4 Tz 13/2016

12. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 146 odst. 2 písm. a)

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2016 v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Michaela Vrtka, Ph.D., stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M.Ch., proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 6 KZV 38/2013, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:


Pravomocným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 6 KZV 38/2013, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného M. Ch.

Napadené usnesení se zrušuje.

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.





Odůvodnění:



Usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 6 KZV 38/2013, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná stížnost obviněného M. Ch. proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno, ze dne 30. 8. 2013, č. j. ÚOOZ-844/TČ-2012-290020, kterým bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání M. Ch. pro zvlášť závažný zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.


Proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 6 KZV 38/2013, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. Ch. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.


V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti vyslovil svůj nesouhlas s postupem státní zástupkyně krajského státního zastupitelství při rozhodování o stížnosti obviněného podané proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno, ze dne 30. 8. 2013, č. j. ÚOOZ-844/TČ-2012-290020, o zahájení trestního stíhání. V rámci přezkumného řízení bylo zjištěno, že policejní orgán s dozorovou státní zástupkyní konzultoval nejen plánovaný obsah usnesení o zahájení trestního stíhání, ale předložil státní zástupkyni rovněž nástin takového rozhodnutí, v návaznosti na nějž tato neakceptovala názor policejního orgánu o naplnění znaku „opětovně“ ve smyslu § 265 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ale naopak sdělila svůj názor, že bude třeba právní kvalifikaci přizpůsobit zjištění značného prospěchu získaného nelegálním obchodem, což také bylo v konečné verzi policejním orgánem uplatněno. Podle názoru ministra spravedlnosti je tedy zřejmé, že aktivitu dozorové státní zástupkyně před vydáním usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř. lze označit za souhlas s vydáním rozhodnutí v konkrétní podobě.


Aktuální znění trestního řádu v § 146 odst. 2 písm. a) jednoznačně stanoví, že policejní orgán, poté, co uplynula lhůta k podání stížnosti všem oprávněným osobám, předloží stížnost, které sám nevyhověl podle odstavce 1, k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž dal tento státní zástupce souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.


Ministr spravedlnosti je přesvědčen, že o stížnosti obviněného tak měl v posuzované věci rozhodnout státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jenž je v řízení vedeném podle trestního řádu nadřízeným státním zástupcem vůči dozorující státní zástupkyni. S ohledem na výše uvedené byl tedy postupem Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně, při rozhodování o stížnosti obviněného, směřujícího do rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání v předmětné trestní věci porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. V daném případě pochybila dozorová státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně, neboť s ohledem na svůj předcházející postup měla stížnost společně se spisovým materiálem v souladu s citovaným ustanovením trestního řádu postoupit k rozhodnutí Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, což neučinila, a citované zákonné ustanovení nerespektovala.


Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 6 KZV 38/2013, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. Ch. ve vytýkaném směru, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.


Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.


Podle ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží policejní orgán věc k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci. Smyslem citovaného ustanovení je zajistit nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity řízení a rozhodnutí o stížnosti. S tímto požadavkem je neslučitelné, aby o stížnosti rozhodoval orgán, který ve vztahu k usnesení již před jeho vydáním projevil svou ingerenci, jejímž obsahovým významem byla akceptace usnesení.


V posuzované trestní věci vykonávala dozor nad přípravným řízením státní zástupkyně krajského státního zastupitelství. Ta by byla podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. příslušná k rozhodnutí o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, nicméně pouze za předpokladu, že by policejní orgán rozhodl samostatně bez toho, že k rozhodnutí měl souhlas nebo pokyn státní zástupkyně vykonávající dozor nad přípravným řízením. V dané věci však nebyla k rozhodnutí o stížnosti obviněného příslušná dozorující státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, a to proto, že v rámci přezkumného řízení bylo zjištěno, že dozorová státní zástupkyně ve věci vypracovala dne 19. 7. 2013 úřední záznam, z jehož obsahu mimo jiné vyplynulo, že s ní policejní orgán na Krajském státním zastupitelství v Brně - pobočce ve Zlíně, konzultoval nejen plánovaný obsah usnesení o zahájení trestního stíhání, ale předložil státní zástupkyni rovněž nástin takového rozhodnutí, který je založen na č. l. 365 – 375 dozorového spisu. Státní zástupkyně krajského státního zastupitelství neakceptovala názor policejního orgánu o naplnění znaku „opětovně“ ve smyslu § 265 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, naopak sdělila policejnímu orgánu svůj názor, že bude třeba právní kvalifikaci přizpůsobit zjištění značného prospěchu získaného nelegálním obchodem, což také bylo v konečné verzi policejním orgánem uplatněno. Z výše popsaných skutečností je zřejmé, že aktivitu dozorové státní zástupkyně před vydáním usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř. lze označit za souhlas s vydáním rozhodnutí v konkrétní podobě, které bylo posléze napadeno stížností obviněného. V daném ohledu se proto Nejvyšší soud plně ztotožnil s argumentací ministra spravedlnosti, coby podatele stížnosti pro porušení zákona.


Nejvyšší soud je toho názoru, že výše uvedená vyjádření státní zástupkyně lze pokládat za její předchozí souhlas s rozhodnutím policejního orgánu ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., tj. za souhlas s usnesením o zahájení trestního stíhání. Státní zástupkyně tímto projevila svůj právní názor, kterým v podstatě sdělila policejnímu orgánu, že může zahájit trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., a pokud tak policejní orgán učiní, nebude to proti vůli státní zástupkyně, zejména bude-li akceptován její názor stran naplnění kvalifikovaného znaku skutkové podstaty. Lze tedy uzavřít, že policejní orgán rozhodl o zahájení trestního stíhání za situace, kdy již dopředu od dozorující státní zástupkyně věděl, že zamýšlené usnesení jí bude akceptováno. Dozorující státní zástupkyně rozhodla pak o stížnosti obviněného za okolností, kdy vůči policejnímu orgánu fakticky vyjádřila své kladné stanovisko k zamýšlenému usnesení již před tím, než bylo vydáno.


Nejvyšší soud odkazuje rovněž na závěry Nejvyššího soudu o stížnostech pro porušení zákona ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012, ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 3 Tz 11/2013, a ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 7 Tz 32/2013, se kterými je třeba se ztotožnit a aplikovat je i na uvedený případ.


Pro úplnost zbývá dodat, že za „souhlas“ ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. lze považovat nejen úkon státní zástupkyně takto výslovně označený a vyžadovaný (např. podle § 76 odst. 1, § 79 odst. 1, § 79a odst. 1, § 79c odst. 2, § 83b odst. 1 tr. ř. a dalších ustanovení), ale obdobně též další úkony státní zástupkyně, jimiž vyjadřuje své kladné stanovisko ke konkrétnímu rozhodnutí policejního orgánu. Takový souhlas pak může být rovněž obsažen i v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozoru státní zástupkyně nad zachováváním zákona v přípravném řízení (§ 157 odst. 2, § 174 tr. ř.).


Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v případě projednávané trestní věci byl podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. k projednání a rozhodnutí o stížnosti obviněného M. Ch. proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno, ze dne 30. 8. 2013, č. j. ÚOOZ-844/TČ-2012-290020, příslušný státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, nikoli státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně.


Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že napadeným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 6 KZV 38/2013, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného M. Ch. Nejvyšší soud dále zrušil podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby rozhodl o stížnosti obviněného M. Ch. proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno, ze dne 30. 8. 2013, č. j. ÚOOZ-844/TČ-2012-290020.


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.







V Brně dne 12. 4. 2016




JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu



Vyhotovil:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.






Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tz 13/2016, ECLI:CZ:NS:2016:4.TZ.13.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies