4 Tdo 413/2016

21. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 265i odst. 1 písm. e)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2016 o dovolání obviněného M. J., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2015 sp. zn. 11 To 208/2015, v trestní věci vedené Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. 4 T 192/2014, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá.


Odůvodnění:


Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 30. 3. 2015 sp. zn. 4 T 192/2014 uznal obviněného M. J. vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že:
1) v době od 20. května 2013 do 23. května 2013 v obci M., okr. T., jako provozovatel herny B. U D. v rozporu s obchodní smlouvou o spolupráci při provozování video-loterijního systému Multi Lotto (dále jen SML), uzavřenou dne 30. 1. 2013 se společností Kata, a. s., při vyúčtování dne 23. 5. 2013 neodevzdal výnos z SML, celkové výši 1.420 Kč a provozní zálohu 12.000 Kč, kterou převzal dne 20. 5. 2013 k zajištění provozu SML, uvedené finanční prostředky použil pro svou potřebu, čímž společnosti Kata a. s., Pilníkov, Letná čp. 397, způsobil škodu ve výši 13.420 Kč,
2) v době od 4. června 2013 do 12. července 2013 na stejném místě a v témže postavení v rozporu s obchodní smlouvou o spolupráci při provozování výherních hracích přístrojů (dále jen VHP), uzavřenou dne 30. 1. 2013 se společností Kata, a. s., při vyúčtování dne 12. 7. 2013 neodevzdal výnos z VHP GOLDEN JOKER ve výši 4.955 Kč a výnos z VHP BLACK CHERRY ve výši 59.209 Kč, které použil pro svou potřebu - na sjednání půjčky a na nákup zboží do baru, čímž společnosti Kata a. s., Pilníkov, Letná čp. 397, způsobil škodu ve výši 64.164 Kč,
3) v době od 8. srpna 2013 do 21. srpna 2013 na stejném místě a v témže postavení v rozporu s obchodní smlouvou o spolupráci při provozování výherních hracích přístrojů (dále jen VHP), uzavřenou dne 30. 1. 2013 se společností Kata a. s., při konečném vyúčtování dne 21. 8. 2013 neodevzdal výnosy z VHP GOLDEN JOKER a VHP BLACK CHERRY v celkové výši 3.381 Kč a provozní zálohu 5.000 Kč, kterou převzal dne 1. 2. 2013 k zajištění provozu VHP, finanční prostředky použil pro svou potřebu, čímž společnosti Kata a. s., Pilníkov, Letná čp. 397, způsobil škodu ve výši 8.381 Kč,
4) v době od 8. srpna 2013 do 21. srpna 2013 na stejném místě a v témže postavení v rozporu s obchodní smlouvou o užívání zábavního zařízení (elektronické stojanové šipky, stolní fotbal a jukebox), uzavřenou dne 30. 1. 2013 se společnosti DZ-SERVICE spol. s r. o., při konečném vyúčtování dne 21. 8. 2013 neodevzdal výnos z Jukeboxu ve výši 935 Kč, výnos ze stojanových šipek ve výši 14 Kč a výnos ze stolního fotbalu ve výši 140 Kč, které použil pro svou potřebu, čímž společnosti DZ-SERVICE spol. s r. o., Pilníkov, Nádražní čp. 350, způsobil škodu ve výši 1.089 Kč.

Za to mu byl podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozeným: KATA, a. s., IČ: 49286773, se sídlem v Pilníkově, Letná 397, ve výši 85.965 Kč, a DZ-SERVICE spol. s r. o., IČ: 25256467, se sídlem v Pilníkově, Nádražní 350, ve výši 1.089 Kč. (Takto Okresní soud v Trutnově rozhodl poté, co jím dříve vydaný trestní příkaz ze dne 28. 11. 2014 sp. zn. 4 T 192/2014 byl v důsledku odporu obviněného zrušen).

Citovaný rozsudek okresního soudu obviněný napadl odvoláním, jež Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 8. 2015 sp. zn. 11 To 208/2015 podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., jež spatřuje v existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy zakládající porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť nebyl řádně zjištěn skutkový stav ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Nalézací soud při hodnocení výpovědi svědků nesprávně zdůraznil ty jejich části svědčící v neprospěch dovolatele na úkor těch, které vinu obviněného zpochybňovaly. O zpronevěře finančních prostředků nesvědčí jediný přímý důkaz a nepřímé důkazy netvoří uzavřený kruh, když obviněný písemné „doznání” ze dne 12. 7. 2013 učiněné před pracovníky poškozené podepsal pod nátlakem pracovníka společnosti KATA, a. s. Soudy nezdůvodnily, proč vyhodnotily usvědčující svědecké výpovědi jako věrohodné a tvrzení obviněného jako nevěrohodná a účelová. Nalézací soud nevysvětlil, z jakých důvodů nevyhověl návrhům na doplnění dokazování, čímž došlo zároveň k porušení ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř., neboť současně soud nevysvětlil, jakými úvahami se řídil a jaké důkazy považoval za přesvědčivé a jaké skutečnosti za prokázané.

Obviněný popírá, že by jednal účelově s cílem zakrýt svou trestnou činnost, k čemuž soud dospěl na základě vyhotovení splátkových kalendářů se svědkem D. S. a F. S., neboť obviněný by neoznámil policii vzniklé manko při provozu baru za ztrátu zboží a tržeb z automatů a svědek S. by obviněnému dne 19. 7. 2013 neuhradil splátku ve výši 4000 Kč, ale naopak by splátkový kalendář rozporoval. Obviněný považuje za zmatečnou úvahu nalézacího soudu, když na jedné straně usoudil, že obviněný se choval lehkomyslně při výběru svých zaměstnanců D. S. a F. S. z důvodu jejich nespolehlivosti při dispozici se zbožím a tržbami a nevedením jejich evidence, a na druhé straně odvolací soud považuje jejich výpovědi za přesvědčivé ve vztahu k tvrzení o nepodepsání splátkového kalendáře s obviněným a tvrzením svědka S., že nemohl udělat manko, když neměl hmotnou zodpovědnost.

Soudy v souvislosti s vyplácením výher z automatů a obsluhou za barem nevzaly dostatečně v potaz výpovědi svědků D., M. a K., z nichž vyplynulo, že obviněný již při sepsání protokolu o kontrole uvedl, že manko způsobili jeho zaměstnanci a že při opravě výherních automatů měl svědek K. k dispozici kompletní svazek klíčů včetně klíče od pokladny automatů. Odvolací soud má za to, že škoda je kryta zaviněním minimálně ve formě nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, takže podle obviněného nepostavil najisto, jaká forma úmyslného zavinění se má na skutek vztahovat.

Skutková věta v rozporu s ustanovením § 120 odst. 3 tr. ř. neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, čímž se k námitce obviněného nevypořádal ani odvolací soud, tedy že ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku nejsou popsány skutečnosti naplňující úmyslné zavinění, znak svěřené věci (z pouhého odkazu na obchodní smlouvu o spolupráci při provozování výherních hracích automatů nelze dovodit, že tyto automaty byly obviněnému svěřeny, když zde není konkretizován ani způsob svěření majetku). Není zde ani uvedeno, že se jedná o cizí věc a že škoda musí být způsobena na cizím majetku.

Obviněný bez dalšího navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení napadené dovoláním i rozsudek soudu prvního stupně zrušil.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že ve věci není dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a jimi provedenými důkazy. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal za podmínek § 2 odst. 6 tr. ř. jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Vyhodnotil jejich obsah a zároveň srozumitelně vyložil na straně 4 a 5 odůvodnění rozsudku, jaké skutečnosti a z jakých důvodů vzal za prokázané (§ 125 odst. 1 tr. ř.). Se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně se pak na podkladě přezkumu, provedeného podle § 254 odst. 1 tr. ř., ztotožnil odvolací soud, který uzavřel, že se opatřený skutkový stav věci mohl stát podkladem pro jeho následné právní posouzení. Státní zástupkyně posléze rekapitulovala stěžejní skutkové okolnosti zjištěné zejména soudem prvního stupně a v podrobnostech plně odkázala na příslušné hodnotící pasáže rozhodnutí obou soudů a konstatovala, že jejich postup při zjišťování skutkového stavu věci i při revizi jeho správnosti není povrchním a ledabylým přístupem a výsledek řízení není projevem nepřípustné soudní libovůle. Dovolací argumentace se míjí s deklarovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť byla založena na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci.

Státní zástupkyně k výtkám obviněného ve vztahu k nedostatkům skutkové věty shrnula, že z podstaty dovolatelova jednání blíže specifikovaného v popisu tzv. skutkové věty výroku o jeho vině je zřejmý způsob vzniku jeho svěřeneckého vztahu k těm finančním prostředkům, které se podle čl. III. předmětných smluvních ujednání, zmíněného v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nacházely ve vlastnictví poškozených obchodních společností (a tedy se nacházely ve vztahu k němu v právním režimu věcí cizích) a za jejichž ochranu byl dovolatel odpovědný v souvislosti s provozem těchto zařízení do té doby, než si je jejich svěřitelé odeberou, resp. než jim budou z dovolatelovy strany odevzdány a vyúčtovány. Neučinil-li tak podle skutkové věty v tam uvedených případech a ponechal si je, eventuálně je použil pro svoji potřebu, pak s nimi naložil v rozporu s dohodnutým účelem jejich svěření, čímž jejich vlastníka natrvalo vyloučil z dispozice s předmětem jeho vlastnického práva, a tudíž si je k jeho škodě přisvojil. Uvedl-li odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, že přisvojení si takto svěřených peněz ke škodě jejich svěřitelů je po stránce dovolatelova zavinění kryto minimálně nepřímým úmyslem, pak takto prezentovaný právní názor rozhodně nelze interpretovat tak, že ani odvolací soud nemá jasno, jaká „forma úmyslného zavinění“ se má na skutek vztahovat. K formě dovolatelova zavinění totiž oba soudy zaujaly zcela jednoznačné stanovisko, odpovídající přisouzenému výroku o jeho vině úmyslným trestným činem. Pokud je odůvodnění odsuzujícího rozsudku orientováno na podstatné okolnosti dovolatelova jednání, ze kterých je takový závěr zcela čitelný, pak odvolací soud vědom si chybějícího propojení těch prokázaných skutečností, které vypovídají o úmyslném jednání obviněného s tomu odpovídajícím vyjádřením takové formy zavinění, tento nedostatek náležitostí odůvodnění odsuzujícího rozsudku napravil a v posuzovaném směru navíc upřesnil, že dovolatel jednal minimálně v nepřímém úmyslu. Takový postup soudů při odůvodnění jejich rozhodnutí však ničeho nevypovídá o nesprávném způsobu posouzení dovolatelova zavinění.

Vytýkané vady výroku o dovolatelově vině přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku tak nebyly dány jak z hlediska nesprávnosti právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak ani v duchu dále uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který je dán pouze v případech neúplného nebo chybějícího výroku napadeného rozhodnutí; na vady takové povahy však nebylo podaným dovoláním věcně poukazováno.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. J. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [viz § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti, poskytuje-li podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2015 sp. zn. 11 To 208/2015 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněný obviněnýmje dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo uvedeno výše, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy dovolatel namítal nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval výhradně z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.

Jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí mimo jiné případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny - srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. US 413/02, IV. ÚS 219/03 a další), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny - srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další) a v neposlední řadě se dále jedná o případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).

Obviněný konkrétně nespecifikoval, s jakými jím navrhovanými důkazy se soudy nevypořádaly. Z trestního spisu plyne, že soud prvního stupně na základě návrhů obhajoby na doplnění dokazování jej doplnil výslechem svědků J. D. a bývalé přítelkyně obviněného K. H., s nimiž se pak při hodnocení důkazů vypořádal v odůvodnění odsuzujícího rozsudku a stejně tak se jimi zabýval i odvolací soud. Návrh obhajoby na vyžádání zprávy od provozovatele jiného restauračního zařízení, u něhož se měl údajně svědek S. dopouštět zpronevěry stejně jako v baru obviněného, soud prvního stupně v hlavním líčení zamítl podle § 216 odst. 1 tr. ř. (viz protokol o hlavním líčení ze dne 30. 3. 2015, č. l. 266). Nalézací soud sice v odůvodnění svého rozsudku výslovně neuvedl důvody, proč nevyhověl tomuto návrhu na doplnění dokazování, avšak z jeho obsahu je evidentní, že jej považoval za nadbytečný, neboť se při hodnocení důkazů dostatečně vyjádřil k tomu, na základě čeho byla obhajoba obviněného o tom, že peníze poškozených zpronevěřil svědek S., popřípadě svědek D. S., vyvrácena. Nejedná se proto o tzv. opomenuté důkazy.

Rovněž lze konstatovat, že odůvodnění obou ve věci vydaných rozhodnutí splňují podmínky stanovené ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., neboť z nich dostatečně vyplývá, ačkoli dovolatel tvrdí opak, jakými úvahami se soudy řídily při hodnocení důkazů, jaké skutečnosti vzaly za prokázané a rovněž náležitě vyvrátily obhajobu obviněného, že jemu svěřené peníze zpronevěřily jeho zaměstnanci, svědci S. a S. Bylo prokázáno i provedením odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, že splátkové kalendáře předložené obviněným a údajně podepsané svědky S. a S., neobsahují jejich podpisy, z čehož odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení logicky dovodil účelovost chování obviněného, když se snažil zakrýt trestnou činnost a naopak ji svést na personál. Oba soudy dále vysvětlily, proč neuvěřily tvrzení obviněného, že nebyl jedinou osobou, která disponovala s klíči do pokladny automatů, popřípadě že je dočasně svěřil svědkům S. a S. v souvislosti s nefunkčním automatem a jeho opravou. Rovněž vyloučily, že by podpis pod protokolem o výběru VHP + ZT ze dne 12. 7. 2013 obsahující zdůvodnění obviněného ohledně chybějících peněz (č. l. 141) byl vynucen pracovníky společnosti KATA, a. s. Nejvyšší soud tak odkazuje na patřičné pasáže odůvodnění obou rozhodnutí.

Ze shora uvedených skutečností je zjevné, že obviněný pod argument extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními, provedeným dokazováním a právními závěry obou soudů nižších instancí, jež by jinak mohl naplňovat důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti podřadil námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, a znovu opakuje námitky již v předchozím řízení uplatněné, když popírá spáchání trestné činnosti jemu kladené za vinu, které se měli podle jeho tvrzení dopustit jeho zaměstnanci F. S. a D. S., a vychází z jiných skutkových okolností, než jak je řádně zjistily soudy nižších stupňů. Lze tak uzavřít, že v přezkoumávané věci se nejedná o situaci, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04).

Ve vztahu k zavinění obviněného lze uvést, že odvolací soud na základě dílčích závěrů nalézacího soudu správně uvedl, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť obviněný věděl, že mu byly na základě předmětných obchodních smluv uzavřených se společnostmi KATA, a. s. a DZ-SERVICE spol. s r. o. svěřeny peníze v podobě výnosů z herních automatů a zábavních zařízení a záloh na vyplácení výher, které mu byly předány do jeho dispozice jako cizí věc, tj. svěřeny do doby, než je odevzdal pověřeným pracovníkům. Pokud si je ponechal pro svou potřebu, naložil s nimi v rozporu s účelem svěření, s nímž mu byly dány do dispozice, a vyloučil tyto společnosti jako jejich vlastníky z dispozice s nimi, a byl s tím srozuměn. Zákonné znaky přečinu zpronevěry ve smyslu § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku pak našly svůj odraz ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku, (ve spojení s odůvodněními napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů), v němž je dostatečně popsána svěřená věc jako věc cizí, způsob svěření majetku i skutečnost, že škoda ve výši 87.054 Kč byla způsobena na majetku poškozených společností KATA, a. s. a DZ-SERVICE spol. s r. o. Napadená rozhodnutí tak vadami vytýkanými v dovolání obviněného netrpí.

Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku dále uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který lze uplatnit, chybí-li v rozhodnutí některý výrok nebo je neúplný. S ohledem na skutečnost, že obviněný pod tento dovolací důvod nepodřadil žádné konkrétní námitky, nemohl se jeho naplněním Nejvyšší soud blíže zabývat.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) proto Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného M. J. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Obviněný se svým pojetím dovolání v rozsahu namítaného nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení ocitl v části týkající se zpochybňování zjištěného skutkového stavu a hodnocení provedených důkazů mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ve zbývající části, pokud jde o výtky namířené proti subjektivní stránce trestného činu a částečně i vůči vyjádření znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry ve skutkové větě výroku o vině, bylo konstatováno, že se jedná o námitky zjevně neopodstatněné. Ve vztahu k druhému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jak již bylo výše uvedeno, obviněný žádnou konkrétní námitku neuplatnil, proto se Nejvyšší soud touto částí dovolání nezabýval. Své rozhodnutí pak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 21. 4. 2016



JUDr. František Hrabec

předseda senátu







Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 413/2016, ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.413.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies