4 Tdo 392/2016 - Úvěrový podvod Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

07. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • 140/1961 Sb. - § 250b odst. 1,4 písm. b)
  • 140/1961 Sb. - § 148 odst. 1,3 písm. c)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 4. 2016 o dovolání obviněného F. V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 3 To 188/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 168/2011, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:



Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. 2 T 168/2011, byli obvinění F. V., M. B. a M. B. uznáni vinnými ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 /dále jen tr. zák./ (bod I. 1 uvedeného rozsudku), účastenství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. (bod I., 2) rozsudku), účastenství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (bod I., 3) rozsudku) a trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (bod I., 3) rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že

„1) F. V. sám
1) dne 2. 8. 2006 v Č. B., K. ulici v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch podal jako jediný jednatel společnosti AB reklama, s. r. o., IČ 25225936 se sídlem Hořice na Šumavě, Šebanov 4 (v současnosti AB reklama, s. r. o., v likvidaci, IČ 25225936, Žerotínova 1230/1, Ostrava 2 – Moravská Ostrava) žádost o poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 4.000.000 Kč se zcela lživě uvedeným účelem úvěru, účelově vázanou na profinancování zásob, krátkodobých pohledávek z obchodního styku, a to u Komerční banky, a. s., IČ 45317054 se sídlem Na Příkopě 969/33, Praha 1 – Staré Město, pobočka Krajinská 15, České Budějovice, přičemž na základě jím předložených dokladů byla žádost bankou schválena dne 3. 8. 2006, kdy byla podepsána úvěrová smlouva spolu se zajišťovacími dokumenty, a to Směnečným vyplňovacím prohlášením – prohlášením avalisty F. V., zajišťovací blankosměnkou a současně byl k úvěru bankou otevřen úvěrový účet, přičemž podpisem smlouvy se F. V. za společnost AB reklama, s. r. o., Hořice na Šumavě zavázal k úhradě úvěru jednorázovou platbou v termínu do 2. 8. 2007, když při vyřizování žádosti o poskytnutí podnikatelského úvěru předložil bance účelově zpracované dodatečné daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob společnosti AB reklama, s. r. o., za rok 2005 ze dne 27. 6. 2006, vypracované jako osobou oprávněnou F. V., s kladným hospodářským výsledkem, prohlášení o pravdivosti a úplnosti uvedených údajů ze dne 27. 6. 2006, včetně rozvahy v plném rozsahu a výkazem zisků a ztrát v plném rozsahu ze dne 27. 6. 2006, přičemž daňové přiznání bylo předloženo bez řádného podacího razítka příslušného finančního úřadu a finančnímu úřadu nebylo doručeno, a takto jednal přesto, že řádné daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2005 za společnost AB reklama, s. r. o., se sídlem Hořice na Šumavě, Šebanov 4, bylo podáno u Finančního úřadu v Brně dne 31. 3. 2006 (doručeno dne 3. 4. 2006) pod č. 104714/06 jednatelem společnosti J. A., s nulovým hospodářským výsledkem, když poté, co úvěr ve výši 4.000.000 Kč byl poukázán bankou na účet vedený u Komerční banky, a. s., ke kterému měl F. V. v uvedenou dobu jako jediný dispoziční oprávnění, dne 3. 8. 2006 vybral v hotovosti částku ve výši 499.000 Kč a dne 4. 8. 2006 vybral v hotovosti částku ve výši 3.500.000 Kč, přičemž dne 5. 9. 2006 na základě smlouvy o převodu obchodního podílu převedl společnost AB reklama, s. r. o., na další osobu, a to P. G., s úmyslem úvěr nesplatit, tento ani splacen ve lhůtě splatnosti ani později nebyl, a takto svým jednáním způsobil poškozené Komerční bance, a. s., se sídlem Na Příkopě 969/33, Praha 1 – Staré Město, IČ 45317054, škodu ve výši 4.000.000 Kč,


2) F. V. a M. B.dne 4. 4. 2007 v Č. B., se zištným záměrem získat neoprávněný finanční prospěch ve formě poskytnutí hypotéčního úvěru a tento řádně a včas dle smluvených podmínek nehradit, prostřednictvím obchodního zástupce banky požádal M. B., Komerční banku, a. s., se sídlem Na Příkopě č. 33/969, 114 07 Praha 1, IČ 45317054 o poskytnutí hypotéčního úvěru ve výši 2.000.000 Kč za účelem pořízení nemovitosti, kdy přesto, že byl seznámen s podmínkami hypotéčního úvěru a obchodními podmínkami, předložil tiskopis žádosti o poskytnutí hypotéčního úvěru s nepravdivými údaji týkajícími se jeho zaměstnavatele a výše čistého měsíčního příjmu, a to, že je od 1. 9. 2006 zaměstnán u společnosti Správa a údržba nemovitostí DAXA, s. r. o., se sídlem Čížkrajice č. 9, 370 04, IČ 26083442 na pozici obchodního zástupce s čistým měsíčním příjmem 25.680 Kč, ač v této době byl evidován jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce v Českém Krumlově, když takto M. B. jednal po celou dobu a dle dispozic F. V., který v rámci procesu, jehož cílem bylo neoprávněné získání hypotéčního úvěru poskytnutého společností Komerční banka, a. s., se sídlem Na Příkopě č. 33/969, Praha 1, IČ 45317054, nabídl M. B. koupi nemovitosti – rodinný dům v obci R. u Č. B., ačkoli věděl, že M. B. je bez pracovního poměru a tedy bez trvalého zdroje příjmu za situace, že se krátce předtím vrátil z výkonu trestu odnětí svobody, za účelem získání hypotéčního úvěru F. V. zajistil M. B. opatření zfalšovaného, nepravdivého tiskopisu Potvrzení o výši pracovního příjmu, které M. B. podepsal a následně předložil jako součást k žádosti o poskytnutí hypotéčního úvěru, když na základě takových podkladů byla dne 5. 4. 2007 Smlouva o hypotéčním úvěru uzavřena, kdy při podpisu smlouvy o hypotéčním úvěru se M. B. zavázal k pravidelným měsíčním splátkám ve výši 9.715 Kč, když na poskytnutý úvěr bylo přesně nezjištěnou osobou formou hotovostních plateb splaceno dne 5. 4. 2007 1.000 Kč, dne 22. 5. 2007 10.500 Kč, dne 20. 6. 2007 10.500 Kč, dne 19. 7. 2007 10.500 Kč, dne 22. 8. 2007 11.000 Kč, dne 19. 9. 2007 10.500 Kč, dne 23. 11. 2007 10.500 Kč, dne 3. 1. 2008 10.500 Kč dále smluvně sjednané splátky ve lhůtě splatnosti řádně a včas nehradil a nehradí, finanční prostředky ve výši 2.000.000 Kč byly dne 24. 4. 2007 převedeny na účet vedeného u banky Raiffeisenbank, a. s., Hvězdova č. 1716/2b, Praha 4, majitele účtu společnosti FSI Capital Group, a. s., IČ 26099781 se sídlem Nová Ves, Víska č. 38, (nyní CLARECON a. s.) s dispozičním právem F. V., a takto svým jednáním způsobili společnosti Komerční banka, a. s., se sídlem Na Příkopě č. 33/969, 114 07 Praha 1, IČ 45317054 škodu ve výši nejméně 2.000.000 Kč,


3) M. B. a F. V.

za období od 1. 1. 2007 do 30. 9. 2007, kdy F. V. byl do 6. 9. 2007 jednatelem společnosti Caporina, s. r. o., se sídlem Chvalšinská 231, Český Krumlov, IČ 261 11 853, zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích, oddíl C, vložka 14663, s předmětem podnikání pronájem nemovitostí, bytových a nebytových prostor, zprostředkování obchodu a služeb, přípravné práce pro stavby, dokončovací stavební práce, reklamní činnost a marketing, pronájem a půjčování věcí movitých, velkoobchod, služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy, registrované u Finančního úřadu v Českém Krumlově jako dobrovolný plátce daně z přidané hodnoty na základě registrace ze dne 15. 11. 2006, se čtvrtletním zdaňovacím obdobím a přiděleným DIČ: CZ26111853, když od 1. 6. 2007 byl jednatelem téže společnosti i M. B., když M. B. jako osoba zodpovědná za hospodaření společnosti a řádné a včasné podání daňového přiznání k DPH se záměrem získat finanční prospěch, správci daně úmyslně M. B. na popud a dle pokynů F. V. dne 7. 11. 2007 podal:

- dne 7. 11. 2007 dodatečné přiznání k dani z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí 2007 s uvedením nepravdivých údajů a výslednou daňovou povinností 3.152 Kč,

- téhož dne dále podal dodatečné přiznání k dani z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí 2007 s uvedením nepravdivých údajů a vyplývajícím nadměrným odpočtem ve výši 6.859 Kč,

- a dále téhož dne podal i řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí 2007 s uvedením nepravdivých údajů a výslednou daňovou povinností ve výši 4.526 Kč,

ačkoli ve skutečnosti měla společnost Caporina, s. r. o., v tomto období zdanitelná plnění, a to uskutečněná zdanitelná plnění, když přijala:

od společnosti FSI CAPITAL GROUP, a. s., IČ 26099781



- dne 1. 2. 2007 částku 450.000 Kč včetně DPH v částce 71.865 Kč, - dne 9. 2. 2007 částku 400.000 Kč včetně DPH v částce 63.880 Kč,

- dne 26. 3. 2007 částku 300.000 Kč včetně DPH v částce 47.910 Kč,

- dne 26. 3. 2007 částku 833.000 Kč včetně DPH v částce 95.820 Kč a

- dne 6. 4. 2007 částku 150.000,00 Kč včetně DPH v částce 23.955 Kč;



od společnosti INCHO, s. r. o., IČ 25172972

- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 28. 3. 2007 částku 833.000 Kč včetně DPH v částce 133.000 Kč;

od P. K. – VK servis, IČ 45136394
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění dne 21. 6. 2007 částku 684.250,00 Kč včetně DPH v částce 109.250,00 Kč;

od společnosti AF PRODUCTION, s. r. o., IČ 26502607
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 29. 6. 2007 částku 351.050,00 Kč včetně DPH v částce 56 050,00 Kč;

vkladem od F. V. dne 31. 7.2007 částku 440 000,00 Kč včetně DPH v částce 70.268,00 Kč;
od J. K., IČ 48620581
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění dne 31. 8. 2007 částku 1.130.500,00 Kč včetně DPH v částce 180.500,00 Kč;

od společnosti AUTO PROMATO, s. r. o., IČ 62525751
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění dne 7. 9. 2007 částku 1.511.300,00 Kč včetně DPH v částce 241.300,00 Kč;


od společnosti ASTRO CAPITAL, s. r. o., IČ 27435709,
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 28. 9. 2007 částku 2.380.000,00 Kč včetně DPH v částce 380.000,00 Kč

a od společnosti Autowelt König GMBH (SRN) zakoupila
- dne 23. 8. 2007 vozidlo AUDI A6 Avant neu 3,0 za částku 1.389.053,68 Kč zahrnující DPH na výstupu v částce 221.781,68 Kč a
- dne 17. 9. 2007 vozidlo AUDI A6 Avant neu 3,0 za částku 1.372.673,33 Kč zahrnující DPH na výstupu v částce 219.166,33 Kč

a v tomto období společnost za přijatá zdanitelná plnění zaplatila:
společnosti FSI CAPITAL GROUP, a. s., IČ 26099781


- dne 31. 1. 2007 částku 450.000,00 Kč včetně DPH v částce 71.865,00 Kč,
- dne 12. 2. 2007 částku 400.000,00 Kč včetně DPH v částce 63.880,00 Kč,

společnosti TRUMP BOHEMIA, s. r. o., IČ 26107147
- dne 12. 2. 2007 částku 197.421,00 Kč včetně DPH v částce 31.528,13 Kč,
- dne 27. 3. 2007 částku 450.000,00 Kč včetně DPH v částce 71.865,00 Kč,
- dne 5. 6. 2007 částku 350.000,00 Kč včetně DPH v částce 55.895,00 Kč,
- dne 7. 6. 2007 částku 420.000,00 Kč včetně DPH v částce 67.074,00 Kč,


společnosti Radionet National, s. r. o., IČ 26227584
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 15. 2. 2007 částku 33.129,60 Kč včetně DPH v částce 5.289,60 Kč,
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 6. 3. 2007 částku 16.564,80 Kč včetně DPH v částce 2.645,40 Kč,
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 30. 3. 2007 částku 17.850,00 Kč včetně DPH v částce 2.850,65 Kč,

společnosti Povltavská stavební, spol. s r. o., IČ 60850213
- na základě faktury datem zdanitelného plnění dne 21. 2. 2007 částku 1.724,31 Kč včetně DPH v částce 275,31 Kč,

společnosti AQM, s. r. o., IČ 25900897
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 28. 2. 2007 částku 270.818,10 Kč, včetně DPH v částce 12.896,10 Kč,

společnosti EKOMILK, s. r. o., IČ 25849051
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění dne 28. 2. 2007 částku 290.136,00 Kč včetně DPH v částce 13.816,00 Kč,

společnosti STAMA BOHEMIA, s. r. o., IČ 60617764
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 31. 5. 2007 částku 27.954,72 Kč včetně DPH v částce 4.463,36 Kč,
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 29. 6. 2007 částku 7.956,34 Kč včetně DPH v částce 1.270,34 Kč,
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 9. 7. 2007 částku 29.634,86 Kč včetně DPH v částce 4.731,62 Kč,
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 30. 7. 2007 částku 11.900,00 Kč včetně DPH v částce 1.900,00 Kč,
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 30. 8. 2007 částku 13.685,00 Kč včetně DPH v částce 2.185,00 Kč,

B. P., IČ 10271261
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 30. 6. 2007 částku 4.284,00 Kč včetně DPH v částce 684,00 Kč,


společnosti Admirance, s. r. o., IČ 28062931
- dne 30. 7. 2007 částku 750.000,00 Kč včetně DPH v částce 119.775,00 Kč,
- dne 30. 7. 2007 částku 400.000,00 Kč včetně DPH v částce 63.880,00 Kč,

společnosti Autowelt König GMBH (SRN)
- za vozidlo AUDI A6 Avant neu 3,0 dne 23. 8. 2007 částku 1.389.053,68 Kč zahrnující DPH na vstupu v částce 221.781,68 Kč,
- za vozidlo AUDI Avant neu 3,0 dne 17. 9. 2007 částku 1.372.673,33 Kč zahrnující DPH na vstupu v částce 219.166,33 Kč,

a skutečná daňová povinnost tak činila za období: - 1. čtvrtletí 2007 částku 135.563 Kč, když daň z přidané hodnoty na výstupu činila 412.475 Kč a daň z přidané hodnoty na vstupu 276.912 Kč,

- 2. čtvrtletí 2007 částku 59.868 Kč, když daň z přidané hodnoty na výstupu činila 189.255 Kč a daň z přidané hodnoty na vstupu 129.387 Kč,

- 3. čtvrtletí 2007 částku 679.597 Kč, když daň z přidané hodnoty na výstupu činila 1.313.017 Kč a daň z přidané hodnoty na vstupu 633.420 Kč,

přičemž popsaným jednáním zkrátili daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2007 o částku nejméně 132.411 Kč, 2. čtvrtletí 2007 o částku nejméně 66.727 Kč a 3. čtvrtletí 2007 o částku nejméně 675.071 Kč, celkem zkrácením daně z přidané hodnoty za 1. – 3. čtvrtletí roku 2007 způsobili České republice, zastoupené Finančním ředitelstvím v Českých Budějovicích, Mánesova č. 3a, IČ 00006882, škodu v celkové výši 874.209 Kč“.


Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 13. 5. 2013, č. j. 1 T 16/2012-273, ve spojení s usnesením Krajského soudu Praha ze dne 28. 6. 2013, č. j. 9 To 224/2013-297, byl obviněný F. V. odsouzen podle § 250b odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon se podle § 39 odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému F. V. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání 1 rok.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušenvýrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 13. 5. 2013, č. j. 1 T 16/2012-273, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2013, č. j. 9 To 224/2013-297, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. B. a M. B.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Komerční banka, a. s., se sídlem Na Příkopě 33, Praha 1, IČ 45317054 s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. 2 T 168/2011, dále bylo pod bodem II. rozhodnuto podle § 226 písm. c) tr. ř. o zproštění obviněného F. V. obžaloby z jednání popsaných pod body II. 1) - 5) citovaného rozsudku.

Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. 2 T 168/2011, podali obviněný F. V. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 3 To 188/2014, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem I/3 ohledně obviněného F. V. [tedy pokud byl uznán vinným účastenstvím podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák.], v navazujícím výroku o trestu, jenž byl obviněnému F. V. uložen a dále v celé zprošťující části pod bodem II. výroku napadeného rozsudku.

Krajský soud v Českých Budějovicích podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněný F. V. uznán vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
„jako jednatel společnosti Caporina, s. r. o., se sídlem Chvalšinská 231, Český Krumlov, IČ 26111853, zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích, oddíl C, vložka 14663, s předmětem podnikání pronájem nemovitostí, bytových a nebytových prostor, zprostředkování obchodu a služeb, přípravné práce pro stavby, dokončovací stavební práce, reklamní činnost a marketing, pronájem a půjčování věcí movitých, velkoobchod, služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy, registrované u Finančního úřadu v Českém Krumlově jako dobrovolný plátce daně z přidané hodnoty na základě registrace ze dne 15. 11. 2006, se čtvrtletním zdaňovacím obdobím a přiděleným DIČ: CZ26111853, v období od 6. 11. 2006 do 6. 9. 2007 a následně jako osoba jednající jménem této společnosti na základě plné moci k zastupování společnosti v plném rozsahu práv jednatele udělené mu dne 7. 9. 2007 jednatelem společnosti J. P., společně po vzájemné domluvě s obžalovaným M. B., jenž byl jednatelem téže společnosti v období od 1. 6. 2007 do 30. 11. 2007, tedy jako osoby zodpovědné za hospodaření společnosti a řádné a včasné podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty, se záměrem získat finanční prospěch, správci daně úmyslně podali:

- dne 7. 11. 2007 dodatečné přiznání k dani z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí 2007 s uvedením nepravdivých údajů a výslednou daňovou povinností 3.152 Kč,
- téhož dne dále podal dodatečné přiznání k dani z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí 2007 s uvedením nepravdivých údajů a vyplývajícím nadměrným odpočtem ve výši 6.859 Kč,
- a dále téhož dne podal i řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí 2007 s uvedením nepravdivých údajů a výslednou daňovou povinností ve výši 4.526 Kč,

ačkoli ve skutečnosti měla společnost Caporina, s. r. o., v tomto období zdanitelná plnění, a to uskutečněná zdanitelná plnění, když přijala:

od společnosti FSI CAPITAL GROUP, a. s., IČ 26099781


- dne 1. 2. 2007 částku 450.000 Kč včetně DPH v částce 71.865 Kč,
- dne 9. 2. 2007 částku 400.000 Kč včetně DPH v částce 63.880 Kč,
- dne 26. 3. 2007 částku 300.000 Kč včetně DPH v částce 47.910 Kč,
- dne 26. 3. 2007 částku 833.000 Kč včetně DPH v částce 95.820 Kč,
- dne 6. 4. 2007 částku 150.000 Kč včetně DPH v částce 23.955 Kč;


od společnosti INCHO, s. r. o., IČ 25172972
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 28. 3. 2007 částku 833.000 Kč včetně DPH v částce 133.000 Kč;


od P. K. – VK servis, IČ 45136394
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění dne 21. 6. 2007 částku 684.250 Kč včetně DPH v částce 109.250 Kč;

od společnosti AF PRODUCTION, s. r. o., IČ 26502607
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 29. 6. 2007 částku 351.050 Kč včetně DPH v částce 56 050 Kč;
vkladem od F. V. dne 31. 7. 2007 částku 440 000 Kč včetně DPH v částce 70.268 Kč;

od J. K., IČ 48620581
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění dne 31. 8. 2007 částku 1.130.500 Kč včetně DPH v částce 180.500,00 Kč;

od společnosti AUTO PROMATO, s. r. o., IČ 62525751
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění dne 7. 9. 2007 částku 1.511.300 Kč včetně DPH v částce 241.300 Kč;

od společnosti ASTRO CAPITAL, s. r. o., IČ 27435709,
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 28. 9. 2007 částku 2.380.000 Kč včetně DPH v částce 380.000 Kč

a od společnosti Autowelt König GMBH (SRN) zakoupila
- dne 23. 8. 2007 vozidlo AUDI A6 Avant neu 3,0 za částku 1.389.053,68 Kč zahrnující DPH na výstupu v částce 221.781,68 Kč,
- dne 17. 9. 2007 vozidlo AUDI A6 Avant neu 3,0 za částku 1.372.673,33 Kč zahrnující DPH na výstupu v částce 219.166,33 Kč;

a v tomto období společnost za přijatá zdanitelná plnění zaplatila:

společnosti FSI CAPITAL GROUP, a. s., IČ 26099781
- dne 31. 1. 2007 částku 450.000 Kč včetně DPH v částce 71.865 Kč,
- dne 12. 2. 2007 částku 400.000 Kč včetně DPH v částce 63.880 Kč,

společnosti TRUMP BOHEMIA, s. r. o., IČ 26107147
- dne 12. 2. 2007 částku 197.421 Kč včetně DPH v částce 31.528,13 Kč,
- dne 27. 3. 2007 částku 450.000 Kč včetně DPH v částce 71.865 Kč,
- dne 5. 6. 2007 částku 350.000 Kč včetně DPH v částce 55.895 Kč,
- dne 7. 6. 2007 částku 420.000 Kč včetně DPH v částce 67.074 Kč,

společnosti Radionet National, s. r. o., IČ 26227584
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 15. 2. 2007 částku 33.129,60 Kč včetně DPH v částce 5.289,60 Kč,
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 6. 3. 2007 částku 16.564,80 Kč včetně DPH v částce 2.645,40 Kč,
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 30. 3. 2007 částku 17.850,00 Kč včetně DPH v částce 2.850,65 Kč,

společnosti Povltavská stavební, spol. s r. o., IČ 60850213
- na základě faktury datem zdanitelného plnění dne 21. 2. 2007 částku 1.724,31 Kč včetně DPH v částce 275,31 Kč,

společnosti AQM, s. r. o., IČ 25900897
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 28. 2. 2007 částku 270.818,10 Kč, včetně DPH v částce 12.896,10 Kč,

společnosti EKOMILK, s. r. o., IČ 25849051
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění dne 28. 2. 2007 částku 290.136 Kč včetně DPH v částce 13.816 Kč,

společnosti STAMA BOHEMIA, s. r. o., IČ 60617764
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 31. 5. 2007 částku 27.954,72 Kč včetně DPH v částce 4.463,36 Kč,
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 29. 6. 2007 částku 7.956,34 Kč včetně DPH v částce 1.270,34 Kč,
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 9. 7. 2007 částku 29.634,86 Kč včetně DPH v částce 4.731,62 Kč,
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 30. 7. 2007 částku 11.900 Kč včetně DPH v částce 1.900 Kč,
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 30. 8. 2007 částku 13.685 Kč včetně DPH v částce 2.185,00 Kč,

B. P., IČ 10271261
- na základě faktury s datem zdanitelného plnění 30. 6. 2007 částku 4.284 Kč včetně DPH v částce 684 Kč,

společnosti Admirance, s. r. o., IČ 28062931
- dne 30. 7. 2007 částku 750.000 Kč včetně DPH v částce 119.775 Kč,
- dne 30. 7. 2007 částku 400.000 Kč včetně DPH v částce 63.880 Kč,

společnosti Autowelt König GMBH (SRN)
- za vozidlo AUDI A6 Avant neu 3,0 dne 23. 8. 2007 částku 1.389.053,68 Kč zahrnující DPH na vstupu v částce 221.781,68 Kč,
- za vozidlo AUDI Avant neu 3,0 dne 17. 9. 2007 částku 1.372.673,33 Kč zahrnující DPH na vstupu v částce 219.166,33 Kč,

a skutečná daňová povinnost tak činila za období:

- 1. čtvrtletí 2007 částku 135.563 Kč, když daň z přidané hodnoty na výstupu činila 412.475 Kč a daň z přidané hodnoty na vstupu 276.912 Kč,
- 2. čtvrtletí 2007 částku 59.868 Kč, když daň z přidané hodnoty na výstupu činila 189.255 Kč a daň z přidané hodnoty na vstupu 129.387 Kč,
- 3. čtvrtletí 2007 částku 679.597 Kč, když daň z přidané hodnoty na výstupu činila 1.313.017 Kč a daň z přidané hodnoty na vstupu 633.420 Kč,

přičemž popsaným jednáním zkrátili daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2007 o částku nejméně 132.411 Kč, 2. čtvrtletí 2007 o částku nejméně 66.727 Kč a 3. čtvrtletí 2007 o částku nejméně 675.071 Kč, celkem zkrácením daně z přidané hodnoty za 1. – 3. čtvrtletí roku 2007 způsobili České republice, zastoupené Finančním ředitelstvím v Českých Budějovicích, Mánesova č. 3a, IČ 00006882, škodu v celkové výši 874.209 Kč.“

Za tento trestný čin a za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a účastenství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výrocích o vině pod bodem I/1, 2 nedotčen a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 13. 5. 2013, č. j. 1 T 16/2012-273, ve spojení s usnesením Krajského soudu Praha ze dne 28. 6. 2013, č. j. 9 To 224/2013-297, byl obviněný F. V. odsouzen podle § 250b odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na 4 roky, pro jehož výkon byl podle § 39 odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému F. V. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání 1 rok.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušenvýrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 13. 5. 2013, č. j. 1 T 16/2012-273, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2013, č. j. 9 To 224/2013-297, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněných M. B. a M. B. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Odvolání obviněného F. V. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Ohledně skutků popsaných ve zrušené zprošťující části pod bodem II. výroku napadeného rozsudku byla věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrácena okresnímu soudu.

Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen - ohledně obviněného F. V. ve výroku o vině pod bodem I/1,2, ve výroku o náhradě škody a v celé části týkající se obviněných M. B. a M. B.

Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 3 To 188/2014, podal následně obviněný F. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V bodu III. svého dovolání obviněný namítl nesprávnost napadených rozhodnutí ohledně trestného činu úvěrového podvodu dle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (výrok I/1 rozsudku okresního soudu). Obviněný uvedl, že „na základě provedených důkazů nebylo prokázáno, že by svým jednáním naplnil zákonné znaky subjektivní a objektivní stránky“ příslušného trestného činu, když závěry soudů nemají oporu v provedeném dokazování. Tím dle názoru obviněného došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny. Dále obviněný napadá závěr soudů, že byl naplněn znak skutkové podstaty předmětného deliktu v podobě uvedení „nepravdivých údajů“. Soudy považovaly „dodatečné daňové přiznání za nepravdivé z důvodu, že nebylo doručeno Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj“, přičemž z dokazování podle názoru obviněného „nevyplynul kategorický závěr o tom, že daňové přiznání nebylo doručeno na finanční úřad“. Nebyla tedy „prokázána nepravdivost údajů spočívající v nedoručení dodatečného daňového přiznání“. Obviněný dále namítl, že se soudy nezabývaly „pravdivostí údajů uvedených v samotném dodatečném daňovém přiznání“ a nebylo dostatečně prokázáno, že by na dodatečném daňovém přiznání ze dne 27. 6. 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje. Soudy si nijak neověřovaly reálný hospodářský výsledek společnosti AB reklama, s. r. o., jednalo se o hospodářsky činnou společnost, je třeba odmítnout názor soudů, že šlo o společnost „mrtvou“. Obviněný rovněž uvedl, že závěr soudů o lživě uvedeném účelu úvěru z provedených důkazů nevyplývá. Podle jeho názoru nebylo soudem zjištěno, zda k naplnění úvěru došlo či nikoliv. V této souvislosti uvedl, že se soudy dostatečně nezabývaly intelektuální a volní složkou jednání obviněného, když ve výroku o vině „pouze uvádí závěr o úmyslu obviněného, který nemá oporu v provedeném dokazování, a když ohledně úmyslu obviněného nebylo v rámci řízení vůbec prováděno dokazování“. V závěru bodu III. obviněný namítl, že soudy nerespektovaly zásadu presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo.

V rámci bodu IV. svého dovolání obviněný namítl nesprávný závěr soudů týkající se jeho organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu dle § 10 odst. 1 písm. a), § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (výrok I/2 rozsudku okresního soudu) a uvedl, že nebylo prokázáno, že by naplnil zákonné znaky předmětné trestné činnosti a že dotčená soudní rozhodnutí trpí extrémními rozpory. Ve svých námitkách dovolatel konstatuje, že nebyl naplněn znak organizátorství trestného činu úvěrového podvodu. V rámci námitek vyjádřil názor, že „pouhé opatření dokumentu nenaplňuje zákonný znak organizátorství“, pro které je typická vyšší míra aktivity účastníka. Kromě toho bylo prokázáno pouze to, že sjednal kontakt na zprostředkovatele úvěru a poskytl prostor pro sjednání úvěrové smlouvy. Tyto skutečnosti však nemohou být považovány za organizátorství trestného činu úvěrového podvodu, „když se jedná o zcela běžný postup při sjednávání úvěru přes realitní kancelář“. Absentuje podle něj i subjektivní znak organizátorství, když soudy opomenuly posoudit případný úmysl obviněného, ve výroku o vině nejsou zahrnuty „závěry o vědomostní a volní složce jednání obviněného“. Dále obviněný hodnotí výpověď svědka M. A., přičemž dospívá ke svým vlastním závěrům ohledně této výpovědi. To samé platí i pro výpověď spoluobviněného M. B., kterou obviněný rovněž rozebírá a hodnotí. Dále obviněný v této části uvedl, že byla nesprávně stanovena výše škody, neboť bylo prokázáno, že pohledávka banky byla částečně uhrazena, a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 3 Tdo 460/2010 obviněný konstatuje, že za škodu způsobenou úvěrovým podvodem nelze bez dalšího považovat částku, jež byla věřitelem poskytnuta dlužníkovi, nýbrž od této částky je třeba odečíst prostředky, jež byly dlužníkem věřiteli uhrazeny.

V bodu V. dovolání obviněný uvedl, že nebylo prokázáno, že by svým jednáním naplnil objektivní a subjektivní stránku trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (bod II. rozsudku krajského soudu), kdy dle názoru obviněného závěry soudů v tomto směru nemají oporu v provedeném dokazování a rozhodnutí trpí extrémními rozpory. Dále konstatoval, že soudy nezjistily „řádným způsobem zákonný znak způsobené značné škody“ co by znak kvalifikované skutkové podstaty předmětného deliktu. Podle názoru dovolatele nemohly soudy na základě provedených důkazů „zjistit skutečnou výši daňového základu, a tudíž ani stanovit výši skutečné daňové povinnosti“. Orgány činné v trestním řízení neměly pro výpočet daňové povinnosti k dispozici žádné účetní knihy ani nezajistily účetnictví, nebyla tedy prokázána výše daňové povinnosti společnosti Caporina, s. r. o., a není tak možné bez dalšího stanovit výši škody. Soudy se kromě toho ani žádným způsobem nezabývaly otázkou zavinění obviněného, jejich závěr o úmyslu tedy nemá oporu v provedeném dokazování.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ve výroku II., IV. a VI. v celém rozsahu a aby věc přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že z hlediska podaného dovolání jsou rozhodné jeho body III., IV. a V., do kterých je vlastní dovolací argumentace obviněného soustředěna. Ohledně bodu III. dovolání uvedl, že argumentaci obviněného z větší části nelze pod uplatněný dovolací důvod přiřadit. Pokud obviněný namítá, že závěry soudů nemají oporu v provedeném dokazování, tudíž nebylo prokázáno, že by svým jednáním naplnil objektivní a subjektivní stránku předmětného deliktu, že nebyla prokázána nepravdivost údajů spočívající v nedoručení dodatečného daňového přiznání, že se soudy nezabývaly pravdivostí údajů uvedených v samotném dodatečném daňovém přiznání, že neověřovaly reálný hospodářský výsledek společnosti
AB reklama, s. r. o. a označily ji nesprávně za „mrtvou“, že nebylo zjištěno, zda došlo k naplnění úvěru či nikoliv, že byla porušena zásada in dubio pro reo a princip presumpce neviny, pak evidentně nejde o výtky směřující vůči nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Dle jeho názoru jde o námitky nepřiřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, a tudíž jde zároveň o námitky z hlediska dovolacího řízení irelevantní, ke kterým tak nelze v dovolacím řízení zásadně přihlížet. Z námitek uplatněných v bodě III. dovolání lze mít za relevantně uplatněnou toliko výtku nenaplnění znaků objektivní a subjektivní stránky předmětného trestného činu, nicméně i tato námitka vychází převážně z vlastní konstrukce skutkového děje, resp. z představ obviněného spíše než ze skutkových zjištění učiněných soudy. Pokud vyjde z tzv. skutkové věty, což je v dovolacím řízení zásadně nezbytné, nelze než konstatovat, že co se týče objektivních znaků, naplněn byl znak sjednávání úvěrové smlouvy, což ani obviněný nesporuje. Naplněn byl ovšem i znak uvedení nepravdivých údajů, a to lživě uvedeným účelem úvěru a účelově zpracovaným, nepravdivým dodatečným daňovým přiznáním. Není tedy pravda, co naznačuje obviněný, že soudy spojily naplnění tohoto znaku pouze s tím, že předmětné daňové přiznání nebylo zasláno finančnímu úřadu. Naplněn byl ovšem i znak značné škody, když se jednalo o částku 4.000.000 Kč. Pochybnosti nelze mít ani o naplnění znaku úmyslu, když jednání, kterým se měl obviněný předmětného trestného činu dopustit, je natolik sofistikované a promyšlené, že nutně muselo být vedeno vůlí obviněného, která k výsledku přímo směřovala. Je vyloučeno, aby obviněný jednal tak, jak je uvedeno v bodě I/1 rozsudku okresního soudu z nedbalosti, úmysl, a to přímý dle § 4 písm. a) tr. zák., je v této části tzv. skutkové věty vyjádřen zcela nepochybně (např. cíl získat neoprávněný prospěch, lživé uvedení účelu úvěru, podepisování smluv atd.). V této části je tedy dovolání nedůvodným.

K bodu IV. dovolání státní zástupce uvedl, že v té části, kde obviněný provádí vlastní rozbor a hodnocení provedených důkazů, resp. dospívá k vlastním skutkovým zjištěním, se jedná o námitky nepřiřaditelné pod uplatněný dovolací důvod. V podrobnostech odkazuje na stanovisko popsané shora. Na své shora uvedené stanovisko odkazuje i co do obviněným tvrzených extrémních rozporů, které v této věci neshledal. Co se týče námitky nedostatku naplnění znaků předmětné trestné činnosti, tu pod uplatněný dovolací důvod přiřadit lze, nicméně je nutno poznamenat, že i stran této námitky vychází obviněný z velké části z vlastní představy o skutkovém ději, resp. z vlastního hodnocení důkazů, nikoliv ze skutkových zjištění soudů, jež jsou rozhodující. Co se týče naplnění znaků organizátorství dle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., má za to, že jsou nepochybně dány. Z citované normy vyplývá, že organizátorem je ten, kdo spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil. V příslušné pasáži tzv. skutkové věty se přitom výslovně konstatuje mj. to, že spoluobviněný M. B. „jednal po celou dobu a dle dispozic“ obviněného, že obviněný zajistil opatření zfalšovaného, nepravdivého potvrzení o výši pracovního příjmu a že tak jednal se zištným záměrem. Z odůvodnění dotčených rozsudků pak dále vyplývá, že obviněný zajistil jednání s příslušnými pracovníky banky, byl přítomen jednání s těmito pracovníky a ovládal společnost FSI, na jejíž účet byly podvodně vylákané peněžní prostředky převedeny. Zmíněná skutková zjištění pak nepochybně umožňují učinit bezpečný právní závěr, že obviněný byl organizátorem ve smyslu § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., když jeho jednání se neomezilo na pouhé opatření dokumentu, jak tvrdí obviněný, naopak v sobě zahrnovalo např. pokyny pro M. B., hlavního pachatele a další prvky výše popsané. Obviněný tedy nepochybně byl osobou, která trestnou činnost řídila. Skutková zjištění soudů neumožňují závěr, že jednání obviněného bylo standardní obchodní činností, jak se snaží dovolacímu soudu obviněný podsunout. Z tzv. skutkové věty nepochybně vyplývá i úmyslné zavinění obviněného, když se zde výslovně pojednává o jeho zištném záměru získat neoprávněný finanční prospěch, když si byl zároveň vědom osobní situace a poměrů spoluobviněného M. B., který byl přímým pachatelem úvěrového podvodu organizovaného obviněným. Pokud jde o námitku obviněného týkající se nesprávného stanovení výše způsobené škody, uvádí, že obviněným namítaná okolnost hrazení splátek nemůže mít zásadně vliv na to, zda naplnil základní skutkovou podstatu přečinu úvěrového podvodu dle § 250b odst. 1 tr. zák., neboť k jejímu naplnění postačí již to, že obviněný úmyslně uvedl při sjednávání úvěrové smlouvy nepravdivé údaje. V tomto případě však nemůže mít vliv ani na právní kvalifikaci dle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., neboť k ní postačí již škoda o výši 500.000 Kč. I v této části je tedy podané dovolání nedůvodné.

K námitkám pod bodem V.uvedl, že soudy měly dostatečný podklad ke zjištění daňové povinnosti, když policejní orgány obchodní činnost společnosti Caporina, s. r. o., rekonstruovaly. Již na podkladě dokladů opatřených policejními orgány, resp. odborného vyjádření Finančního ředitelství v Českých Budějovicích je možno daňovou povinnost posoudit dostatečně. Se soudy se v tomto ohledu ztotožňuje a v podrobnostech na jejich úvahy v tomto ohledu odkazuje. Pokud zde obviněný popírá naplnění subjektivní stránky, konkrétně úmysl, lze říci, že se mýlí. Tzv. skutková věta rozsudku krajského soudu jednoznačně svědčí o tom, že obviněný si počínal úmyslně. Výslovně se v ní totiž uvádí mj. to, že obviněný se záměrem získat finanční prospěch uváděl nepravdivé údaje v příslušných dokladech. Má za to, že toto skutkové zjištění jednoznačně implikuje přímý úmysl ve smyslu § 4 písm. a) tr. zák. Dovolání tedy není důvodné ani v této části.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného F. V. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný F. V. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný F. V. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti z větší části nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů:
- konkrétně doručení, resp. nedoručení daňového přiznání příslušnému finančnímu úřadu, ověření reálného hospodářského výsledku společnosti AB reklama, s. r. o., výpovědi obviněného (bod III. dovolání obviněného)
- výpovědi spoluobviněného M. B. a výpovědi svědka M. A. (bod IV. dovolání obviněného)
a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Obviněný v této části založil dovolání z velké části na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním došly. Je třeba konstatovat, že obviněný se snaží svými námitkami zpochybnit správnost skutkových závěrů soudů obou stupňů, přičemž nabízí jiný, vlastní způsob hodnocení provedených důkazů, a na základě toho se pak domáhá jiných skutkových závěrů, než jaké učinily soudy. Obviněný se tedy pouze snažil uvedenými námitkami prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že hodlal se společností AB reklama, s. r. o., podnikat a pouze za tímto účelem podal žádost o úvěr ve výši 4.000.000 Kč, aby předmětnou společnost stabilizoval. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani námitku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř., má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), když platí v pochybnostech ve prospěch obviněného. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.

Z námitek, které byly uplatněny v bodě III. dovolání, je relevantní pouze námitka, že nebyly naplněny znaky objektivní a subjektivní stránky předmětného trestného činu. Nejvyšší soud však k uvedené námitce konstatuje, že z obsahu dovolání lze dovodit, že obviněný v podstatě nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, a tato zjištění, tedy znak uvedení nepravdivých údajů jako součást tzv. objektivní stránky daného trestného činu považuje za nesprávná v důsledku vadného hodnocení provedených důkazů soudy. Obviněný tak námitku o nenaplnění objektivní stránky trestného činu zakládá na svém vlastním hodnocení důkazů a na svých skutkových závěrech, když narozdíl od soudů považuje celý případ pouze za nevydařenou snahu podnikat se společností AB reklama, s. r. o. a tuto společnost ekonomicky stabilizovat. Takovéto námitky, které jsou skutkové a nikoliv hmotněprávní povahy, jednak neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání a jsou také v rozporu s provedenými důkazy. Z provedených důkazů jednoznačně vyplývá naplnění znaku uvedení nepravdivých údajů, a to lživě uvedeným účelem úvěru a účelově zpracovaným, nepravdivým dodatečným daňovým přiznáním a rovněž naplnění znaku značné škody, přičemž se jednalo o částku 4.000.000 Kč. Se skutkovými závěry souvisí také námitka obviněného o absenci subjektivní stránky. Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který ve vyjádření k dovolání správně uvedl, že jednání, kterým se měl obviněný předmětného trestného činu dopustit, je natolik sofistikované a promyšlené, že nutně muselo být vedeno vůlí obviněného, která k výsledku přímo směřovala. Je vyloučeno, aby obviněný jednal tak, jak je uvedeno v bodě I/1 rozsudku okresního soudu z nedbalosti, úmysl (přímý dle § 4 písm. a) tr. zák.), je v této části tzv. skutkové věty jednoznačně vyjádřen (např. cíl získat neoprávněný prospěch, lživé uvedení účelu úvěru, podepisování smluv atd.). Z výše uvedeného vyplývá, že i zde obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, resp. s provedenými důkazy a s jejich hodnocením soudy, čímž zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Námitku nesprávného právního posouzení skutku z důvodu absence úmyslné formy zavinění, tak dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutkových závěrů, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů. Tato námitka je tedy nedůvodná.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces tak může učinit jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českých Budějovicích, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahovou oporu v provedených důkazech, jimiž byla obhajoba obviněného vyvrácena. Zjištění soudů mají odpovídající obsahové zakotvení ve výpovědi svědka P. G. (který podrobně a dostatečně konkrétně popsal způsob, jakým se stal jednatelem společnosti AB reklama, s. r. o., vyjádřil se k otázce převzetí, resp. nepřevzetí účetnictví dané společnosti atd.), ve výpovědi svědka F. a rovněž v listinných důkazech (daňové přiznání, dodatečné daňové přiznání, vyjádření banky, atd.). Soudy si byly vědomy toho, že obviněný spáchání trestné činnosti popřel, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly ve věci podrobné dokazování, všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový základ v provedených důkazech, jak bylo konkrétně uvedeno výše. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Co se týká bodu IV. dovolání obviněného, lze za právně relevantní považovat námitku, že nebyl naplněn znak organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu dle § 10 odst. 1 písm. a), § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák.

Trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. se dopustil mimo jiné ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem značnou škodu. Značnou škodou se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozuměla škoda dosahující částky nejméně 500.000 Kč.

Podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu byl, kdo úmyslně spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor).

Pokud soudy posoudily účast obviněného F. V. na spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. jako organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., lze to akceptovat. Pro celou věc je příznačné, že cílem trestného činu bylo neoprávněné získání hypotečního úvěru od společnosti Komerční banka, a. s. Obsahem výroku o vině je především zjištění, že se zištným záměrem získat neoprávněný finanční prospěch ve formě poskytnutí hypotéčního úvěru požádal M. B. Komerční banku, a. s., o poskytnutí hypotéčního úvěru ve výši 2.000.000 Kč za účelem pořízení nemovitosti, když přesto, že byl seznámen s podmínkami hypotéčního úvěru a obchodními podmínkami, předložil tiskopis žádosti o poskytnutí hypotéčního úvěru s nepravdivými údaji týkajícími se jeho zaměstnavatele a výše čistého měsíčního příjmu, ač v této době byl evidován jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, když takto M. B. jednal po celou dobu a dle dispozic F. V., který v rámci procesu, jehož cílem bylo neoprávněné získání hypotéčního úvěru, nabídl M. B. koupi nemovitosti, ačkoli věděl, že M. B. je bez pracovního poměru, za účelem získání hypotéčního úvěru F. V. zajistil M. B. opatření zfalšovaného, nepravdivého tiskopisu Potvrzení o výši pracovního příjmu, které M. B. podepsal a následně předložil jako součást k žádosti o poskytnutí hypotéčního úvěru, když na základě těchto podkladů byla smlouva o hypotéčním úvěru uzavřena. V odůvodnění rozsudků je jasně vysvětleno a blíže rozvedeno zjištění, že obviněný zajistil jednání s příslušnými pracovníky Komerční banky, byl přítomen jednání mezi těmito pracovníky a obviněným B. a ovládal společnost FSI, na jejíž účet byly podvodně vylákané peněžní prostředky převedeny. Z odůvodnění rozsudku rovněž vyplývá zjištění, že obviněný F. V. se podílel na sjednávání úvěrové smlouvy, při němž byly použity zfalšované doklady. Vezme-li se tedy v úvahu obsah výroku o vině spolu s tím, jak jsou skutková zjištění uvedená ve výroku doplněna, rozvedena a blíže konkretizována v odůvodnění rozsudku, je evidentní, že ze strany obviněného F. V. šlo o jednání, které se neomezovalo jen na pouhé opatření dokumentu, jak tvrdí obviněný, ale naopak zahrnovalo např. pokyny pro M. B., hlavního pachatele a další prvky výše uvedené, a které z hlediska povahy, závažnosti, rozsahu a celkového významu pro spáchání trestného činu bylo jednáním, jímž obviněný „zosnoval a řídil“ spáchání trestného činu, tak jak to předpokládá ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. o organizátorství. Ve výroku o vině je obsaženo rovněž zjištění týkající se zištného záměru obviněného F. V. získat neoprávněný finanční prospěch, přičemž si byl vědom osobní situace a poměrů spoluobviněného M. B., který byl přímým pachatelem úvěrového podvodu organizovaného obviněným, z čehož lze jednoznačně dovodit úmyslné zavinění obviněného.

Pokud obviněný namítl nesprávné stanovení výše způsobené škody, lze podotknout, že okolnost hrazení splátek nemůže mít vliv na to, zda obviněný naplnil základní skutkovou podstatu přečinu úvěrového podvodu dle § 250b odst. 1 tr. zák., neboť skutková podstata tohoto trestného činu je naplněna již tím, že obviněný úmyslně uvedl při sjednávání úvěrové smlouvy nepravdivé údaje. Není nutné, aby věřitele uvedl v omyl, není ani nutné, aby peněžní prostředky skutečně vylákal, resp. aby věřiteli způsobil škodu. V posuzovaném případě je nutno uvést, že obviněný byl uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., tj. že takovým činem způsobil značnou škodu. Podle § 89 odst. 11 tr. zák. se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000 Kč. Způsobil-li obviněný poškozenému v daném případě celkovou mnohonásobně vyšší škodu ve výši 2.000.000 Kč, přičemž dle tzv. skutkové věty bylo splaceno celkem 75.000 Kč, je evidentní, že případné zohlednění splátek nemůže mít žádný vliv na právní kvalifikaci. I tuto námitku ohledně stanovení výše škody proto Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněnou.

V bodu V. dovolání obviněný uvedl, že nebylo prokázáno, že by svým jednáním naplnil objektivní a subjektivní stránku trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (bod II. rozsudku krajského soudu). Dále namítl, že orgány činné v trestním řízení neměly pro výpočet daňové povinnosti k dispozici žádné účetní knihy ani nezajistily účetnictví, nebyla tedy prokázána výše daňové povinnosti společnosti Caporina, s. r. o.

K výše uvedeným námitkám lze konstatovat, že soudy měly dostatečný podklad ke zjištění daňové povinnosti, když policejní orgány obchodní činnost společnosti Caporina, s. r. o., rekonstruovaly. Již na podkladě dokladů opatřených policejními orgány, resp. odborného vyjádření Finančního ředitelství v Českých Budějovicích je možno daňovou povinnost posoudit dostatečně. Obchody společnosti CAPORINA prověřované finančními orgány a posléze i policejními orgány v rámci již vedeného trestního řízení na podkladě výpisu z účtu vedeného u příslušného peněžního ústavu společnosti CAPORINA a na podkladě šetření u jednotlivých obchodních partnerů této společnosti, vyzněly tak, že obchodní případy sjednával právě obviněný F. V., který vystavoval faktury a disponoval účtem společnosti. Obviněný F. V. i po zániku svého jednatelství ve společnosti faktury osobně vystavoval. O aktivním působení obviněného F. V. ve společnosti CAPORINA i po ukončení jeho jednatelství svědčí i přiznání k DPH za čtvrté čtvrtletí roku 2007, které bylo vyhotoveno s datem 24. 1. 2008 a dne 28. 1. 2008 bylo podáno u Finančního úřadu v Českém Krumlově. Z fotokopie tohoto daňového přiznání, která je založena na č. l. 20 a násl. vyplývá, že touto listinou disponoval obviněný F. V. a v oddílu C sám tiskacím písmem uvedl jméno osoby oprávněné k podpisu za daňový subjekt a jeho postavení vzhledem k právnické osobě – J. P., jednatel. Pro stručnost lze v tomto směru odkázat na velmi podrobné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na s. 34-40.

Pokud jde o námitku týkající se subjektivní stránky trestného činu, dovolací soud zjistil, že soudy obou stupňů se v souladu se zákonem vypořádaly s otázkou zavinění a dospěly k závěru, že je dáno zavinění ve smyslu § 4 písm. a) tr. zák. Soudy obou stupňů správně vycházely z toho, že to byl především obviněný F. V., kdo měl dostatečný přehled o skutečné podnikatelské činnosti společnosti CAPORINA, neboť příjmy a výdaje, které byly zatajeny před správcem daně v rámci nepravdivě vyplněných dodatečně daňových přiznání měly původ právě v obchodní činnosti obviněného F. V. Obviněný F. V. rovněž uspořádal poměry v obchodní společnosti zjištěným způsobem, a to i s vědomím, že tak bude znemožněno zjištění její hospodářské a finanční situace a tím pádem dojde i ke krácení daňové povinnosti společnosti. Z tzv. skutkové věty rozsudku krajského soudu pak jednoznačně vyplývá, že obviněný se záměrem získat finanční prospěch uváděl nepravdivé údaje v příslušných dokladech. Nejvyšší soud ani této námitce obviněného nepřisvědčil a pro stručnost odkazuje na správné závěry odvolacího soudu.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí netrpí v dovolání vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného F. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.





V Brně dne 7. 4. 2016




































JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu




Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 392/2016, ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.392.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies