I. ÚS 535/02

25. 02. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci stěžovatelky L. Z., zastoupené JUDr. I. H., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 4. 2002, sp. zn. 19 Co 541/2002,


takto:


Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění:


Návrhem ze dne 28. 8. 2002 se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 4. 2002, sp. zn. 19 Co 541/2002, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako soudu prvního stupně, ze dne 3. 1. 2002, sp. zn. 7 C 84/2001. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla stěžovatelce uložena povinnost vyklidit byt o velikosti 4+1, sestávající z jedné kuchyně, čtyř pokojů a příslušenství v 1. nadzemním podlaží domu čp. 43 v R. ulici v Českých Budějovicích, a vyklizený jej předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že výše uvedenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva a svobody, a to právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, právo rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a konečně právo na to, aby její věc byla projednána v její přítomnosti a aby se mohla vyjádřit ke všem provedeným důkazům. Dále došlo, podle názoru stěžovatelky, k porušení ústavních zásad zakotvených v čl. 11 odst. 3 a v čl. 1 Listiny, dále čl. 4, čl. 10, čl. 90, čl. 95 a čl. 96 Ústavy ČR.

Stěžovatelka dále zmínila, že jí nikdy nebyla doručena žádná zásilka ani rozhodnutí soudu. Tvrdí, že to není její vinou, neboť v domě je schránka pro doručování písemností pro všechny obyvatele společná. Nemá však žádný důkaz o tom, že by jí někdo oznámení pošty o doručení zásilky ze schránky odstranil. Na domě nejsou zvonky, a když je dům zamčený, nikdo se dovnitř nedostane. Soud měl podle jejího názoru vyvinout větší snahu o to, aby jí zásilky doručil. Měl jí doručovat jiným způsobem, s ohledem na to, že je jí 73 let. Stěžovatelka se domnívá, že její ústavní stížnost, vzhledem k povaze věci, podstatně přesahuje její vlastní zájmy.

Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti podání stěžovatelky. Ústavní stížnost byla podána včas, stěžovatelka, oprávněná k jejímu podání, byla řádně zastoupena advokátkou. Proto byla její ústavní stížnost shledána přípustnou.

Poté přistoupil Ústavní soud k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti. Opodstatněností ústavní stížnosti je, v řízení před Ústavním soudem, třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatelky. Po přezkoumání skutkového stavu, předložených listinných důkazů, zejména spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 7 C 84/2001, a po posouzení právního stavu, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ze shora označeného spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích Ústavní soud zjistil, že žalobkyně MUDr. J. P. podala proti stěžovatelce žalobu o vyklizení bytu. Soud prvního stupně se několikrát bezvýsledně pokoušel stěžovatelce doručit poštou žalobu a žádost o vyjádření k žalobě. Poté činil dotazy na celou řadu institucí, např. na Magistrát města České Budějovice, na Českou správu sociálního zabezpečení, Centrální evidenci obyvatelstva. Žádnou jinou adresu stěžovatelky než České Budějovice, R. 43, však nezjistil. Proto se pokoušel doručit stěžovatelce písemnosti prostřednictvím Policie ČR a prostřednictvím justiční stráže. Doručení stěžovatelce se nepodařilo s tím, že "se na uvedené adrese nezdržuje". Proto soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 10. 2001 ustanovil stěžovatelce opatrovníka. Po provedeném řízení vydal rozsudek, jímž uložil stěžovatelce povinnost vyklidit byt o velikosti 4+1, sestávající z jedné kuchyně, čtyř pokojů a příslušenství v 1. nadzemním podlaží domu čp. 43 v R. ulici v Českých Budějovicích, a vyklizený jej předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku.

K odvolání opatrovníka Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu byl opatrovníkovi doručen dne 18. 4. 2002. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka dovolání dne 2. 9. 2002. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 30. 10. 2002, čj. 28 Cdo 1890/2002 - 90, toto dovolání odmítl jako opožděné, proto se věcí meritorně nezabýval. Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že soud prvního stupně vyčerpal všechny prostředky ke zjištění místa pobytu stěžovatelky, proto v daném případě byly dány podmínky pro ustanovení opatrovníka soudem podle ustanovení § 29 odst. 3 OSŘ. Podle závěru Nejvyššího soudu ČR ustanovení § 47 OSŘ ukládá povinnost doručit zásilku, nebo uvědomění o jejím uložení, na adresu pobytu adresáta. Tato povinnost je splněna i vhozením zásilky do schránky společné všem obyvatelům domu. Je pouze záležitostí adresáta, jak zajistí, aby mu zásilky skutečně byly doručeny. Není již záležitostí doručování, co se dále stane se zásilkou doručenou do schránky, byť společné. Nebylo-li doručení prokazatelně zmařeno, účinky doručení nastanou v okamžiku vhození zásilky, resp. uvědomění o jejím uložení, do schránky v domě k tomu určené.

Podle ustanovení 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V předmětné věci, vzhledem k tomu, že dovolání stěžovatelky bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto jako opožděné, je nutno považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tento rozsudek byl opatrovníkovi stěžovatelky doručen dne 18. 4. 2002. Pro posouzení včasnosti podání ústavní stížnosti je tedy rozhodující zjistit, zda byly v řízení splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 3 OSŘ.

Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně vyčerpal všechny dostupné prostředky za účelem zjištění místa pobytu stěžovatelky. Nejprve se pokoušel doručit stěžovatelce prostřednictvím pošty, pak i pomocí justiční stráže i Policie ČR, činil celou řadu dotazů na místo pobytu stěžovatelky. Ve svém bydlišti však stěžovatelka zastižena nebyla, jiné místo jejího pobytu se nepodařilo zjistit. Ústavní soud dospěl k závěru, že v přezkoumávané věci byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 3 OSŘ, neboť pobyt stěžovatelky nebyl znám a přes veškeré úsilí soudu se ho nepodařilo zjistit.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen opatrovníkovi dne 18. 4. 2002, ústavní stížnost byla podána dne 28. 8. 2002. Byla tedy podána po uplynutí zákonné lhůty 60 dnů od doručení posledního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud proto v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost, jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.



Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.







V Brně dne 25. února 2003


JUDr. František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. I. ÚS 535/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies