IV. ÚS 14/03

17. 03. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

IV. ÚS 14/03










Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2003 o ústavní stížnosti J. S., zastoupeného JUDr. R. H., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 2 To 147/02,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 9. 1. 2003 směřující proti shora označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2002, čj. 49 T 2/2002-346, ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu a vrchní soud znovu rozhodl, že stěžovatel spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení § 187 odst. 1, odst. 2, písm. a) trestního zákona a uložil mu za tento trestný čin, jakož i za trestné činy padělání a pozměňování veřejné listiny a maření výkonu úředního rozhodnutí, pro které byl uznán vinným pod bodem 2 výroku rozsudku Městského soudu v Praze, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let, stěžovatel tvrdí, že tímto rozsudkem byl porušen čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a proto žádá, aby Ústavní soud napadený rozsudek zrušil.

Ze sdělení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2003 Ústavní soud zjistil, že proti shora uvedenému rozhodnutí stěžovatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové Brně, o kterém dosud nebylo rozhodnuto.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Ve smyslu Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, je ústavní stížnost v případě jejího souběhu s mimořádným opravným prostředkem s výjimkou obnovy řízení považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tak počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou obnovy řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku a bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

S ohledem na souběh podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti a vzhledem k výkladu přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb. Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., z důvodu její nepřípustnosti.


Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.


V Brně dne 17. března 2003


JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 14/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies