IV. ÚS 609/02

30. 01. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. Č. K., zastoupeného A. P., advokátem , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2002, čj. 6 A 115/2000-17,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 9. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2002, čj. 6 A 115/2000-17, kterým bylo podle ust. § 250d odst. 3 o.s.ř. zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 29. 6. 2000, čj. 391/33055/2000 s odůvodněním, že napadené rozhodnutí nezasáhlo do subjektivních práv stěžovatele (žalobce).

Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Nesouhlasí s právním názorem vrchního soudu a zdůvodnil svůj odlišný názor.

Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že obsahem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s jeho závěry, pokud jde o právní podstatu rozhodování podle § 55b zák.č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů ("daňový řád"). Tvrzení, že v případech rozhodování podle § 55b daňového řádu jde o rozhodování o právech a povinnostech, platí jen tehdy, jestliže je v prvé fázi přezkumu rozhodnutí vůbec k přezkumu "otevřeno" a v druhé fázi přezkumu rozhodnutí zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno. V opačném případě by se daňovému subjektu otevřela možnost nedbat o ochranu svých práv (odvolání, správní žaloba), ale v prodloužené lhůtě dvou let (§ 55b odst. 2 daňového řádu) se domáhat cestou bezplatně a třeba i zcela nekvalifikovaně podané dozorčí stížnosti přezkoumání rozhodnutí a v případě neúspěchu teprve nastoupit cestu ke správnímu, popř. Ústavnímu soudu. Rozhodnutí podle § 55b daňového řádu o nepovolení přezkoumání rozhodnutí je již pojmově z přezkumu soudem vyloučeno per definitionem. Není-li tu totiž nárok na povolení přezkoumání pravomocného rozhodnutí, není tu vůbec subjektivní právo, na kterém by mohl být účastník řízení zkrácen. Takové rozhodnutí je proto z přezkumu soudem vyloučeno dle § 247 odst. 1 o.s.ř. a contrario. Z uvedených důvodů navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zcela zamítl.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Vrchního soudu v Praze, sp. zn 6 A 115/2000, a po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy (§ 75 odst. 1 zákona). V daném případě bylo napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2002, čj. 6 A 115/2000-17, právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 19. 7. 2002. Uvedeným dnem doručení započala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula v pondělí dne 16. 9. 2002. Stížnost však byla podána a doručena faxem dne 17. 9. 2002, tedy jeden den po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. § 72 odst. 2 zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky). Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně upozornil na specifické vymezení počátku běhu této lhůty, kdy den doručení je již prvým dnem lhůty (viz např. usnesení č. 20, svazek 4 Sbírky zákonů a usnesení ÚS ČR). Z uvedených důvodů se Ústavní soud nezabýval meritem ústavní stížnosti. Na okraj však uvádí, že právní názor Vrchního soudu, obsažený v jeho vyjádření k ústavní stížnosti, považuje za ústavně zcela konformní.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítl jako návrh podaný opožděně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2003


JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. IV. ÚS 609/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies