II. ÚS 133/01

15. 01. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S. I. B.V., zastoupené Mgr. K. H., advokátkou, proti jinému rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne 10. ledna 2001, čj. 45/16280b/2000, označenému jako Oznámení o ztrátě postavení účastníka správního řízení ve věci pozastavení obchodování s akciemi společnosti I., a. s., spolu s návrhem na zrušení ustanovení § 91 odst. 5 a § 91a odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb. mimo ústní jednání dne 15. ledna 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Vojtěchem Ceplem, takto:


Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění


Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti jinému rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne 10. ledna 2001 (45/16280b/2000) označenému jako Oznámení o ztrátě postavení účastníka správního řízení ve věci pozastavení obchodování s akciemi společnosti I., a. s., kdy jí bylo v předcházejícím správním řízení, zahájeném dne 11. října 2000 (31/13957/2000) pozastaveno obchodování s veřejně obchodovatelnými akciemi I., a. s., v počtu 133 828 664 kusů o nominální hodnotě 100 Kč, mimo veřejný trh. V rámci uvedeného správního řízení vydala Komise pro cenné papíry rozhodnutí o předběžném opatření dne 11. října 2000 (31/13958/2000), kterým pozastavila obchodování s uvedenými akciemi mimo veřejný trh.

Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti ze dne 1. března 2001 tvrdila, že rozhodnutím napadeným ústavní stížností, jež nazývá jiným zásahem orgánu veřejné moci, se cítí zkrácena na svých právech, zejména na právech zaručených ustanoveními čl.1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 , čl.11 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu Úmluvy a je přesvědčena o neústavnosti a nezákonnosti takového zásahu. Stěžovatelka dále tvrdila, že v předchozím řízení Komise pro cenné papíry postupovala v rozporu se zákonem č. 71/1967 Sb., správní řád (řízení bylo nedůvodně prodlužováno, rozhodnutí nemá náležitosti dle § 47, nevypořádala se s námitkami stěžovatelky atd.).

Na základě těchto tvrzení stěžovatelka navrhla zrušení rozhodnutí, jak shora je označeno, když argumentovala judikaturou Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Současně stěžovatelka podala návrh na zrušení ustanovení § 91 odst. 5 a § 91a odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb. (nesprávně uvedeno z.č. 591/1991 Sb.), o cenných papírech, v planém znění, a požádala, aby Komisi pro cenné papíry byla uložena povinnost obnovit stav před napadeným rozhodnutím.

Ústavní soud vyžádal od Komise pro cenné papíry, z níž napadené rozhodnutí vzešlo, vyjádření k předmětné ústavní stížnosti (§ 42 odst. 4 a § 76 odst. 1, 2 zákona), která se vyjádřila jejím předsedou ( § 30 odst. 2 zákona) tak, že jednak argumentovala shodně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy rozhodnutí má oporu v zákoně o cenných papírech a jednak, že stěžovatelka má možnost domáhat se ochrany u soudu s odkazem na § 250 odst. 2 o.s.ř., a proto navrhla ústavní stížnost zamítnout jako nedůvodnou.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ve smyslu § 35 a § 75 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona, Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti ke dni jejího podání (§ 27 odst. 2 zákona) splněny nejsou.

Jestliže totiž stěžovatelka podala proti napadenému rozhodnutí dne 1. března 2001 žalobu k Vrchnímu soudu v Praze (sp. zn. 7A 23/2001), o posouzení zákonnosti napadeného správního rozhodnutí v mezích zákonem stanovených, (v režimu správního soudnictví § 250 odst. 2 o. s. ř.) a dle zjištění Ústavního soudu ze dne 13. ledna 2003 (č.l. 30), byla věc postoupena k projednání Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, jde v současné době o věc dosud pravomocně neskončenou.

Je zřejmé, že ústavní stížnost stěžovatelů nelze meritorně projednat pro procesní překážku, neboť všechny procesní podmínky, stanovené pro podání ústavní stížnosti zákonem, musí být splněny v okamžiku zahájení řízení (§ 27 odst. 2 zákona).

Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona], a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je patrno ze znělky tohoto usnesení.


S ohledem na takto rozvedené důvody a vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nebylo třeba zabývat se návrhem na zrušení napadeného ustanovení § 91 odst. 5 a § 91a odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, v planém znění, neboť tento návrh má pouze akcesorickou povahu, a proto sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti (k tomu srov. např. usnesení ve věci III. ÚS 101/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., usn. č. 22, Praha 1996).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3
zákona).




V Brně dne 15. ledna 2003

Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. II. ÚS 133/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies