IV. ÚS 732/02

20. 01. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 10. 7. 2002, čj. 30 Co 256/2002-25,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 11. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky Liberec ze dne 10. 7. 2002, čj. 30 Co 256/2002-25, kterým bylo k jeho odvolání potvrzeno usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 5. 2002, čj. E 1681/2002-4, o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, které jsou ve společném jmění stěžovatele a jeho manželky, k uspokojení pohledávky oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení se sídlem v České Lípě. Současně navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, což odůvodnil tvrzením, že oprávněnému tímto nevznikne jakákoliv vážná újma, jeho závazek bude patrně uspokojen třetí osobou a výkonem rozhodnutí by dalším osobám v bytě bydlícím vznikla citelná újma.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), tím, že ve věci nebylo nařízeno ústní jednání a bylo rozhodnuto bez jeho přítomnosti. Uvedl, že ve proti napadenému usnesení podal též dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy (§ 75 odst. 1 zákona). V daném případě bylo napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky Liberec ze dne 10. 7. 2002, čj. 30 Co 256/2002-25, stěžovateli doručeno dne 27. 9. 2002, jak vyplývá ze sdělení Okresního soudu v České Lípě.

Uvedeným dnem doručení započala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula v pondělí dne 25. 11. 2002. Stížnost však byla podána k poštovní přepravě dne 27. 11. 2002, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. § 72 odst. 2 zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítl jako návrh podaný opožděně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2003



JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. IV. ÚS 732/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies