IV. ÚS 101/03

25. 02. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

IV. ÚS 101/03








Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti V. L., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. 1 Co 191/2002,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 13. 2. 2003 doručena kopie podání stěžovatele formálně označeného jako "odvolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2002, jímž se usnesení Krajského soudu 35 C 13/2001-55 potvrzuje".

Toto podání bylo Ústavnímu soudu zasláno dne 12. 2. 2003 Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočkou v Liberci s tím, že stěžovatel k výzvě soudu uvedl, že hodlal podat ústavní stížnost, přičemž originály podání jsou založeny ve spise obecného soudu, sp. zn. 35 C 13/2001.

Z obsahu písemného podání adresovaného Ústavnímu soudu bylo naprosto zjevné kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, bylo stěžovatelem podepsáno a datováno. Stěžovatel sice označil toto podání formálně jako odvolání, nicméně napadal jím usnesení Vrchního soudu v Praze jako soudu druhého stupně, a z obsahu je rovněž patrné, že si je vědom toho, že proti napadenému usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Toto podání bylo Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci doručeno dne 11. 12. 2002. Krajský soud vydal dne 3. 1. 2003 usnesení, jímž stěžovateli uložil, aby do 15 dnů upřesnil, zda mínil podat ústavní stížnost, když toto podání adresoval Ústavnímu soudu.

Řízení před Ústavním soudem je podle ust. § 27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu, přičemž podle ust. § 34 zákona se návrh na zahájení řízení podává písemně Ústavnímu soudu a musí splňovat další zákonem stanovené náležitosti.

Pro řízení o ústavních stížnostech pak zákon o Ústavním soudu stanoví další podmínky jejich projednání jako je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli poskytuje, a splnění lhůty 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva (§ 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

V daném případě byla ústavní stížnost podána prostřednictvím obecného soudu, do jehož pravomoci projednání ústavní stížnosti nenáleží. Takový postup nepředpokládá jak zákon o Ústavním soudu, tak jiný procesní předpis upravující postup obecného soudu. Ústavní soud má však zato, že v daném případě bylo již z obsahu podání evidentní, že stěžovatel hodlal podat ústavní stížnost, když navíc toto podání adresoval Ústavnímu soudu a to v zachované lhůtě 60 dní ode dne doručení rozhodnutí soudu druhého stupně (napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 27. 11. 2002).

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který není součástí soustavy obecných soudů, jimž proto není ani instančně nadřízen. Procesní předpisy upravující řízení před obecnými soudy může aplikovat toliko jako subsidiární prostředek (§ 63 zákona o Ústavním soudu) v případech, kdy zákon o Ústavním soudu určitý procesní postup či situaci neupravuje nebo upravuje pouze kuse. V daném případě však musí Ústavní soud respektovat kogentní ustanovení shora citovaných ustanovení zákona o Ústavním soudu (§ 27 odst. 2, § 34, § 72 odst. 2) a nemůže k jiným procesním předpisům přihlédnout ani subsidiárně.
Vzhledem k tomu je Ústavní soud nucen považovat ústavní stížnost za podanou po stanovené šedesátidenní lhůtě (§ 72 odst. 2). Ústavní soud současně konstatuje, že tato procesní situace byla způsobena jak nesprávným postupem stěžovatele, který, ač stížnost adresoval Ústavnímu soudu, zaslal ji prostřednictvím soudu prvního stupně, tak postupem obecného soudu. V případě, kdyby soud prvního stupně podání stěžovatele, adresované Ústavnímu soudu, neprodleně Ústavnímu soudu postoupil, byla by stížnost podána včas, a Ústavní soud by již sám v průběhu řízení o tomto návrhu vedl stěžovatele k odstranění jejích vad.

Vzhledem k tomu, že obecný soud věc Ústavnímu soudu nepostoupil, lhůta stanovená pro podání ústavní stížnosti marně uplynula, aniž by se v jejím průběhu Ústavní soud o její existenci dozvěděl.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.


V Brně dne 25. února 2003
JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. IV. ÚS 101/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies