25 Cdo 146/2016

01. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 132

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně I. B., zastoupené JUDr. Jitkou Kyvalskou, advokátkou se sídlem Třinec, Husova 401, proti žalované S u b t e r r a a.s., se sídlem Praha 8, Koželužská 2246/5, IČO 45309612, zastoupené JUDr. Kamilou Steinbachovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 4, Dolnokrčská 20/16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Alianz pojišťovny, a. s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, IČO 47115971,
o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 107 C 27/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2015, č. j. 57 Co 618/2014-483, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 1.450.682 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody na zdraví, již utrpěla v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 14. 12. 2005 zaviněnou zaměstnancem žalované.

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 3. 7. 2014, č. j. 107 C 27/2010-431, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 20. 3. 2015, č. j. 107 C 27/2010-457, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 8. 2015, č. j. 57 Co 618/2014-483, potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku o věci samé a o nákladech státu a změnil jej ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem. Vyšel přitom ze skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi ztrátou na výdělku z důvodu zdravotního stavu žalobkyně a dopravní nehodou ze dne 14. 12. 2005, i se závěrem, že náhrada za ztížení společenského uplatnění již vyplacená vedlejším účastníkem na straně žalované byla nad rámec zjištěného bodového hodnocení soudního znalce a na další náhradu nemá žalobkyně nárok. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že při řešení otázky, zda je pokles příjmů dovolatelky v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká dovolatelka především, že se nevypořádal s rozpory v provedených znaleckých posudcích, z jejichž závěrů dovolatelka dovozuje příčinnou souvislost mezi poškozením zdraví při dopravní nehodě a ztrátou schopnosti vykonávat soustavné zaměstnání. Dále namítá, že se soudy dostatečně nezabývaly předloženými důkazy, především zdravotní dokumentací a údaji v ní obsaženými, a tyto dostatečně nevyhodnotily, což mělo za následek nesprávné posouzení nároku žalobkyně. V závěru pak dovolatelka uvedla, že soudy nerozhodly o celém uplatněném nároku včetně příslušenství. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., avšak není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť se odvolací soud při hodnocení důkazů a znaleckých posudků neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

I když dovolatelka uvedla, že uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.,
z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí zejména s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav, když především zpochybňuje znalecké posudky, jejich hodnocení soudem a závěry, které z nich soudy vyvodily. Správnost právního názoru, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, dovolatelka zpochybňuje na základě vlastního hodnocení důkazů, když především polemizuje se závěrem, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tvrzeným poškozením zdraví a dopravní nehodou. Pouhý odlišný názor dovolatelky na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani právní posouzení odvolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009, publikovaný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen „Soubor“ – pod C 9036).

Otázka existence vztahu příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím žalovaného a vznikem škody je otázkou skutkovou nikoli právní (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, nebo ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 1025 a C 5514). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). Posléze uvedené právní posouzení však dovoláním zpochybňováno není.

Otázkou, zda odvolací soud rozhodl o celém uplatněném nároku, namítá dovolatelka vadu řízení. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že vady řízení samy
o sobě nemohou být důvodem přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4644/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2355/2015).

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 1. dubna 2016


JUDr. Robert Waltr





















předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 25 Cdo 146/2016, ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.146.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies