III. ÚS 727/02

16. 01. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

III. ÚS 727/02


Ústavní soud rozhodl dne 16. ledna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D., a. s., zastoupené JUDr. J. G., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2002, čj. 22 Ca 126/2002-34, rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 8. února 2002, čj. 6295/140/2001, a rozhodnutí Finančního úřadu v Šumperku ze dne 2. srpna 2001, čj. 85211/01/398960/4462, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,
§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka rozhodnutí orgánů veřejné moci (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2002 - 22 Ca 126/2002-34, rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 8. února 2002 - 6295/140/2001 a rozhodnutí Finančního úřadu v Šumperku ze dne 2. srpna 2001 - 85211/01/398960/4462) a tvrdila, že jimi byla dotčena na svých ústavně zaručených právech (svobodách) vyplývajících z čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, a to tím, že rozhodnutí finančního ředitelství a finančního úřadu jsou po formální stránce vadná, neboť neobsahují otisk řádného úředního razítka. Z tohoto důvodu jsou podle názoru stěžovatelky neplatná, resp. nicotná. V této souvislosti stěžovatelka poukázala na to, že rozhodnutí finančního úřadu bylo opatřeno jednobarevným otiskem razítka, které nesplňovalo rozměrové požadavky. Rovněž tak rozhodnutí finančního ředitelství bylo opatřeno otiskem razítka, které měřilo v průměru pouze 34 mm, což nesplňovalo nároky na otisk platného úředního razítka, které muselo být provedeno v průměrech 20 mm, 25 mm nebo 36 mm.

Stěžovatelka s poukazem na nálezy Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 31/99,
Pl. ÚS 8/98 a na ust. § 32 odst. 7 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o správě daní a poplatků), navrhla zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí, jak jsou vpředu označena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost stěžovatelky je založena na tvrzení, že jednobarevný otisk úředního razítka na správních (daňových) rozhodnutích s odlišnými rozměry (a to i s nepatrně odchylnými) vede k absolutní neplatnosti takových správních rozhodnutí.

Obecný soud v ústavní stížnosti napadeném rozhodnutí k tomuto tvrzení stěžovatelky konstatoval, že zák. č. 68/1990 Sb., v tehdy platném znění, sice výslovně nestanovil, že malý státní znak lze používat jinak než v barevném provedení podle § 2 odst. 3 zák. č. 3/1993 Sb., ale z tohoto ustanovení ani z žádného jiného nelze dovodit, že musí být barevný rovněž otisk razítka, na němž je malý státní znak vyobrazen. Za důvodnou považoval obecný soud námitku, která se týkala nesprávného rozměru otisku úředního razítka. Tuto vadu vyhodnotil obecný soud ve smyslu ust. § 250i odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2002, dle kterého soud k vadám řízení před správním orgánem přihlédne, jen jestliže vzniklé vady mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

Tento názor obecného soudu jeví se Ústavnímu soudu jako ústavně souladný a přesvědčivý, neboť šlo pouze o formální vadu rozhodnutí, která neměla žádný vliv na jejich věcnou správnost. Za základní náležitost rozhodnutí je ex lege považován toliko samotný "otisk úředního razítka se státním znakem" [§ 32 odst. 2 písm. g) zákona o správě daní a poplatků], kteroužto náležitost ústavní stížností napadená správní rozhodnutí obsahují. Jinými slovy řečeno, formálně nesprávně provedený otisk úředního razítka podstatnou vadou, která by způsobila neplatnost rozhodnutí (§ 32 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků), není, neboť důvody neplatnosti rozhodnutí jsou v § 32 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků uvedeny taxativním výčtem (k tomu srov. rovněž stěžovatelkou citovaný plenární nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 8/98) a formálně vadný otisk úředního razítka mezi nimi zmíněn není.

Ostatně tato problematika byla nepřímo zmíněna v usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 105/02 ze dne 27. 5. 2002 (ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu nepublikováno), kdy stěžovatelka ve své celně-daňové věci vytkla v ústavní stížnosti správnímu soudu, že při přezkoumávání zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí celního úřadu neposoudil i zákonnost dříve učiněného správního rozhodnutí, tj. platebního výměru, z důvodu jeho absolutní neplatnosti ve smyslu § 32 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků, a to pro nedostatek jedné ze základních náležitostí správního rozhodnutí, za který považuje vadný otisk či vadné barevné provedení otisku kulatého úředního razítka daného celního úřadu na předmětném platebním výměru. Ústavní soud k tomuto novu, uplatněnému až v řízení o ústavní stížnosti, na okraj poznamenal řešení dané problematiky, a to, že argumentace údajným neplatným barevným provedením malého státního znaku v otisku razítka státního orgánu je typickým příkladem právního formalismu a postrádá jakékoliv atributy rozumného a smysluplného výkladu práva. Na toto přiléhavé odůvodnění lze odkázat i v této věci.

V plenárním nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 8/98, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na zrušení ust. § 32 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků, se Ústavní soud v obecné rovině zabýval ústavností označeného ustanovení. V nálezu ve věci sp. zn.
II. ÚS 31/99 Ústavní soud dospěl k závěru, že ve výroku daňového rozhodnutí musí být uvedeny jak hmotněprávní, tak procesněprávní předpisy, podle nichž bylo rozhodováno v daném případě. Nikterak v nich nebyla zmíněna problematika formálně vadného otisku úředního razítka ve vztahu k neplatnosti daňových rozhodnutí, a proto nelze než konstatovat, že stěžovatelčin odkaz na ně byl z důvodu odlišných skutkových okolností nepatřičný.

Nelze tedy než uzavřít, že v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě se označený obecný soud vypořádal se všemi vznesenými tvrzeními stěžovatelky (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), a to natolik, že pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nelze tomuto obecnému soudu nic vytknout; ústavní stížnost stěžovatelky byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Zjevná její neopodstatněnost je dána jednak povahou jejích vývodů, jednak judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo nutno rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomu rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 16. ledna 2003

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. III. ÚS 727/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies