21 Cdo 2495/2015

14. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 232 odst. 1
  • OSŘ - § 43 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobců a) Ing. arch. L. S. a b) Ing. R. R., obou zastoupených JUDr. Ivem Jahelkou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova č. 351, proti žalovanému Ing. A. L., zastoupenému JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Křižíkova č. 159/56, o určení vlastnictví, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 142/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. ledna 2015 č. j. 5 Co 1562/2014-303, takto:

Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.

Odůvodnění:


Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49 vyhověl žalobě, kterou žalobci a) a b) a Mgr. M. R. podali u tohoto soudu dne 20. 7. 2011 a kterou se domáhali určení, že „parcela č. 953/1 o výměře 287 m2 trvalý travní porost v obci K., k. ú. M. byla ke dni 29. 11. 2000 ve společném jmění manželů Mgr. M. R. a Ing. J. R.“, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 35 640 Kč.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích – poté, co usnesením ze dne 8. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-137 rozhodl, že v řízení bude na místo Mgr. M. R., která dne 31. 7. 2012 zemřela, pokračováno se žalobci a) a b) - rozsudkem ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobcům se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

Žalovaný podal dne 3. 4. 2013 u Okresního soudu v Jindřichově Hradci žalobu pro zmatečnost, ve které zejména uvedl, že napadá „v celém rozsahu“ rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155, z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, neboť věc byla rozhodována soudkyní JUDr. Janou Pošvářovou v rozporu s rozvrhem práce Okresního soudu v Jindřichově Hradci na rok 2011 poté, co po podání žaloby bylo „z dosud nezjištěných důvodů“ změněno číslo senátu a spisové značky. V podání ze dne 30. 11. 2013 doručeném soudu prvního stupně dne 3. 12. 2013 žalovaný namítl, že podpis žalobkyně a) na plné moci udělené zástupci žalobců není jejím pravým podpisem a že se jedná o podpis, který napodobila Mgr. M. R.

Okresní soud v Jindřichově Hradci – poté, co Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 16. 8. 2013 č. j. 22 Cdo 1073/2013-196 odmítl dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a co Ústavní soud usnesením ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 3368/13 odmítl ústavní stížnost žalovaného proti rozsudkům soudů obou stupňů - usnesením ze dne 19. 6. 2014 č. j. 4 C 142/2011-244 zamítl „návrh, aby byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci, č. j. 4 C 142/2011-49, ze dne 5. 1. 2012“, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 6 534 Kč k rukám advokáta JUDr. Iva Jahelky. Přesto, že dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost podaná žalovaným z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu byla podána opožděně, neboť „napadené“ rozhodnutí bylo žalovanému doručeno dne 26. 1. 2012 a tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost tak uplynula dnem 26. 4. 2012, zabýval se tímto důvodem žaloby věcně. Vycházel ze zjištění, že věc byla přidělena do senátu 2 C Okresního soudu v Jindřichově Hradci soudkyni JUDr. Janě Kučerové, že k přepsání spisové značky na značku 4 C do senátu JUDr. Jany Pošvářové došlo „pravděpodobně na pokyn soudce“, že JUDr. Kučerová byla z projednání a rozhodnutí věci vyloučena, neboť žalovaný se na ni v minulosti obrátil a „řešil problematiku“, která se později stala předmětem soudního sporu, že věc byla přidělena do senátu JUDr. Jany Pošvářové, aniž by věděla, že podle rozvrhu práce jí tato věc nepatří, a dovodil, že se nemůže jednat o věc, která byla projednána v rozporu s rozvrhem práce jiným soudcem, než kterým by měla být projednána, neboť JUDr. Jana Pošvářová JUDr. Janu Kučerovou, která se ve věci „cítila být podjata“ a postupovala „neformálně“, podle rozvrhu práce zastupovala. Uzavřel, že žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu byla podána včas, avšak je nedůvodná, neboť žalovaný ve vztahu k soudkyni JUDr. Janě Pošvářové nenamítá žádný z důvodů podjatosti uvedených v ustanovení § 14 odst. 1 občanského soudního řádu a „toto nenamítá ani sama JUDr. Pošvářová“, a že k podání žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu není žalovaný aktivně legitimován.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 1. 2015 č. j. 5 Co 1562/2014-303 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 610 Kč k rukám advokáta JUDr. Iva Jahelky. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost byla podána včas, neboť žalovaný ji podal v době, která se – vzhledem k tomu, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2013 č. j. 22 Cdo 1073/2013-196, jímž bylo odmítnuto dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155, nabylo právní moci dne 6. 9. 2013 – podle § 235 odst. 2 občanského soudního řádu do běhu lhůty pro podání žaloby nepočítá, a že žaloba pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu „by byla“ důvodná, neboť v případě, že se soudkyně JUDr. Jana Kučerová cítila být ve věci podjatá, měla tuto skutečnost neprodleně oznámit předsedovi Okresního soudu v Jindřichově Hradci, a pokud tak neučinila, byla předsedovi soudu odňata možnost přezkoumat důvody, které tuto soudkyni vedly k názoru o jejím vyloučení. Odvolací soud však dovodil, že žaloba pro zmatečnost nesprávně směřuje pouze proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011, neboť z textu žaloby nelze žádným způsobem dovodit, že by žalobou bylo napadeno i rozhodnutí odvolacího soudu, v petitu žaloby je navrhováno zrušení pouze rozsudku okresního soudu a rovněž z argumentace žalovaného u odvolacího jednání vyplývá, že nerozlišuje „existenci dvou rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně“. Vyslovil názor, že žalobou pro zmatečnost je nutno vždy napadnout rozhodnutí odvolacího soudu a podle důvodů zmatečnosti je možné vedle něho napadnout i rozhodnutí soudu prvního stupně, nikdy však nelze napadnout pouze rozhodnutí soudu prvního stupně. Uzavřel, že se nejedná o vadu žaloby, o níž by měl být žalovaný soudem poučen a vyzván k jejímu odstranění, neboť žaloba je určitá, srozumitelná a žádnou vadou, která by znemožnila její projednání, netrpí; směřuje však proti jinému rozhodnutí, než proti kterému měla směřovat tak, aby o ní mohlo být věcně rozhodnuto.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že odvolací soud postupoval formalisticky při posuzování obsahu žaloby pro zmatečnost, když dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost směřuje pouze proti rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť odhlédl od toho, že již v žalobě označil žalovaný rozhodnutí, proti němuž žaloba směřuje, jako „rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. j. 4 C 142/2011-49 ze dne 5. 1. 2012, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 878/2012-155 ze dne 30. 11. 2012“, a uvedl, že „tento rozsudek“ napadá „v celém rozsahu“, že v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a ve „finálním“ podání ze dne 10. 1. 2015 navrhoval zrušení jak rozsudku soudu prvního stupně, tak rozsudku odvolacího soudu, a že soud prvního stupně mu měl poskytnout poučení podle ustanovení § 43 občanského soudního řádu. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155 se zrušuje.

Žalobci navrhli, aby dovolací soud odmítl dovolání žalovaného jako nepřípustné, neboť odvolací soud se při řešení právních otázek neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci žaloby pro zmatečnost bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je opodstatněné.

Žaloba pro zmatečnost je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem o mimořádném opravném prostředku. Žaloba pro zmatečnost musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. také označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst. 1 o. s. ř.).

Rozhodnutí, proti němuž směřuje žaloba pro zmatečnost, je ve smyslu ustanovení § 232 odst. 1 o. s. ř. označeno tehdy, uvede-li žalobce datum jeho vyhlášení (vydání) a jednací číslo, popřípadě spisovou značku, nebo uvede-li o něm alespoň takové údaje, které je bez pochybností odlišují od jiných soudních rozhodnutí vydaných mezi stejnými účastníky a které vedou k jeho jednoznačné identifikaci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2958/2013).

V projednávané věci žalobce – jak vyplývá z obsahu spisu - v bodu I žaloby pro zmatečnost nazvaném „Označení rozhodnutí, proti němuž žaloba směřuje a rozsah jeho napadení“ uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155, bylo ve věci samé rozhodnuto výrokem, jehož znění citoval, a že žalobou pro zmatečnost napadá „tento rozsudek v celém rozsahu“; v petitu žaloby navrhl, aby byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49. Vzhledem k tomu, že žalobce označil v bodu I žaloby pro zmatečnost za rozhodnutí, proti němuž žaloba směřuje, jak rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci, tak rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen, zatímco v petitu žaloby se domáhal zrušení jen rozsudku okresního soudu, byla žaloba v označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, pro uvedený rozpor neurčitá; soud prvního stupně měl proto žalobce postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k odstranění tohoto nedostatku žaloby (srov. obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1859/99). Žalobce však uvedenou vadu žaloby odstranil ještě před vyhlášením usnesení odvolacího soudu i bez výzvy soudu, neboť v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně (a znovu v podání ze dne 10. 1. 2015 doručeném odvolacímu soudu téhož dne) navrhl, aby odvolací soud toto usnesení změnil tak, že rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49 „ve spojení“ s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155 se zrušuje. V době vyhlášení napadeného usnesení odvolacího soudu (§ 211, § 154 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.) tak nemohlo být pochyb o tom, že žaloba pro zmatečnost směřuje jak proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49, tak proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155.

Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, že o žalobě pro zmatečnost nemůže být věcně rozhodnuto, neboť směřuje jen proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49, není správný; správné proto nemůže být ani jeho usnesení, které je na tomto závěru založeno. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky toto usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Českých Budějovicích) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. dubna 2016


JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2495/2015, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2495.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies