II. ÚS 538/01

21. 01. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti ing. P. N., ing. E. N., F. S., a A. S., zastoupených JUDr. O. T., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 29.6.2001 č.j. 22 Ca 527/2000-53 takto:


Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění:


Dne 7.9.2001 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost uvedených navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.6.2001 č.j. 22 Ca 527/2000-53, jímž bylo zastaveno řízení o jejich žalobě o přezkoumání zákonnosti dvou rozhodnutí vydaných ve stavebním řízení. Stěžovatelé uvádějí, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu o zastavení řízení vůči Okresnímu úřadu ve Vsetíně ze dne 8.8.2000 č.j.RR 1065+1749/00-330 a považují ho za nezákonné. Důvodnost ústavní stížnosti spatřují stěžovatelé v porušení svého ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a z toho dovozují, že napadené rozhodnutí není v souladu s ústavní zásadou, podle které jsou soudy povinny poskytovat právům ochranu (čl. 90 odst. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.). Svoje tvrzení konkretizují tak, že postupem soudu jim byla odňata možnost dovolávat se ochrany svého práva před nezávislým a nestranným soudem. Podle jejich názoru nešlo v daném případě o přezkoumání rozhodnutí podle § 250i odst. 2 občanského soudního řádu, a proto soud pochybil, když toto ustanovení aplikoval.
Stěžovatelé v návrhu výslovně uvedli, že proti napadenému rozhodnutí podali odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci. Z tohoto důvodu Ústavní soud usnesením z 24.10.2001 č.j. II. ÚS 538/01-4 řízení o ústavní stížnosti přerušil. Vrchní soud v Olomouci usnesením z 25.2.2002 č.j. 2 A 434/2001-65 řízení o podání označeném jako "odvolání" zastavil pro nedostatek podmínek řízení, konkrétně z toho důvodu, že mu nebyla svěřena kompetence rozhodovat o odvolání proti rozhodnutím soudů ve věcech správního soudnictví podle části páté občanského soudního řádu. Poté rozhodl Ústavní soud usnesením z 27.3.2002 č.j. II. ÚS 538/01-11 o pokračování v řízení.
Krajský soud v Ostravě ve vyjádření zdůvodnil svůj názor na důvodnost aplikace ustanovení § 250i odst. 2 občanského soudního řádu, protože rozhodnutí Okresního úřadu ve Vsetíně bylo změněno rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj, a to ve výrokové části, což vytvořilo stěžovatelům prostor pro podání opravných prostředků. Pokud stěžovatelé této možnosti nevyužili, nemohl soud přezkoumávat pravomocné měnící rozhodnutí ministerstva. Vzhledem k tomu, že jeho rozhodnutí není v rozporu s ústavními normami o základních právech a svobodách, navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.
Okresní úřad ve Vsetíně, referát regionálního rozvoje, se vzdal postavení vedlejšího účastníka.
Ústavní soud v další fázi řízení přezkoumal formální náležitosti návrhu na zahájení řízení; přitom zjistil, že ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatelé oprávnění k jejímu podání byli řádně zastoupeni.
Věc byla dále hodnocena z hlediska její opodstatněnosti. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť žádné z namítaných porušení základních práv stěžovatelů neshledal. Stěžovatelé se žalobou ze 4.10.2000 podle tehdy platné úpravy správního soudnictví domáhali přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Okresního úřadu ve Vsetíně ze dne 8.8.2000 č.j. RR 1065+1749/00-330 a rozhodnutí Městského úřadu ve Vsetíně z 28.1.1999 č.j. Výst.328/98-7680/1097. Paralelně podal jeden ze stěžovatelů, ing. P. N., podnět k přezkoumání prvního rozhodnutí mimo odvolací řízení. Na základě tohoto podnětu vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj dne 10.4.2001 rozhodnutí č.j. 9187/01-33/661, kterým byl výrok napadeného rozhodnutí změněn. Z tohoto důvodu Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením řízení zastavil s odvoláním na § 250i odst. 2 části věty za středníkem občanského soudního řádu (řízení o žalobě vůči druhému rozhodnutí zastavil z toho důvodu, že nemohlo být předmětem přezkoumávání soudem podle § 250d odst. 3 občanského soudního řádu). Je namístě zdůraznit koncepci správního soudnictví obsaženou v úpravě zařazené do části páté občanského soudního řádu (platné do 31.12.2002). Tato úprava byla zaměřena na přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy soudem, a to buď na základě žaloby proti rozhodnutím správních orgánů nebo při rozhodování o opravných prostředcích. V posuzované věci jde o první z případů, v němž jde, kromě jiného, o přesnou specifikaci předmětu přezkoumání, tj. vymezení napadeného rozhodnutí. Za tím účelem upravil občanský soudní řád postup (posléze novelou upřesněný) soudu pro případ, že by původní rozhodnutí bylo změněno. Smyslem této úpravy je totiž okolnost, že nové rozhodnutí ve věci samé může znovu ten, kdo se jím cítí být poškozen v právech, napadnout příslušnými opravnými prostředky, včetně nové správní žaloby. Tato situace vznikla také v posuzovaném případě, bylo tudíž na stěžovatelích (navíc zastoupených kvalifikovaným právním zástupcem), aby této možnosti využili. Stěžovatelé se mylně domnívají, že jejich právo na projednání žaloby závisí na tom, zda správní orgán učiní při písemném vyhotovení rozhodnutí chybu (čl. I. i.f. ústavní stížnosti). Naopak, rozhodnutím mimo odvolací řízení, měnícím původní rozhodnutí správního orgánu, se jim otevřely další možnosti k uplatnění svých práv.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud neshledal, že by postupem Krajského soudu v Ostravě došlo k zásahu do základních práv stěžovatelů, a proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.


Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21.ledna 2003
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. II. ÚS 538/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies