21 Cdo 4396/2014

15. 04. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 338h odst. 1
  • OSŘ - § 338i
  • OSŘ - § 374a
  • OSŘ - § 338ze odst. 1 písm. b)
  • OSŘ - § 338zo odst. 4
  • IZ - § 109
  • IZ - § 267 odst. 1
  • IZ - § 136
  • IZ - § 173 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v Hradci Králové Slezská č. 16/839, proti povinné KRIF, spol. s r.o. se sídlem v Hradci Králové, Kydlinovská č. 741, IČ 42195136, pro 2.843.601,- Kč s příslušenstvím prodejem podniku povinné, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 E 89/2010, o dovolání správce podniku povinné JUDr. Petra Wildta, Ph.D., advokáta se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů č. 1038/20, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 2014 č.j. 17 Co 79/2014-168, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:


Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20.12.2010 č.j. 33 E 89/2010-117, doplněným usnesením ze dne 3.5.2011 č.j. 33 E 89/2010-132, zastavil výkon rozhodnutí prodejem podniku povinné, nařízený usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23.6.2010 č.j. 33 E 89/2010-31, a rozhodl, že správci podniku povinné advokátu JUDr. Petru Wildtovi, Ph.D. se přiznává odměna ve výši 45.000,- Kč a náhrada nákladů ve výši 12.327,50 Kč, že přiznanou odměnu a náhradu nákladů je povinna zaplatit správci podniku oprávněná a že "ve vztahu mezi účastníky se žádnému nepřiznává nárok na náhradu nákladů řízení". Zjistil, že podle soupisu majetkové podstaty podniku provedeného správcem podniku je podnik povinné "předlužený" a že na povinnou byl podán dne 24.9.2010 insolvenční návrh, o němž je řízení vedeno u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 45 Ins 11085/2010; výkon rozhodnutí proto musel být zastaven podle ustanovení § 338n odst.6 občanského soudního řádu. Správce podniku žalované advokát JUDr. Petr Wildt, Ph.D. má ve smyslu ustanovení § 338i odst.4 občanského soudního řádu za svou činnost právo na odměnu ve výši 45.000,- Kč a na náhradu výdajů ve výši 12.327,50 Kč. Protože zastavení výkonu rozhodnutí zavinila oprávněná, jelikož "návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podala, i když při rozumné obezřetnosti mohla a měla předlužení povinné předpokládat", a protože, "nemá-li povinný dostatek prostředků k zaplacení nároků správce podniku, je zcela legitimní požadovat jejich úhradu po oprávněné, resp. dalších věřitelích, neboť oprávněná má odpovědnost za volbu způsobu výkonu rozhodnutí a nese s tím související riziko za případné neuhrazení nároků správce podniku ze strany povinné", uložil soud prvního stupně oprávněné, aby odměnu a náhradu výdajů správci podniku povinné uhradila.

K odvolání oprávněné Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19.9.2011 č.j. 21 Co 100/2011-137 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že úhradu odměny a náhrady výdajů správce podniku v celkové výši 68.793,- Kč uložil povinné a rozhodl, že žádný z účastníků "nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a žádný z účastníků, ani správce podniku nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení". Odmítl názor soudu prvního stupně, že by "oprávněná zavinila zastavení výkonu rozhodnutí, protože mohla nebo měla předpokládat předlužení povinné", neboť "teprve až výsledek znaleckého zkoumání a rozbor účetnictví podniku povinné provedený správcem podniku vyjevil, že jeho čisté jmění je záporné". Vycházeje z ustanovení § 338zo odst. 4 občanského soudního řádu odvolací soud uzavřel, že, nelze-li oprávněnému "přičítat na zastavení výkonu rozhodnutí procesní zavinění, pak je povinen platit správci podniku jeho odměnu a náhradu hotových výdajů povinný".

Podáním ze dne 24.9.2013, které došlo soudu prvního stupně dne 25.9.2013, správce podniku povinné advokát JUDr. Petr Wildt, Ph.D. požádal, aby mu přiznaná odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 68.793,- Kč byla "vyplacena z prostředků státu prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové". Svůj požadavek zdůvodnil tím, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.3.2011 č.j. KSHK 45 Ins 11085/2010-A-44 byl na majetek povinné prohlášen konkurs, že přiznanou odměnu a náhradu hotových výdajů uplatnil u insolvenčního správce jako pohledávku za majetkovou podstatou a že insolvenční správce tuto jeho pohledávku "jako nepodřaditelnou pod žádné z ustanovení § 168 a § 169 insolvenčního zákona odmítl". Správce podniku povinné má za to, že jako "ustanovená osoba zapsaná podle zvláštních předpisů v seznamu insolvenčních správců" má "v případě, kdy odměnu správce podniku nelze zcela nebo zčásti uhradit, právo, aby ji analogicky podle ustanovení § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. uhradil stát prostřednictvím soudu, který správce podniku ustanovil", když obdobně je řešena odměna a náhrada hotových výdajů v ustanovení § 7 vyhlášky č. 479/2000 Sb. u soudem ustanoveného likvidátora.

Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21.1.2014 č.j. 33 E 89/2010-161 žádost správce podniku povinné advokáta JUDr. Petra Wildta, Ph.D. zamítl. Dovodil, že o tom, kdo je povinen uhradit odměnu správce podniku povinné a nahradit hotové výdaje, již bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.9.2011 č.j. 21 Co 100/2011-137, které je v právní moci od 28.10.2011, a že tedy jde "o věc pravomocně rozhodnutou".

K odvolání správce podniku advokáta JUDr. Petra Wildta, Ph.D. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30.6.2014 č.j. 17 Co 79/2014-168 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud dovodil, že ustanovení § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a ani ustanovení § 7 vyhlášky č. 479/2000 Sb. nelze v projednávané věci analogicky použít, neboť "uvedená ustanovení neobsahují pravidla pro případ, kdy je insolvenčnímu správci nebo likvidátoru (pravomocně) přiznán nárok na odměnu a náhradu nákladů vůči určité osobě a pak vyjde najevo, že dotyčný nemá na uspokojení prostředky"; "jak uvedl Ústavní soud České republiky v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/04", není "samo o sobě protiústavní, pokud nároky, které byly správci přiznány, nebudou nakonec uspokojeny".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal správce podniku povinné advokát JUDr. Petr Wildt, Ph.D. dovolání. Namítá, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.9.2011 č.j. 21 Co 100/2011-137 byla povinnost k úhradě odměny a hotových výdajů správce podniku povinné uložena povinné, na jejíž majetek byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové dne 24.3.2011 č.j. KSHK 45 Ins 11085/2010-A-44 prohlášen konkurs, a že lhůta k podání přihlášek v insolvenčním řízení vedeném u povinné uplynula dnem 23.4.2011. Protože povinnost zaplatit odměnu a náhradu hotových výdajů byla povinné uložena až po uplynutí lhůty k podání přihlášek a protože pohledávka dovolatele není pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, nemohl svou pohledávku včas přihlásit do insolvenčního řízení a nelze odmítat analogické užití ustanovení § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně a náhradách hotových výdajů insolvenčního správce a ustanovení § 7 vyhlášky č. 479/2000 Sb. o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora jen proto, že "neobsahují pravidla pro případ, kdy je insolvenčnímu správci nebo likvidátoru (pravomocně) přiznán nárok na odměnu a náhradu nákladů vůči určité osobě, a pak vyjde najevo, že dotyčný nemá na uspokojení prostředky". Podle názoru dovolatele měl odvolací soud za použití anologie iuris vyjít z právní úpravy odměňování insolvenčních správců a likvidátorů a učinit závěr, podle něhož, "jestliže v insolvenčním řízení či likvidaci nedostačují prostředky k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce či likvidátora, tuto odměnu hradí stát prostřednictvím soudu, který insolvenčního správce či likvidátora do funkce ustanovil". Správce podniku JUDr. Petr Wildt, Ph.D. navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

V projednávané věci výkonu rozhodnutí bylo pro rozhodnutí soudů významné vyřešení právní otázky, zda je stát povinen uhradit správci podniku povinného odměnu a náhradu hotových výdajů tehdy, jestliže u povinného bylo po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku zahájeno insolvenční řízení. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena a že její posouzení bylo pro rozhodnutí soudů významné (určující), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání správce podniku JUDr. Petra Wildta, Ph.D. je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

V projednávané věci se oprávněná návrhem, který došel soudu prvního stupně dne 15.6.2010, domáhala k uspokojení svých pohledávek v celkové výši 2.843.610,- Kč nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku povinné. Soud prvního stupně usnesením ze dne 23.6.2010 č.j. 33 E 89/2010-31 návrhu vyhověl a správcem podniku povinné ustanovil advokáta JUDr. Petra Wildta, Ph.D. U povinné bylo zahájeno insolvenční řízení dne 24.9.2010, správce podniku povinné JUDr. Petr Wildt, Ph.D. podal u soudu prvního stupně dne 18.11.2010 zprávu o ceně podniku, v níž uvedl, že "čisté jmění podniku je záporné" a že na povinnou již byl podán insolvenční návrh, a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.3.2011 č.j. KSHK 45 INS 11085/2010-A-44 byl u povinné zjištěn úpadek, prohlášen konkurs a věřitelé povinné, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, byli vyzváni, aby přihlášku podali ve lhůtě 30 dnů (tj. do 23.4.2011).

Byl-li navržen výkon rozhodnutí prodejem podniku povinného, soud v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku (mimo jiné) ustanoví správce podniku (srov. § 338h odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2010 - dále jen "OSŘ"); správce podniku má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů (srov. § 338i odst.4 OSŘ), přičemž výši odměny a způsob jejího určení a způsob určení náhrady hotových výdajů stanoví vyhláška č. 485/2000 Sb., o výši odměny správců podniku, způsobu jejího určení a určení náhrady jejich hotových výdajů, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "vyhláška č. 485/2000 Sb." [srov. § 374a písm.d) OSŘ]. V případě, že podnik byl prodán v dražbě, správce podniku - poté, co vydražený podnik přešel do majetku vydražitele a co mu správce předal podnik - podá soudu konečnou zprávu o výkonu své funkce a vyúčtuje odměnu a hotové výdaje (srov. § 338zj odst.1 OSŘ). Po právní moci usnesení o příklepu a po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem soud nařídí jednání o rozvrhu rozdělované podstaty (srov. § 338zb odst.1 OSŘ) a pohledávka odměny správce podniku a jeho hotových výdajů se hradí z rozdělované podstaty [srov. § 338ze odst.1 písm.b) OSŘ]. Byl-li výkon rozhodnutí prodejem podniku zastaven, soud vyzve správce podniku, aby mu podal konečnou zprávu o výkonu své funkce a aby vyúčtoval odměnu a hotové výdaje (srov. § 338zo odst.1 OSŘ) a uloží povinnost zaplatit správci odměnu a náhradu hotových výdajů buď povinnému nebo společně a nerozdílně oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelům, kteří ve smyslu ustanovení § 338s a § 338zn OSŘ přihlásili své pohledávky, a to podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo (srov. § 338zo odst.4 OSŘ).

V případě, že po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku bylo u povinného zahájeno insolvenční řízení, nelze poté, co nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení (tj. po zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku), provést výkon rozhodnutí, který by postihoval majetek povinného nebo jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty povinného [srov. § 109 odst.1 písm.c) a § 109 odst.4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2010 - dále jen "ins. zák."]; totéž platí, byl-li u povinného prohlášen konkurs (srov. § 267 odst.1 větu první ins. zák.).

Věřitelé mohou přihlašovat své pohledávky u insolvenčního soudu v době od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené v usnesení o úpadku [srov. § 136 odst.2 písm.d), § 136 odst.3 a § 173 odst.1 větu první ins. zák.]; k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (srov. § 173 odst.1 větu druhou ins. zák.).

Ten, kdo byl ustanoven správcem podniku, má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů za podmínek uvedených ve vyhlášce č. 485/2000 Sb., aniž by o tom soud vydával zvláštní (samostatné) usnesení. Odměna správce podniku a jeho hotové výdaje jsou zásadně hrazeny z majetku povinného; pouze v případě, že byl výkon rozhodnutí prodejem podniku zastaven, soud uloží oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelům, kteří ve smyslu ustanovení § 338s a § 338zn OSŘ přihlásili své pohledávky, společně a nerozdílně zaplatit odměnu a náhradu hotových výdajů, jen jestliže to odůvodňují okolnosti, za kterých došlo k zastavení výkonu rozhodnutí.

Bylo-li po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku zahájeno u povinného insolvenční řízení, má to - jak vyplývá z výše uvedeného - za následek, že výkon rozhodnutí nelze (od okamžiku, v němž nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení) provést. Znamená to (mimo jiné), že ti, kteří provádějí výkon rozhodnutí (samozřejmě včetně správce podniku), přestanou (ihned a bez výslovného pokynu soudu) činit všechny úkony, které směřují k provedení výkonu rozhodnutí, a zdrží se takového jednání, které by mělo za následek, že by majetek povinného mohl být použit k uspokojení věřitelů v rozporu se zásadami a pravidly insolvenčního řízení. Jestliže v projednávané věci bylo po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku zahájeno u povinné insolvenční řízení dne 24.9.2010 ve 12.53 hod., měl se správce podniku advokát JUDr. Petr Wildt, Ph.D. od tohoto okamžiku zdržet všech úkonů provedení výkonu rozhodnutí, včetně podání zprávy o ceně podniku, protože v té době již nemohlo dojít k určení ceny podniku postupem podle ustanovení § 338m a 338n OSŘ.

V okamžiku, kdy nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení u povinné, bylo rovněž nepochybné, že pohledávka správce podniku advokáta JUDr. Petra Wildta, Ph.D. na odměnu a náhradu hotových výdajů nemůže být uspokojena ve výkonu rozhodnutí z rozdělované podstaty (už proto, že nemohla být provedena dražba podniku) a že oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, nebo věřitel, který ve smyslu ustanovení § 338s a § 338zn OSŘ přihlásil do výkonu rozhodnutí svou pohledávku, nemají (nemohou mít) povinnost uspokojit tuto pohledávku. Za této situace správce podniku měl (a mohl) - chtěl-li, aby byla uspokojena po zahájení insolvenčního řízení a v rámci insolvenčního řízení - přihlásit svou pohledávku na odměnu a náhradu hotových výdajů do insolvenčního řízení vedeného u povinné, a to od okamžiku, kdy nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení (tj. od 24.9.2010 12.53 hod), až do uplynutí lhůty určené v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.3.2011 č.j. KSHK 45 INS 11085/2010-A-44 (tj. do 23.4.2011); okolnost, že neměl svoji pohledávku přiznanou pravomocným soudním rozhodnutím, je tu bezvýznamná, neboť do insolvenčního řízení lze přihlásit každou pohledávku, tedy i pohledávku nevymahatelnou.

Z obsahu spisu vyplývá, že správce podniku povinné JUDr. Petr Wildt, Ph.D. svoji pohledávku na odměnu a náhradu hotových výdajů do insolvenčního řízení vedeného u povinné nepřihlásil; nemůže proto ani úspěšně dovozovat, že by jeho pohledávka nemohla být uspokojena ani zčásti z majetku povinné, a že by proto měl jeho nárok uspokojit stát. Ostatně, stát není subjektem, který by měl plnit neuspokojené nároky správců podniku; zákon předpokládá, že nárok správce podniku na odměnu a náhradu hotových výdajů bude po zahájení insolvenčního řízení uspokojován v insolvenčním řízení (samozřejmě jen tehdy, byl-li řádně a včas přihlášen) a že stát není povinen - například na rozdíl od nároků insolvenčních správců - plnit správci podniku jen proto, že nemohl být (zcela nebo zčásti) uspokojen při rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Dožaduje-li se dovolatel analogické aplikace právní úpravy nároků insolvenčních správců (popřípadě likvidátorů), je třeba připomenout, že analogické užití této právní úpravy nemůže způsobit jen to, že právní úprava uspokojování nároků správců podniku na odměnu a náhradu hotových výdajů nestanoví jejich hrazení ze strany státu.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů věcně správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání správce podniku JUDr. Petra Wildta, Ph.D. podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť správce podniku JUDr. Petr Wildt, Ph.D. s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. dubna 2016



JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu




Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4396/2014, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4396.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies