7 Tdo 202/2016

13. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 147 odst. 1, 2

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 4. 2016 o dovolání obviněného Ing. P. T.,proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 10 To 399/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 71/2015 takto:

Podle § 265iodst. l písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 1 T 71/2015, byl obviněný uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně škodu ve výši 72 100 Kč a podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Z. P. s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Uvedeného přečinu se obviněný Ing. P. T. podle zjištění Okresního soudu v Berouně dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) dne 14. 11. 2014 kolem 13.35 hodin, jako řidič osobního automobilu tov. zn. Audi A8, si počínal tak neopatrně, že při vjezdu na hlavní silnici z parkoviště nerespektoval dopravní značku "Stůj, dej přednost v jízdě", neboť neviděl přes stojící kolonu vozidel, že po této silnici přijíždí motocyklista Z. P., který objížděl stojící autobus, a v důsledku tohoto nerespektování dopravní značky došlo ke střetu osobního automobilu, který řídil obviněný, s motocyklem Yamaha Wild Star, který řídil Z. P., který v důsledku tohoto střetu utrpěl těžké zranění podrobně ve výroku o vině uvedené, s předpokládanou dobou léčení a podstatného omezení v obvyklém způsobu života po dobu přesahující 6 měsíců, přičemž dne 14. 4. 2015 byl uznán invalidním.

Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 10 To 399/2015, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 10 To 399/2015, ve kterém uplatnil důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že ve věci existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu, která jsou opakem obsahu provedených důkazů a ve věci shledává naprostou důkazní nouzi. Soudům vytýká, že se nevypořádaly s tím, zda skutek kladený mu za vinu skutečně způsobil a vycházely pouze z „dovozovaných skutečností“, které nemají oporu v žádném provedeném důkazu. Průběh dopravní nehody je podle obviněného v rozporu s výpověďmi svědků, řidiče autobusu J. P. a řidiče kamionu S. V. Svědek J. P. potvrdil, že se s vozidlem rozjížděl velmi pomalu a chtěl odbočit doleva, v tu chvíli svědek uslyšel a ve zpětném zrcátku uviděl rychle se rozjíždět motorku, proto mu ukázal, aby zastavil, což on učinil. Podle obviněného se tedy motocyklista rozjížděl „pod plynem“ a nestačil se vyhnout vozidlu stojícímu v jízdním pruhu. Svědek S. V. uvedl, že se poškozený rozjel rychle, udělal oblouček kolem autobusu tak, že jel v protisměru, na úrovni přední části autobusu začal motorku naklánět zpátky do svého jízdního pruhu, kde se objevilo vozidlo obviněného a poškozený již nedokázal zabránit střetu. Na základě těchto výpovědí obviněný namítá, že není pravdou, že by on narazil do poškozeného, ale poškozený narazil do jeho stojícího vozidla, jehož přední část přesahovala jen 30 cm do protisměrného pruhu, když nepřizpůsobil svoji jízdu situaci na komunikaci a rozhodl se předjíždět stojící kolonu, přestože neměl a nemohl mít před sebe výhled, který by mu umožnil bezpečné předjetí. Přitom musel počítat s tím, že v protisměru může vyjet jiné vozidlo a musí tak mít možnost bezpečně se zařadit do svého jízdního pruhu. Obviněný, že také jel rychlostí okolo 50 km/hod., což rozhodně nepovažuje za bezpečné objíždění v situaci, kdy neměl výhled, nechoval se tak ohleduplně, ohrožoval ostatní účastníky silničního provozu i sebe a také se nevěnoval plně řízení v dané situaci. Tím podle obviněného poškozený porušil ustanovení § 17 odst. 5 písm. b), § 18 odst. 1 a § 4 a § 5 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Podle obviněného tak při dodržení pravidel logického uvažování nelze dovodit závěr, že se dopustil jednání kladeného mu za vinu, shledává ve věci porušení jeho práva na spravedlivý proces, zásady presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo, když při několika rovnocenných skutkových verzích je soud povinen přiklonit se k verzi pro obviněného nejpříznivější. V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a soudu I. stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného poukázal na okolnosti případu, a neztotožnil se s přesvědčením obviněného o zavinění dopravní nehody poškozeným motocyklistou, který objížděl autobus v době, kdy měl před sebe dostatečný výhled, a v protisměru žádné vozidlo nejelo. Svižnější rozjezd motocyklu, když ani obviněný netvrdí, že by překročil povolenou rychlost, lze chápat jako snahu o uskutečnění manévru co nejrychleji, kdy poškozený také nemohl předpokládat, že přes značku "Stůj dej přednost v jízdě" mu do jeho jízdní dráhy kdokoli vjede. Za nejzákladnější a nejvýznamnější příčinu vzniku dopravní nehody i jejího následku tak považuje jednání obviněného. Navrhl proto, aby bylo dovolání jako neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Obviněný k vyjádření žádnou repliku neuplatnil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

S uplatněným dovolacím důvodem obsahově korespondují námitky obviněného, neboť přes nesouhlas s hodnocením důkazů a se skutkovými závěry soudů, ve své podstatě namítá neexistenci příčinného vztahu mezi jeho jednáním, vznikem dopravní nehody a tedy i jejím následkem.

Nejvyšší soud předně neshledal, že by soudy postupovaly nesprávně v procesu dokazování, nebyl shledán namítaný extrémní rozpor a skutkové závěry o jednání obviněného odpovídají provedeným důkazům. Mezi jednáním obviněného a škodlivým následkem (dopravní nehodou, při níž byl poškozený těžce zraněn) je příčinná souvislost. V situaci kdy obviněný začal vjíždět na hlavní pozemní komunikaci z vedlejší, která byla opatřena dopravní značkou "Stůj dej přednost v jízdě!", a odbočoval vlevo těsně před rovněž vlevo stojícím autobusem, v důsledku čehož neměl žádný přehled o situaci na hlavní komunikaci, přičemž se rozhodl vjet do křižovatky jen na základě očního kontaktu a pokynu řidiče autobusu, je jeho jednání příčinou vzniku dopravní nehody. Obviněný sám vypověděl, že ze svého místa řidiče byl těsně před stojícím autobusem a proto nemohl motocyklistu dříve vidět. Samotný řidič autobusu, svědek J. P., přitom v hlavním líčení uvedl (č. l. 117 tr. spisu), že sice pokynem dal obviněnému najevo, že mu umožní vjetí na hlavní silnici, ale domníval se, že pojede před něj na kruhový objezd. Nikoliv tedy, že bude odbočovat vlevo. Takový jeho pokyn navíc nemá žádný význam, když podstatné je, že z ustanovení § 22 zák. č. 361/2000 Sb. (jízda křižovatkou) jednoznačně vyplývá, že řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší pozemní komunikaci označené dopravní značkou "Dej přednost v jízdě!" nebo "Stůj, dej přednost v jízdě!" musí dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci a na příkaz dopravní značky "Stůj, dej přednost v jízdě!" musí řidič zastavit vozidlo na takovém místě, odkud má do křižovatky náležitý rozhled. Tyto své povinnosti ale obviněný zásadním způsobem porušil a v důsledku toho došlo ke střetu s motocyklem jedoucím po hlavní pozemní komunikaci. Ani (jediná procesní) výpověď svědka S. V., řidiče jedoucího za autobusem, není v rozporu se soudem I. stupně zjištěným skutkovým stavem (viz protokol o hlavním líčení, č. l. 120 tr. spisu). Z této jeho výpovědi je zřejmé, že motorkář (poškozený) zastavil před jeho vozidlem, pak vykoukl (tedy podíval se, zda mu nic nebrání v další jízdě) a najednou vyrazil a chtěl objet autobus. Když se pak chtěl vrátit do svého jízdního pruhu, tak „vykoukla přední maska osobního automobilu“, o kterou motorkář zavadil. Z výpovědi tohoto svědka i fotodokumentace (viz zejména foto č. 2) je tak zřejmé, že obviněný najel přední části svého vozidla, a to zpoza stojícího autobusu, až přes středovou dělící čáru v době, kdy poškozený již ukončoval objíždění a nestačil na tuto situaci zareagovat. Není proto podstatné, že v době střetu již vozidlo obviněného stálo, jak opakovaně zdůrazňuje v dovolání. Podle tohoto svědka poškozený také nejel extrémně rychle, jen rychle vyrazil. Vzhledem k těmto zjištěným skutečnostem ani případný nesprávný jízdní manévr poškozeného motocyklisty by nemohl být významný a vůbec již z hlediska příčiny dopravní nehody rozhodující, protože obecně platí, že pokud k následku došlo působením více okolností, nejen jednáním pachatele, určité jednání má povahu příčiny i tehdy, pokud jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Příčinná souvislost by se přerušila jen tehdy, kdyby nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele (viz např. rozhodnutí č. 37/1975 Sb. rozh. tr.).

Z provedených důkazů a skutkových zjištění soudu I. stupně spolehlivě vyplývá, že příčinou dopravní nehody bylo jednání obviněného, který jako řidič osobního automobilu jedoucí z vedlejší pozemní komunikace nedal v křižovatce přednost v jízdě motocyklistovi jedoucímu po hlavní komunikaci, čímž zavinil dopravní nehodu, při níž poškozený utrpěl těžkou újmu na zdraví. Otázkou zavinění střetu vozidel poškozeným, podle obhajoby obviněného, se zabýval odvolací soud na str. 4 usnesení, přičemž správně dospěl k závěru, že poškozený střet nezavinil a naopak významné řidičské pochybení obviněného bylo příčinou dopravní nehody a jejích následků. Nejvyšší soud tedy zjistil, že ve věci není namítaný extrémní rozpor a z hlediska námitek uplatněných v dovolání nespočívá napadené usnesení na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 13. dubna 2016


JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 7 Tdo 202/2016, ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.202.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies