III. ÚS 624/02

30. 01. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud ČR mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové rozhodl ve věci stěžovatele obchodní společnosti R., a.s., zastoupené Mgr. M. S., advokátem, proti postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í


Stěžovatelka podala dne 20. 9. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 23. 9. 2002. Návrh směřoval proti postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad"), spočívajícím v tom, že Úřad oznámil stěžovatelce, že "neshledal důvody pro zahájení správního řízení z vlastního podnětu", čímž reagoval na její upozornění, že byl porušen zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 199/1994 Sb."), v souvislosti se zadáním veřejné zakázky na zabezpečení služeb komunikační infrastruktury informačních systémů veřejné správy výzvou jednomu zájemci. Podle názoru stěžovatelky tím, že Úřad nezahájil správní řízení, porušil její základní práva, a to právo na spravedlivý proces a právo na soudní a jinou ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále bylo porušeno ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 26 ve spojení s čl. 1 a čl. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen "Úmluva"). Stěžovatelka žádala, aby Ústavní soud přikázal Úřadu, že je povinen řádně prošetřit, zda byla předmětná zakázka zadána v souladu se zákonem č. 199/1994 Sb.

Ústavní soud přezkoumal podání stěžovatelky a konstatoval, že její návrh je zjevně neopodstatněný, protože uvedeným postupem Úřadu nemohlo dojít k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny ani k porušení jejího práva na svobodné podnikání podle čl. 26 Listiny, stejně jako nemohlo dojít ani k porušení ostatních uvedených ustanovení Listiny a Úmluvy. Především je nutno si uvědomit, že stěžovatelka nebyla účastnicí výběrového řízení o zadávání veřejné zakázky, v jehož rámci by mohla podávat námitky proti rozhodnutím zadavatele. Dále je třeba si uvědomit, že stěžovatelka využila svého obecného oprávnění upozorňovat na postupy, které by mohly být porušením práva. Úřad s podnětem stěžovatelky také takto řádně nakládal, prošetřil její podnět a sdělil, že neshledal důvody pro zahájení řízení z vlastního podnětu podle § 55 zákona č. 199/1994 Sb. Na rozdíl od tvrzení stěžovatelky, že Úřad tímto postupem porušil ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny, Ústavní soud konstatoval, že Úřad v tomto případě jednal v souladu s ustanovením zákona a nepřekročil meze stanovené tímto zákonem. Ústavní soud samozřejmě nic nenamítá proti obecným teoretickým rozborům stěžovatelky ve vztahu k vymezení pojmu "jiný zásah orgánu veřejné moci" tak, jak je vyvodila i z judikatury tohoto soudu. Nicméně Ústavní soud konstatoval, že nelze tyto závěry aplikovat na předmětný případ, protože stěžovatelka zde nebyla v postavení účastníka řízení, v němž by orgán veřejné moci byl nečinný.

Pokud jde o další postup Úřadu ve věci samé, lze sice souhlasit s názorem stěžovatelky, že nemůže záležet na libovůli správního orgánu, zda řízení, které lze zahájit pouze z jeho vlastního podnětu, zahájí či nikoliv, neboť jeho činnost je ovládána mj. principem oficiality, podle kterého správní orgán má právo a povinnost zahájit řízení, jakmile nastane skutečnost předvídaná zákonem, bez ohledu na to, jak ji zjistí. Na druhé straně však v takovémto případě neexistuje dle názoru Ústavního soudu žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby vůči jinému subjektu bylo zahájeno správní řízení, v rámci něhož by byl tento subjekt za porušení právních předpisů stíhán (např. usnesení ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. II. ÚS 345/01, nepubl.).

Namítá-li stěžovatelka porušení svých subjektivních práv, podle názoru Ústavního soudu nemohla být postupem Úřadu na svých právech či právem chráněných zájmech bezprostředně dotčena (obdobně v usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 352/98, ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. III. ÚS 712/00, a ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 231/01, nepubl.) V eventuelním řízení před Úřadem, k němuž dala stěžovatelka podnět, by se o jejích právech a povinnostech vůbec nerozhodovalo a rozhodnutí ve věci by nemělo ani žádný dopad do jejích práv [viz § 58, § 62, § 70, event. i § 60 ve spojení s § 60a zákona č. 199/1994 Sb.]; lze-li vysledovat dotčení zájmů stěžovatelky, pak je snad pouze nepřímé, založené na tom, že by se mohla v budoucnu o danou zakázku ucházet, což by bylo předně podmíněno výsledkem případného správního řízení a posléze i dalším postupem (původního) zadavatele.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 46 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2003


JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. III. ÚS 624/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies