II. ÚS 29/03

18. 02. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. I. S., právně zastoupené JUDr. J. S., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Břeclavi ze dne 22. 11. 2002, č. j. Zn 61/2002-19, t a k t o:


Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:



Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 15. 1. 2003, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Břeclavi ze dne 22. 11. 2002, č. j. Zn 61/2002-19, a to pro porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 90 Ústavy.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.

Napadeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Břeclavi ze dne 22. 11. 2002, sp. zn. Zn 61/2002-19, byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Obvodního oddělení Břeclav ze dne 21. 8. 2002, č. j. ORBV-106/BV-TČ-2002, kterým byla podle ust. § 159a odst. 1 tr. řádu odložena věc podezření ze spáchání trestného činu poškozování spotřebitele podle ust. § 121 odst. 1 tr. ták., kterého se měla dopustit D. F., tím, že jako zaměstnankyně kosmetického salonu S. L. B., majitelky E. H., dne 7. 10. 1994 provedla permanentní make-up obočí stěžovatelce, kdy po provedení této služby se permanentní make-up do současné doby nevstřebal, ačkoli toto bylo deklarováno, čímž vznikl neodstranitelný následek, kdy jí byla fakticky provedena tetováž namísto požadovaného make-upu a byla jako spotřebitelka poškozena, přičemž byly na trh uvedeny služby, při nichž byly zatajeny podstatné vady, kdy tyto podstatné vady spočívají v tom, že stěžovatelka nebyla upozorněna na následek, který by mohl nastat, a to doživotní kresba tetováží.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že v rozhodnutí okresní státní zástupkyně spatřuje porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu. Státní zástupkyně podle stěžovatelky svým rozhodnutím legalizovala postup policejního orgánu, který v postupu před zahájením trestního stíhání porušil ust. § 158 a násl. tr. řádu, neboť neprováděl všechna potřebná šetření k řádnému zjištění skutkového stavu, a teprve po důsledném šetření mohlo být meritorně rozhodnuto o tom, zda byl spáchán trestný čin, či se jedná o jiný delikt. Stěžovatelka shledává usnesení policejního orgánu i napadené usnesení okresní státní zástupkyně předčasnými. Postup policejního orgánu i okresní státní zástupkyně podle stěžovatelky podporuje nepoctivost při poskytování služeb a nechrání vůbec spotřebitele. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále uvedla, že podala podnět k přezkumu Krajskému státnímu zastupitelství v Brně.

Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti, který je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem, přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ve svém usnesení sp. zn. I. US 84/99, uveřejněném v Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ve sv. 14, pod č. 29, na str. 291, Ústavní soud vyslovil právní názor, že ve skutečnosti, že státní zastupitelství zamítlo stěžovatelovu stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž neexistuje.

Ústavní soud proto ani v nyní projednávané věci neshledal, že by v činnosti jednajícího orgánu došlo k porušení právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod - stěžovatelkou konkrétně namítaného porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, či čl. 90 Ústavy.

Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 29/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies