25 Cdo 4984/2015

01. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce M. Š., zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem Praha 4, Kaplická 1037/12, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, o 236.625 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 25/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2014, č. j. 30 Co 270/2014-134, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:


Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2014, č. j. 30 Co 270/2014-134, byl ve výroku o věci samé potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 12. 2013, č. j. 65 C 25/2010-100, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 236.625 Kč
s příslušenstvím. Šlo o náhradu nákladů vydaných žalobcem na pronájem náhradního vozu po dobu opravy jeho vozidla, které bylo poškozeno při dopravní nehodě zaviněné osobou pojištěnou u žalované pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry prvoinstančního soudu a uzavřel, že náklady na pronájem náhradního vozidla musejí být účelné a nezbytné, v konkrétním případě však náklady zaplacené žalobcem nad mez vyplacenou žalovanou účelnými neshledal.Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, a to zda lze poškozenému klást k tíži opravu vozidla, jež nebyla provedena v předpokládané době, a dále v řešení otázky povinnosti pojišťovny k úhradě půjčovného za náhradní vozidlo v ceně obvyklé v místě a čase, kterou dle názoru dovolatele odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou. Důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci nalézacími soudy, přičemž hlavní výtky se týkaly znaleckého posudku k určení obvyklé doby opravy poškozeného vozidla a výši obvyklé ceny nájemného náhradního vozidla.

Dle konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu újma spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na vypůjčení osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození, je skutečnou škodou, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů. Výši náhrady škody, za níž škůdce odpovídá, je třeba stanovit s ohledem na obvyklé ceny pronájmu obdobných osobních aut v daném místě a čase; výše náhrady není totiž dána částkou skutečně vyplacenou v jakékoliv výši, ale výší částky účelně vynaložené. Důkazní břemeno o výjimečných okolnostech odůvodňujících v konkrétním případě přiznání náhrady v částce vyšší, než je obvykle potřebná k pronájmu srovnatelného vozu, pak leží na žalobci. (Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 976/2009).

Odvolací soud se při řešení právní otázky rozsahu úhrady za pronájem náhradního vozidla neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Dovoláním napadené rozhodnutí nespočívá na řešení otázky, zda lze poškozenému klást k tíži opravu vozidla, jež nebyla provedena v předpokládané době, nýbrž na závěru, že žalobci náleží náhrada pouze těch nákladů na pronájem náhradního vozidla, které byly (jak z hlediska výše denní sazby, tak z hlediska délky opravy) účelně vynaloženy. Dle výše citované judikatury by žalobce musel prokázat existenci mimořádných okolností odůvodňujících závěr, že účelné náklady (tj. i delší doba opravy) byly v daném případě vyšší než obvyklé. Tyto mimořádné okolnosti žalobce neprokázal (sám v dovolání připouští, že se mu „nepodařilo prokázat z důvodu ukončení činnosti tohoto autoservisu důvody délky opravy“).

Námitky dovolatele směřují především proti odborným závěrům znaleckého posudku z oboru dopravy, odvětví městská a silniční doprava a z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, z nichž soudy při rozhodování vycházely. Avšak tyto výtky směřující proti skutkovým zjištěním nejsou způsobilým dovolacím důvodem a nenaplňují žádný z předpokladů přípustnosti dovolání.

Argumentuje-li dovolatel poukazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007, přehlíží, že uvedeným rozsudkem bylo dovolání shledáno přípustným podle tehdy účinného ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a nedostatky v hodnocení znaleckých posudků byly posouzeny jako jiná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k níž (podle tehdejší i současné procesní úpravy) dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti jen tehdy, je-li dovolání přípustné.

Předpoklady přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. se zřetelem k výše uvedeným závěrům splněny nejsou. Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 1. dubna 2016


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4984/2015, ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.4984.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies