23 Cdo 5075/2015

04. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně JUDr. Mgr. Martiny Jinochové Matyášové, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 25, PSČ 110 00, insolvenční správkyně dlužníka EUROSTAV s. r. o., se sídlem v Liberci, 1. máje 863/9, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 43226817, zastoupené JUDr. Romanem Andělem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 25, PSČ 110 00, proti žalované PERENA Liberec, s. r. o., se sídlem ve Stráži nad Nisou, Kateřinská 3, PSČ 463 03, identifikační číslo osoby 25005731, zastoupené JUDr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, o zaplacení 96 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 54 C 140/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. června 2015, č. j. 35 Co 131/2014-246, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 6 389 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Vodičky, advokáta se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01.




Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“)


Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 11. prosince 2013, č. j. 54 C 140/2011-166, ve znění opravného usnesení ze dne 12. prosince 2013, č. j. 54 C 140/2011-173, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 400 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), zamítl žalobu co do částky 96 600 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem II), rozhodl o povinnosti žalobkyně i žalované nahradit České republice náklady znalečného (výrok pod bodem III) a stanovil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok pod bodem IV).K odvolání žalobkyně i žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 30. června 2015, č. j. 35 Co 131/2014-246, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II) a usnesením ze dne 1. července 2015, č. j. 35 Co 131/2014-252, doplnil o uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení České republice oběma účastníkům (výrok pod bodem III).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost vyvozuje z toho, že odvolacím soudem vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť soudy zvýhodnily žalovanou tím, že žalobkyni přiznaly náhradu škody podle výpočtu nevýhodného pro žalobkyni, která nejednala protiprávně. Následně dovolatelka uvádí možné způsoby vyčíslení vzniklé škody a konstatuje, že škoda, porušení právní povinnosti i příčinná souvislost mezi škodou a porušením právní povinnosti jsou dány.

Z těchto důvodů dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila tak, že dovolatelka nevymezila přípustnost dovolání a zpochybňuje správnost skutkových zjištění. Výpočet škody žalovanou nezvýhodňuje, neboť vychází ze znaleckého posudku určujícího cenu obvyklou.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastnicí řízení), řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně neobsahuje stanovené náležitosti.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).

Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála, neboť pouze uvádí, že „přípustnost dovolání opírá žalobkyně o ustanovení § 241a o. s. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně se domnívá, že by měla být dovolacím soudem právní otázka posouzena jinak.“ Požadavek žalobkyně, že „právní otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013).

Dovolací soud připomíná, že jediným způsobilým dovolacím důvodem je podle § 241a odst. 1 o. s. ř. nesprávné právní posouzení. Skutkový stav nemůže být dovolacím soudem přezkoumáván.

Podle první věty § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 4. dubna 2016



JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu




Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5075/2015, ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.5075.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies