III. ÚS 379/02

III. ÚS 379/02


Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů P. obchodní společnosti, a. s., a Ing. V. P., obou zastoupených JUDr. P. Š., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. března 2002, sp. zn. 18 Co 420/2001, a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. června 2001, sp. zn. 4 C 63/2001, mimo ústní jednání dne 17. ledna 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Pavlem Holländerem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,
§ 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], napadli stěžovatelé ve své občanskoprávní věci rozhodnutí orgánů veřejné moci (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
26. března 2002 - 18 Co 420/2001-40 a rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. června 2001 - 4 C 63/2001-28) a tvrdili, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a právo na vlastnictví (čl. 11 Listiny základních práv a svobod). Stěžovatelé proto navrhli, aby Ústavní soud obě rozhodnutí obecných soudů, jak shora jsou označena, svým nálezem zrušil.

Bez ohledu na podanou ústavní stížnost stěžovatelé podali proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové dovolání, z podnětu kterého Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, oba rozsudky obecných soudů nižšího stupně svým rozsudkem ze dne 25. září 2002
(28 Cdo 1636/2002-61) zrušil a věc stěžovatelů vrátil obecnému soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Za situace, jak je shrnuta, je zřejmé, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů I. a II. stupně již právně neexistují a jako taková nemohou být předmětem ústavního přezkumu Ústavním soudem; ústavní stížnost, směřující proti neexistujícím rozhodnutím, posoudil Ústavní soud jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 per analog. zákona) a jako o takové o ní rozhodl odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je ze znělky tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 cit. zákona)

V Brně dne 17. ledna 2003