zabrání věci, a to železné trubky o délce 53 cm a průměru 3 cm zajištěné dne 31. 1. 2013 při ohledání osobního vozidla tov. zn. Škoda Roomster.

II.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání (č. l. 1110-1105) opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Nejvyšší státní zástupce namítl, že s právním posouzením věci soudem odvolacím nelze souhlasit. Ve vztahu ke zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, vrchní soud zásadním způsobem pozměnil právní kvalifikaci jednání obviněných, přestože z rozsudku soudu prvního stupně v zásadě převzal do svého výroku popis skutku, v němž jsou ve vztahu k poškozenému A. B. podrobně popsána jeho závažná zranění a především délka léčby a nemožnost vykonávat zaměstnání řidiče v trvání dvou měsíců. Odkázal přitom na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Rudolfa Macháčka coby zásadní důkaz k právnímu posouzení existence těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 tr. zákoníku, ve kterém znalec zejména k položeným relevantním otázkám dovodil, že v případě poškozeného A. B. tento utrpěl mimo jiné zlomeninu pravé loketní kosti, tříštivou zlomeninu levé klíční kosti s otokem a krevním výronem a zlomeninu V. záprstní kosti levé ruky s otokem a krevním výronem, přičemž ke zlomeninám kostí došlo údery dopadajícími silou značné intenzity a ke vzniku těchto poranění mohlo dojít při úhybném manévru v okamžiku, kdy byl úder veden proti hlavě napadeného. V případě posouzení vzniku a způsobení těžké újmy na zdraví ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se pak nepochybně jedná o otázku právní kvalifikace, tudíž o otázku právní a rovněž spadající pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ohledně právního posouzení skutku. V projednávané věci, zejména s ohledem na výše uvedené objektivní závěry znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, lze mít oprávněně za to, že odvolací soud vyvodil zcela nesprávné právní závěry, učiněné v příkrém rozporu jednak se skutkovými zjištěními a jednak i s výkladovým § 122 odst. 2 tr. zákoníku, neboť bez dalšího odůvodnění a nesprávně při zohlednění popsaných skutkových zjištění uzavřel neprokazatelnost závažností zranění poškozeného, které by odpovídalo právnímu pojmu těžké újmy na zdraví.

Pokud pak znalec uvedl, že v případě, že by nedošlo k vykrytí úderu ocelovou trubkou do hlavy napadeného, potom by s největší pravděpodobností došlo ke vzniku zlomenin klenby lební s případným krvácením do mozkových plen, event. s poškozením mozkové tkáně, což je poranění přímo ohrožující život napadeného. Po právní stránce lze naposledy znalcem popsané zranění, ke kterému jednání obviněných ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku bezprostředně směřovalo, nejméně kvalifikovat jako těžkou újmu na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, tedy poškození důležitého lidského orgánu, tj. mozku. V této souvislosti lze přímo poukázat na obdobné závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 6 Tdo 702/2014. Vzhledem k užité velmi účinné zbrani a velké intenzitě opakovaných úderů, které byly přímo zaměřeny na hlavu poškozeného, nelze pochybovat o naplnění úmyslného zavinění podle § 15 tr. zákoníku ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.

Dále nejvyšší státní zástupce namítl, že vrchní soud zcela pominul právní kvalifikaci předmětného skutku uvedeného pod bodem 1), obsaženém jak v podané obžalobě, tak i v rozsudku soudu prvního stupně, a to přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění a provedených důkazů, které akceptoval i odvolací soud, je přitom bezpečně prokázané, že oba obvinění společným jednáním po předchozí domluvě napadli fyzicky oba poškozené, a to na místě veřejnosti přístupném za použití zbraně a způsobili jim nemalé zranění, z těchto důvodů je zcela v souladu se zákonem kvalifikovat jednání obviněných v jednočinném souběhu s uvedeným přečinem proti veřejnému pořádku, což vrchní soud v napadeném rozsudku neučinil a ani se s danou otázkou v podstatě nijak nevypořádal.

Na základě výše uvedených námitek nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 2 To 48/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, s tím, aby v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

K dovolání nejvyššího státního zástupce se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil obviněný J. T.

Obviněný J. T. v rámci podaného vyjádření se k dovolání nejvyššího státního zástupce uvedl, že nad právním hodnocením nepochybně polemizovat lze, nicméně nikoliv v jeho neprospěch, ale pouze v jeho prospěch. Výpovědi obviněných, ale i svědků K. a Š. potvrzují, že to byl právě on, kdo inkasoval od poškozeného první ránu, rovněž do obviněného P. strčil další poškozený, který vzal na obviněného P. železnou trubku. Oba obvinění a svědci K. se Š. měli strach, že s cisternou ujedou bez zaplacení. O obavě z odcizení cisterny se zmiňuje i výroková část rozsudku - toto zjištění soudu prvního stupně, které převzal i odvolací soud - však nekoresponduje s právní kvalifikací trestného činu vydírání. Fyzické napadení bylo vyvoláno ze strany poškozených (a toto soudy obou stupňů nijak nevyvrátily) a tato potyčka měla být kvalifikována jako dílem nutná obrana, potažmo exces z nutné obrany, neboť bránil sebe samotného, a dílem jako krajní nouze, neboť měli důvodnou obavu, že dojde k odcizení cisterny. Rovněž se nelze s nejvyšším státním zástupcem ztotožnit ohledně hodnocení znaleckého posudku MUDr. Rudolfa Macháčka, neboť ten posuzoval zdravotní stav zachycený bezprostředně po události, kdy nebyl postaven najisto další vývoj léčení, případného zdravotního omezení poškozeného B., který dále s orgány činnými v trestním řízení již nespolupracoval, přičemž hovořil o dobách obvyklých, kdy uváděl různá časová rozpětí. Z dovolání vyplývá, že je při hodnocení tohoto znaleckého posudku postupováno výlučně v neprospěch obviněných. Dále obviněný uvedl, že nikdo ze svědků, ale ani z dalších důkazů, nevyplývá jakákoliv dohoda mezi ním a obviněným P. P. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl jako zjevně nedůvodné.

Obviněný P. P. se ke dni rozhodnutí k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil.

III.


Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud není v řízení o dovolání jakousi obecnou třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací v řízení o řádném opravném prostředku, a to prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Nalézací soud shledal oba obviněné vinnými zvlášť závažným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, spáchá-li takový čin se zbraní a způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.

Objektem trestného činu je zde svobodné rozhodování člověka v nejširším slova smyslu. Násilím se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. Násilí musí být prostředkem nátlaku na vůli napadeného. Není podmínkou, aby napadený poškozený kladl odpor, např. když si je vědom fyzické převahy útočníka nebo útočníků a z obavy před dalším násilím odpor raději vůbec neprojevuje a plně se podrobuje vůli pachatele. Pohrůžkou násilí se rozumí jak pohrůžka bezprostředního násilí, tak i pohrůžka násilí, které má být vykonáno nikoli ihned, ale teprve v bližší nebo vzdálenější budoucnosti. Při srovnání s pohrůžkou bezprostředního násilí je tedy pohrůžka násilí širší, ježto může obsahovat hrozbu, že násilí bude použito s odstupem času. Po subjektivní stránce je třeba úmyslného zavinění. Trestný čin vydírání je podle § 118 tr. zákoníku spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákoníku nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 1751-1756).

Dle skutkových zjištění obvinění fyzicky napadli poškozené A. B. a O. B., a to v případě poškozeného A. B. za užití zbraně - kovové trubky, čímž je chtěli přimět k tomu, aby jim vydali doklady k cisternovému návěsu. Z uvedeného není pochyb o tom, že užití násilí směřovalo k tomu, aby obvinění donutili poškozené něco konat, resp. takto jednali v přímém úmyslu donutit poškozené k vydání věci, kterou měli poškození u sebe. Svým jednáním tak obvinění naplnili skutkovou podstatu trestného činu vydírání podle § 175 odst. tr. zákoníku.

Těžká újma na zdraví je definována v § 122 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterého je tato újma na zdraví vymezena dvěma podmínkami:
a) je to jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění,
b) které je zároveň některým z taxativně uvedených případů:

a) zmrzačení,
b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,
c) ochromení údu,
d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,
e) poškození důležitého orgánu,
f) zohyzdění,
g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu,
h) mučivé útrapy, nebo
i) delší dobu trvající porucha zdraví.


Správné závěry o tom, jakou povahu má těžká újma na zdraví nebo jaké nebezpečí pro napadeného z útoku pachatele hrozilo, může soud učinit jen na základě lékařského nálezu nebo posudku. Závěr, zda v konkrétním případě došlo k těžké újmě na zdraví či jen k ublížení na zdraví, je však závěrem právním, který přísluší učinit soudu, a nikoli znalci.

Nalézací soud vycházel ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Rudolfa Macháčka (č. l. 374-385) a jeho výpovědi, přičemž bylo postaveno najisto, že poškozený A. B. útoky obviněného P. P. utrpěl tržně-zhmožděnou ránu měkkých pokrývek lebních v levé spánkově-temenní krajině délky 7 cm silně krvácející a pronikající do podkoží, kterou znalec vyhodnotil jako poranění nezávažné, ne však přechodného rázu, neboť rána vyžadovala chirurgické ošetření se sešitím s místním znecitlivěním s předpokládanou dobou hojení 10-12 dní, dále zlomeninu pravé loketní kosti vyžadující znehybnění ke zhojení na dobu 6-8 týdnů, tříštivou zlomeninu levé klíční kosti s otokem a krevním výronem vyžadující obvyklou dobu hojení 3-5 týdnů, zlomeninu V. záprstní kosti levé ruky s otokem a krevním výronem vyžadující obvyklou dobu hojení 4-5 týdnů, a otok a bolestivost bérce pod kolenem, kdy byla předpokládána následná rehabilitace. Tržně-zhmožděná rána v levé spánkově-temenní krajině byla dle znalce způsobena úderem pevným tvrdším předmětem, silou spíše menší intenzity, kdy však k utlumení úderu mohlo dojít vykrýváním při obraně proti napadení, resp. při snaze vykrýt údery mířené na hlavu poškozeného. Znalec uvedl, že pokud by k vykrytí nedošlo, pak by s největší pravděpodobností došlo ke vzniku zlomenin klenby lební s případným krvácením do mozkových plen, eventuelně i přímým poškozením mozkové tkáně, což je poranění přímo ohrožující život napadeného. Ke zlomeninám kostí znalec uvedl, že k těmto naopak došlo údery dopadajícími silou značné intenzity. Obviněný P. P. užil k útoku kovovou trubku, kdy některé z úderů mířily na hlavu poškozeného A. B., který se je snažil vykrýt rukama, přičemž utrpěl zlomeninu loketní kosti vyžadující znehybnění na dobu 6-8 týdnů, kdy dle závěru znalce byl následně v důsledku fixace zlomenin horních končetin omezen v obvyklém způsobu života a ve výkonu svého povolání řidiče.

Nalézací soud konstatoval, že poranění poškozeného A. B., a to zlomeninu loketní kosti, která byla fixována sádrovým obvazem a která poškozenému podle jeho výpovědi minimálně po dobu dvou měsíců bránila ve výkonu povolání řidiče, lze posoudit jako delší dobu trvající poruchu zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, neboť za tuto delší dobu je zpravidla považována doba nejméně šesti týdnů. Tímto jednáním pak obviněný P. P. naplnil i znak těžké újmy na zdraví podle odst. 3 písm. a) § 175 tr. zákoníku.

Jednání obviněného P. P. a obviněného J. T. bylo nalézacím soudem posouzeno jako spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kdy nalézací soud uvedl, že obviněný J. T. „jako spolupachatel činu, nepochybně vnímal, že se obž. P. P. k útoku vybavil kovovou trubkou a revolverem a byl tak srozuměn jak s užitím těchto zbraní, tak i s možným těžkým následkem na zdraví poškozeného s ohledem na charakter těchto zbraní“, kdy nelze přehlédnout, že oba obvinění na místo nepřijeli za účelem prostého vyjednávání s poškozenými, ale v úmyslu získat od nich dokumenty, a to i za cenu použití násilí a zastrašování, k čemuž se vybavili uvedenými zbraněmi (str. 19 rozsudku nalézacího soudu).

Odvolací soud nalézacímu soudu zcela nepřisvědčil, kdy neshledal naplnění znaku těžké újmy na zdraví podle odst. 3 písm. a) § 175 tr. zákoníku. Odvolací soud uvedl, že „nejzávažnější zranění, které tento poškozený utrpěl, jsou zlomenina pravé loketní kosti a tříštivá zlomenina levé klíční kosti. Jde jistě o poměrně podstatná zranění (zejména zlomenina loketní kosti), která jej výrazně omezovala nejen v obvyklém způsobu života, ale i v jeho zaměstnání řidiče nákladního automobilu, ovšem na druhou stranu nejde o tak těžká zranění, která by byla srovnatelná s jinými případy těžké újmy na zdraví obsaženými v § 122 odst. 2 tr. zákoníku, jako je zmrzačení, ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, poškození důležitého orgánu, apod. Mj. i vzhledem k tomu, že průběh léčení poškozeného, který se v té době zdržoval na Ukrajině, nebylo možno objektivně ověřit, nepovažoval odvolací soud jeho zranění za tak prokazatelně závažné, aby bylo možno s jistotou konstatovat, že se jedná o těžkou újmu na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku“ (str. 5 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Stejně tak odvolací soud neposoudil jednání obviněných jako jednání ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud se však s postupem odvolacího soudu neztotožňuje.

Podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve skutkové větě výrokové části rozsudku tudíž musí být popsány všechny znaky skutkové podstaty daného trestného činu, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytváří znaky tohoto trestného činu. Popis skutku proto nemůže být libovolný, ale musí vyjadřovat všechny skutečnosti významné pro právní kvalifikaci.

O správné právní posouzení skutku se jedná tehdy, když popis skutku uvedený ve výroku rozsudku je v souladu s právní větou, obsahující formální zákonné znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu. Naproti tomu o nesprávné právní posouzení se jedná v případě, že popis skutku vyjádřený ve skutkové větě výroku rozsudku bezezbytku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu vyjádřeným v právní větě výroku.

Odvolací soud prakticky převzal znění skutkové věty soudu nalézacího, tedy nově rozhodl při nezměněných skutkových zjištěních. Skutková věta však obsahuje podrobný popis zranění poškozeného, předpokládanou délku léčby i časové určení jeho omezení v obvyklém způsobu života a nemožnosti vykonávat jeho povolání řidiče po dobu 2 měsíců. Za delší dobu je zpravidla považována doba nejméně 6 týdnů, vždy je však nutné vycházet z konkrétních zjištěných skutečností, zejména pak z povahy zranění, jejich četnosti a konkrétního dopadu na obvyklý způsob života poškozeného. Poškozený byl řidič nákladního vozu, tedy k výkonu svého povolání potřeboval zdravé končetiny. Při ataku však utrpěl mimo jiné tříštivé zlomeniny klíční kosti, zlomeninu loketní kosti a zlomeninu záprstní kosti, kteréžto dle vyjádření znalce objektivně vyžadují ke zhojení řádově týdny, u zlomeniny loketní kosti se pak jedná o dobu až 8 týdnů, a následnou rehabilitaci. Předmětná zranění a jejich následná léčba jej však po dobu týdnů omezily zejména v běžných denních úkonech. Pokud bylo najisto postaveno, jaká zranění poškozený A. B. utrpěl a jaké byly povahy, což bylo objektivně vyhodnoceno znalcem, pak skutečnost, že není s ohledem na fakt, že poškozený se zotavoval na Ukrajině, kde žije, k dispozici dokumentace, podle níž by bylo možno ověřit průběh léčby a pacientova zotavení, určující. Nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že poškozený utrpěl vícero zranění naráz, což závažnost poškození jeho celkového zdravotního stavu zvyšuje. Dle vyjádření znalce pak obranný postoj poškozeného A. B. zabránil vzniku mnohem závažnějších, případně i život ohrožujících zranění hlavy.

Přestože se nemusí ve srovnání s jinými příklady ustanovení § 122 odst. 2 tr. zákoníku jednat o tak závažná zranění, jak argumentuje odvolací soud, znění skutkové věty odpovídá naplnění znaku těžké újmy na zdraví, resp. delší doby trvající poruchy zdraví podle § 175 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Pokud odvolací soud převzal znění skutkové věty, včetně podrobného popisu zranění, léčby a omezení v obvyklém způsobu života poškozeného, přičemž však v rámci právního posouzení tuto skutečnost vyhodnotil jako neprokázanou, pak jsou jeho závěry v příkrém rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními, stejně jako výkladovými pravidly ustanovení § 122 odst. 2 tr. zákoníku.

Odvolací soud současně neposoudil jednání obviněných jako jednání ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Přestože na str. 5 rozsudku uvádí, že obvinění „se posuzovaným jednáním dopustili, jako spolupachatelé, zločinu vydírání“, v právní větě rozsudku tato skutečnost nijak zohledněna není, resp. v rámci právního posouzení zcela absentuje. Zejména ve vztahu k obviněnému J. T. se jedná o závažné pochybení, neboť obviněný J. T. neužil k ataku na poškozeného O. B. žádné zbraně, tyto byly v držení obviněného P. P. Obviněný J. T. byl však zcela srozuměn s tím, že se obviněný P. P. vybavil zbraněmi – kovovou trubkou a nelegálně drženou střelnou zbraní, byl srozuměn i s tím, že se na místo setkání vypravili s tím, aby od poškozených získali dokumenty k cisternovému návěsu, a to i za cenu použití těchto zbraní, jejichž případný těžký následek na zdraví atakovaného byl obviněnému zcela jistě znám.

Odvolací soud se taktéž nijak nevypořádal s tím, že v rámci nového projednání věci zcela pominul právní kvalifikaci skutku uvedeného pod bodem 1) výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu jako přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, taktéž spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Odvolací soud tento svůj postup nijak neodůvodnil. Uvedená právní kvalifikace přitom byla obsažena nejen ve výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu, ale již v podané obžalobě.

Nejvyšší soud shledal námitky stran pochybení odvolacího soudu opodstatněnými.

IV.


Ze shora stručně rozvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce za podmínky ustanovení § 265p odst. 1 tr. ř. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 2 To 48/2015, zrušil. Současně podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, v souladu s ustanovením § 265l odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V novém řízení bude odvolací soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 20. 4. 2016


JUDr. Petr Šabata
předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 3 Tdo 418/2016, ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.418.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies