IV. ÚS 636/01

10. 02. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

IV. ÚS 636/01














Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti Ing. J.K., zastoupeného JUDr. PhDr. O.C., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2001, čj. 38 Ca 289/2000-28, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadl stěžovatel v záhlaví označené rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým bylo v přezkumném řízení ve smyslu § 250l a násl. o.s.ř. a § 9 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění, potvrzeno rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 5. května 2000, čj. PÚ/63/92/K, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatel nenabývá vlastnictví k ve výroku blíže označeným a popsaným nemovitostem v obci a k.ú. S. Těžištěm podaného návrhu je polemika se závěrem obecného soudu, dle něhož nelze daný případ podřadit pod restituční titul uvedený v ust. § 6 odst. 1 písm. m) citovaného zákona, neboť ve vztahu k dotčeným pozemkům, jejichž vydání se stěžovatel domáhal, není splněna podmínka, že by trvale nesloužily účelu, pro který byly vyvlastněny.

Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal spis vedený u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 38 Ca 289/2000 a příslušný spis označeného pozemkového úřadu, z nichž, jakož i k ústavní stížnosti přiložených rozhodnutí zjistil, že na tomto právním názoru založený rozsudek vydal obecný soud poté, co vyšel ze zjištění, že důvodem vyvlastnění předmětných pozemků bylo zařazení výstavby jeslí do plánu investora Č., přičemž v současné době se zde nachází objekt mateřské školy, na základě čehož dovodil zachování účelu vyvlastnění. Proto posléze odmítl jednak vývody stěžovatele, namítajícího v opravném prostředku, že pozemky nikdy nesloužily zemědělské výrobě, ani k uspokojování potřeb výrobního programu státního podniku Č. (č.l. 2 spisu o.s.) jako irelevantní, a dále pak konstatoval, že jak jesle, tak mateřská škola představují typ výchovného zařízení pro děti a účel vyvlastnění tudíž zůstal zachován.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že vyvlastněné nemovitosti nesloužily, ani v současné době neslouží k účelu, pro který byly vyvlastněny, neboť nebyly využity k uspokojování potřeb výrobního podniku Č. Při své argumentaci uplatněné již v podaném opravném prostředku proti rozhodnutí pozemkového úřadu vycházel z toho, že vybudování mateřské školy nebylo výrobním programem ani sociálním programem, protože nešlo o sociální zařízení sloužící bezprostředně pracovníkům Č. v rámci jejich pracovní činnosti. Stěžovatel má za to, že k vyvlastnění došlo za účelem uspokojení potřeb podniku a důvodem vyvlastnění bylo rozšíření jmenovaného podniku a výrobních prostor samotných, k čemuž samotnou výstavbou jeslí, dnes používaných jako mateřské školy, samozřejmě nedošlo.

Napadené rozhodnutí považuje z těchto důvodů za nezákonné a zasahující do jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces chráněného čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se domáhá, aby Ústavní soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2001, čj. 38 Ca 289/2000-28, nálezem zrušil.

K výzvě Ústavního soudu podala předsedkyně senátu 38 Ca Městského soudu v Praze k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, v němž v podstatě zopakovala stanovisko v odůvodnění napadeného rozsudku již uvedené a zdůraznila, že pouze z té skutečnosti, kdy investorem stavby byl podnik Č., nelze dovozovat jako jediný důvod pro vyvlastnění rozšíření podniku a výrobních prostor samotných. S namítaným porušením ústavního práva stěžovatele se neztotožňuje a ústavní stížnost dle jejího přesvědčení není důvodná.

Stěžovatel, jak je patrno z odůvodnění jeho návrhu, se v podstatě domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí Ústavním soudem tak, jako by tento byl další odvolací instancí. Ústavní soud však není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů, jakož ani posuzovat jejich právní závěry.

Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by orgány veřejné moci na úkor stěžovatele vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv a tím současně zasáhly do ústavnosti právního státu samotné.

Ústavní soud po přezkoumání připojeného spisového materiálu konstatuje, že o návrhu stěžovatele bylo rozhodnuto na základě řádně vedeného procesu, při respektování kautel z čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod plynoucích. S výhradami stěžovatele se Městský soud v Praze řádně vypořádal a samotná skutečnost, že se neztotožnil s jeho skutkovým tvrzením a v návaznosti na to vyvodil právní závěry pro stěžovatele nepříznivé, nezakládá opodstatněnost ústavní stížnosti.

V tomto směru odkazuje Ústavní soud na odůvodnění napadeného rozsudku, skutkové závěry o existenci mateřské školy na předmětných pozemcích nesporné, stanovisko M.ú., čj. výst. 828/95/Fr, ze dne 30. 3. 1995 deklarující, že předmětné pozemky slouží účelu, pro který byly vyvlastněny a rovněž poukazuje na to, že pokud je v rozhodnutí o vyvlastnění, čj. výst. 3657, 3758/64, ze dne 28. 11. 1964 vydaném MNV, výslovně k odůvodnění vyvlastnění uvedeno, že "investor, tj. Č. má zařazenu do plánu výstavbu jeslí pro 75 dětí" a "výstavba je v souladu se směrným územním plánem města S. a umístění jeslí bylo provedeno na základě výběru staveniště ...", lze ztěží právní závěry soudu učiněné považovat za stojící v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními ve smyslu judikatury Ústavního soudu.

Vykládat právo na spravedlivý proces jako právo na rozhodnutí, jež odpovídá představě účastníka řízení o meritorním posouzení věci, nemá své opodstatnění, neboť toto právo zaručuje "pouze" garance procesních práv, v důsledku jejichž plného a řádného uplatnění soud dospívá ke konečnému výsledku řízení, jímž je verdikt v souladu se zákonem řádně odůvodněný, v daném případě ve shodě s dikcí ust. § 157 odst. 2 o.s.ř., kterémuž požadavku Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku řádně dostál.

Poněvadž Ústavní soud namítané porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod neshledal, návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 10. února 2003


JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2003, sp. zn. IV. ÚS 636/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies