III. ÚS 56/03

27. 02. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

III. ÚS 56/03

Ústavní soud rozhodl dne 27. února 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele R. F., zastoupeného JUDr. T. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2002, sp. zn. 16 Co 296/2002, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o uloženi povinnosti zaplatit každému z žalobců 55.066,50 Kč s 26% úrokem z prodlení z částky 33.040 Kč od 6. července 1998 do zaplacení a dále rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vyslovil přesvědčení, že odvolací soud svým postupem a rozhodnutím porušil práva, zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Ústavy, když nezjistil správně skutkový stav a následně vyvodil nesprávné právní závěry. Poukázal na své zdravotní potíže, o nichž soudu předložil lékařské potvrzení, na stav předmětné nemovitosti, na to, že z žádného důkazu nevyplynulo, že by nadále v ní vykonával autoopravárenskou činnost, což souviselo s důvody, pro které dal výpověď z nájmu. Dále uvedl, že ani odůvodnění stížností napadeného rozhodnutí nepovažuje za srozumitelné a zřetelné, závěry soudu jsou, dle jeho přesvědčení, v nesouladu se skutkovým zjištěním.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 16 Co 296/2002-86 bylo zjištěno, že jmenovaný soud dne 12. listopadu 2002 potvrdil výrok rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byl stěžovatel zavázán zaplatit každému z žalobců částku 55.066,50 Kč s 26% úrokem z prodlení z částky 33.040,- Kč od 6. července 1998 do zaplacení, když po doplnění dokazování dospěl
opodstatněně k závěru, že o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům nájemné z nebytových prostor bylo rozhodnuto v souladu provedenými důkazy a jejich hodnocením. V odůvodnění rozsudku se vypořádal s námitkami stěžovatele s odvoláním na závěry soudu I. stupně o stavu nemovitosti, její způsobilosti k provozování autoopravárenské činnosti a s poukazem na obsah § 39 občanského zákona - o neplatnosti výpovědi nájmu předmětných nebytových prostor, podané stěžovatelem. Proto zásah do práv, kterých se navrhovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2003

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. III. ÚS 56/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies